Because He Is My Brother

28.Návštěva

,,To, že udělal??", vykulila oči Ginny, div jí nevypadly z důlků. Musela jsem se někomu svěřit. Užíralo mě to. Daří se mi sice briliantně vyhýbat Dracovy, ale to neznamená, že se všechno spravilo.

,,Jo, celou noc jsem kvůli tomu nespala", poukázala jsem na své opuchlé červené oči od pláče.

,,Denny, tohle si nezasloužíš. Ale vážně vypadáš strašně. Ještě, že je sobota", obejmula mě útěšně. Byla jsem vděčná za každá vlídná slova.

,,Je mi to líto. Mohl bych s tebou mluvit?", ozval se známý hlas, který se mi v tuto chvíli hnusí.

,,Jak dlouho tu jseš", hrubě jsem se ho zeptala, i když mi je jasný, že už tu nějakou chvilku stojí.

,,Mmm, hledal jsem tě od šesti, protože mi řekli, že už nejsi v posteli a jelikož vim, že jsi občas zašitá v knihovně, napadlo mě jít se sem podívat. A tak jsem tě tu našel. Přišel jsem před půl hodinou", vysvětloval. Bylo mi jasný, že tu už byl a špehoval.

,,Ale já tě nechci vidět. Jdi pryč, Malfoyi", přemohla jsem se mu takhle říct. Nebudu se tajit, že mu takhle prostě nechci říkat, ale momentálně jsem na něho hodně naštvaná, takže to jinak nepůjde.

,,Já ale nikam nejdu. Chci ti to vysvětlit. Potřebuju ti to vysvětlit", zněl zoufale, ale tohle jeho divadélko už dávno všichni znají.

,,Budu na snídani, kdyby jsi mě potom hledala", Ginny vztala a dala se do odchodu.

,,Ginny!", to mi udělala schválně!

,,Promluvte si", s tímto zmizela ze dveří. Draco ještě chvilku váhal a pak si sednul ke stolu naproti mě. Založila jsem ruce na prsou a zamračila se.

,,Prosím, alespoň mě vyslechni", poprosil a já se z hluboka nadechla. Tím jsem mu dala najevo, že chvíli teda poslouchat budu. ,,Nebyl to můj nápad. Nic takovýho jsem nechtěl. Denny, mám tě moc rád, ale hrozně mě ubíjí, že ty mě ne. Nechci být jen nejlepší přítel nebo velký brácha. Chci být někdo, s kým budeš zažívat okamžiky a chvíle, které ti obyčejný kamarád nemůže dopřát", rozmotal mi ruce a pak je chytil do těch svých. Chvíli jsem si prohlížela, jak krásně spojení našich rukou vypadá. Ale pak jsem je pomalu oddálila.

,,Ale ty ses jí nebránil. Tobě to vyhovovalo, tak si s ní můžeš i zůstat", jen co jsem to dořekla, tak jsem se postavila. Naneštěstí mě však zase stáhnul zpátky na židli.

,,To byl jen omyl. Největší chyba mého života. Ona je ta chyba. Denny, tebe chci líbat. Tebe chci mít v náruči. Tobě chci cuchat vlasy. Tebe chci mít jen pro sebe", pohladil mi hřbet ruky.

,,Já nejsem žádná věc. Mě nemůžeš vlastnit, kdy se ti zachce", opět jsem od něj odtrhla svou ruku.

,,Jistě, že nejsi věc. Jsi ta nejúžasnější osoba na světě. Moc si tě vážím. Prosím promiň mi moje chyby a skutky", poprosil znovu a udělal tu chybu, že si položil ruce na klín. Toho jsem využila, rychle vztala a odběhla z knihovny. Nemám náladu mu teďka odpouštět. Celý den jsem ho nechtěla vidět.

•••

Ze spánku mě probudila hrubá rána. Nevím, co to bylo, ale bylo to divné. Vzbudila jsem se jenom já a nikdo z holek v pokoji nehnul ani brvou. Ok no, třeba se mi to jen zdálo. Znovu jsem zavřela oči a v tom další rána. Nebylo to, jakoby někdo bouchal do dveří, spíš, že někdo mlátí s židlí o zeď. Znovu mě to donutilo otevřít oči a posadila jsem se. Rozhlédla jsem se kolem sebe a chvilku počkala, jestli to uslyším zase. Nic. Tak jsem si opět lehla a nechala víčka spadnout. Zase rána, ale tentokrát někdo otevřel dveře, tedy spíše rozrazil. Byly to dvě postavy. Jeden z nich držel něco velkého a stál u dveří. Ten druhý šel okamžitě k oknu a otevřel ho do kořán.