Because He Is My Brother

15.Třetí úkol a definitivní konec

,,Nemá tě hlídat Pošuk Moody?", zeptala se Hermiona. Stáli jsme v knihovně. Bylo pár hodin do třetího úkolu a Harry probíhal nervózně celým hradem. Až tady v knihovně jsme ho s Hermionou konečně našli.

,,Jo má. Spíš, měl by, ale jak vidíte, není tu", vyhrkl strašně rychle Harry. Byl nervózní.

,,Tak kdybys tady pořád nepobíhal, třeba by tě i našel", zasmála jsem se.

,,Myslíš? Mě připadá poslední dobou hodně divnej", Harry už konečně nemluvil rychle, takže se mu dalo zřetelně rozumět.

,,Je sice pravda, ale třeba to má jen nějaký období", přitakala Hermiona.

,,Jo období. Stejný to asi bude i s tou jeho placetkou, viď", dodala jsem ironicky.

,,Nojo, ale i tak si myslím, že by tě měl hlídat. Dostal tě přidělenýho od Brumbála", zamyslela se Hermiona.

,,Co pomlouváte každýho, kdo projde!", vyštěkla Pansy. Ani nevím, kde se tu vzala. A zrovna v knihovně.

,,Hele další adept. Věděli jste, že měla Pansy zrzavý vlasy? Prej si koupila chobotnici a lechtala ji brkem tak dlouho, dokud ze sebe nedostala dostatečné množství inkoustu. Pak si to namatlala na vlasy a od té doby má černý vlasy. A víte proč to udělala? Protože se jí Malfoy svěřil, že má rád černou barvu", museli jsme se smát Harryho výroku na Pansynu osobu. Dobře ji setřel.

,,To není pravda!", vyštěkla po druhé a dlaněmi si zakryla vlasy. Pak odsud utekla. Vim, že mě Pansy nesnáší, protože trávim hodně času s jejím miláčkem Dracem, ale musí pochopit, že dělá něco špatně, když jí pohrdá každou chvilku. Měla by na sobě něco změnit. Třeba nebejt taková namyšlená? To by asi nestačilo.

,,Tak jo, jdu Moodyho najít", řekl Harry po chvíli.

,,Já jdu najít Rona", odpověděla Hermiona.

,,A já jdu najít Cedrica", dodala jsem se sklamaným výdechem.

•••

Našla jsem ho u Černého jezera. Seděl na molu a házel kameny do vody. Chvíli jsem ho pozorovala z okna a pak jsem se rozhodla jít za ním.

Sedla jsem si vedle něho. Ani se nepohnul.

,,Ahoj", pozdravil mě jako první. Což jsem nečekala.

,,A-ahoj", vykoktla jsem. Čekala jsem, že budeme chvilku čekat v tichu.

,,Máš plné právo být naštvaná", usmál se na mě.

,,Jo, to mám", zahleděla jsem se do dáli tam, kde by mohl být konec snad nekonečného Černého jezera.

,,Chovám se jak pitomec. Ne, to je slabý slovo. Strácim tě a nic s tím nedělám. Co jsem to za člověka?! Odpusť mi prosím, jestli to dokážeš", mrsknul poslední kámen na hladinu.

Chytla jsem ho za ruku. ,,To nemůžu, Cedricu".

,,Já jsem to věděl. Nezasloužím si tě! Já jsem...", zakryla jsem mu dlaní pusu.

,,Nemůžu ti odpustit znovu, když už jsem ti dávno odpustila. Dávno jsem to smazala", povzbudivě jsem se na něho usmála.

,,Tebe nepochopim. Sám sobě bych si neodpustil", sundal mi ruku z jeho obličeje.

,,Spíš nepochopim já tebe. Za necelou hodinu ti začíná třetí úkol a ty tu jen tak sedíš a házíš si s kamínkama", kývla jsem hlavou směrem k hradu. Jen zakroutil hlavou, že ne. Zasmála jsem se. Stále si mě prohlížel a usmál se jen, protože jsem se usmála já.