Because He Is My Brother

26.Jsem Zklamaná

Harry prý zase celou noc nespal. Zase ty noční můry. Normálně se mi příčí sedět u jednoho stolu s Dracem. Vím, že se říká nesuď knihu podle obalu, ale ve mě tkví pocit nejistoty. Co mám dělat? Měla bych se s ním snad bavit, jakobych žádný podezření neměla? To asi jen tak nepůjde. Bude to těžký, ale budu se muset přemoct, abych mohla normálně existovat. Nemůžu ho přece jen tak odříznout z mého života. Prostě to nejde. Vždyť ho mám taky ráda. Je to prostě hrozně moc zmatený a složitě zamotaný.

,,Kde je ta kravka, co tu s námi sedí každý den, bohužel?", opět mě někdo musel vyrušovat z myšlenek. Nyní to byl právě mým mozkem probíraný Draco.

,,Jestli myslíš Parkinsovou, tak ta je na ošetřovně", řekla jsem popravdě s nezájmem, protože mi je opravdu ukradený, co dělá, trefně řečeno, ta kravka.

,,U Merlina proč?", překvapilo mě, jak se Draco vyděsil. Kdybych ho neznala, tak bych řekla, že má o ni strach. Překvapeně jsem zvedla hlavu od ovocné kaše s svůj pohled směřovala k němu.

,,Neříkej, že tě zajímá, kde ta přetvářka je", dala jsem znechucený tón. Tohle Dracovo vyděšení nepřidalo nic lepšího k mému mínění o jeho úmyslech.

,,Zas tak moc ne, jen je mi divný, že někdo, kdo nikdy nebyl nemocnej a zároveň mu nikdy nic nebylo, je teď na ošetřovně", podařilo se mu dokonale zase vyklidit. Takhle rychle se neuklidnim ani já. Třeba to vyděšení ani nebylo pravé. Třeba zase přehrával. To mu docela jde....

,,Kdybych ti to řekla, nevěřil bys mi", povzdvyhla jsem pobaveně obočí. Je to divný, ale jsem i docela ráda, že ho nějak extra Pansyin náhlý odchod nevadil. Poznala jsem to z něho.

,,Tak zkus", mrknul na mě nedočkavě.

,,No....včera, asi tři hodiny před večeří, Pansy napadla Pottera a na mě mířila hůlkou taky. Jen já byla trochu rychlejší, takže jsem jí vymazala paměť, protože mi předtím řekla pár nehezkých poznámek, které se chystala povědět světu. Pak jsem jí šla skontrolovat, za jak dlouho se asi probudí a zjistila jsem, že ji někdo spracoval", nevěřím, že to pochopí. Spíš bude sranda, jak na to bude reagovat.

,,Takže se jako předtím s někým vyspala?", zdálo se, že to nechápe. No, tohle ale opravdu není vtipné.

,,Je vidět na co myslíš. Ne, tím jsem myslela, že na ni někdo použil kletbu imperio", objasnila jsem mu. Stačilo znejasnit jedno jediný slovo a on už si to vyložil jinak.

,,Aha. A jak to, že na vás zaútočila?", přišlo mi, že nějaké informace, co mu říkám, ani nevnímá. Že já se vůbec snažím.

,,Tak znovu. Asi proto, že byla pod kletbou imperio a někdo po ní chtěl, aby nám ublížila? Já nevím", rozhodila jsem zmateně rukama. No jo, docela mě štve, že nejsme v bezpečí už ani v Bradavicích.

•••

Bojím se. Moc se bojím. A nejhorší na tom je, že se bojím svého bratra. Vím, jaký je, když se naštve. Není to pak legrace. Možná brzy všichni zemřeme jen proto, že si potřebuje něco dokazovat. Předvíst se, jako nejmocnější kouzelník jde i jinak, než zničit celý svět. Neměla jsem sem jezdit. Možná by bylo lepší, kdyby se o mě ani nikdo nedozvěděl. Co když měli pravdu? Co když by to nedopadlo tak hrozně, kdybych tu nebyla.

,,Denny není ti něco? Jsi úplně bledá", konstatoval Harry a Ron s Hermionou pohledy jenom souhlasili. Seděli jsme na schodech vedle Velké síně a já nejspíš neovládala svoje zamyšlené pohledy.

,,Ne, já, jsem v pohodě", usmála jsem se, aby je to přesvědčilo, ale moc v pohodě jsem nebyla. Poslední dobou mě tyto myšlenky přepadali dost často.

,,Tohle říkáš pořád, když se tě na tohle zeptáme. Tyhle tvoje argumenty mě přestávají přesvědčovat", vyjel na mě Ron. Má pravdu. Jsou to mý přátelé. Jsou tu od toho, aby si dělali hlavu s mými starostmi. Měli by alespoň z části vědět, co mě trápí.

,,Máš naprostou pravdu, Rone. Hrozně špatně se mi to vysvětluje. Přemýšlím o tom už delší dobu. Všechno mi nasvědčuje tomu, že kdybych tu nebyla, neděli by se takové strašné věci", sklopila jsem pohled a obejmula si kolena.

,,Denny, jestli myslíš činy tvého bratra, tak ty by byly tak jako tak. Jenže na tobě mu záleží, sice to zní na něj divně, ale je to pravda. A právě proto se musí krotit. Nechce ti ublížit, jak sis jistě už všimla, i když je na tebe naštvaný, protože mu nejsi ochotna hrát do karet. Díky tvojí přítomnosti je mnoho z nás ještě naživu", Harry se ke mě sesedl blíž a objal mě kolem ramen. Jeho pozitivní energii bych chtěla mít. Vidí vše v bílém světle. Je to optimista. Alespoň se o to snaží. Šíření paniky nepomůže a jemu to naštěstí docvaklo jako prvnímu.

,,Studenti na chodbách v době večerky! Pottere! Mělo mě napadnout, že jste za tím zase vy", ajéje. Růžová můra se zjevila. Blbá večerka.

,,Paní profesorko, šli jsme se napít" snažil se argumentovat Harry.

,,Jistě. Všichni čtyři. A cestou jste se snad unavili a musíte si odpočinout, že?", vyprskla. Ne nadarmo se jmenovala vrchní vyšetřovatelkou.

,,Ne paní profesorko, my jsme...", nenechala ho to dopovědět a hned mu musela skočit do řeči.

,,Jen plácáte, Pottere! Lhát se nemá", zdvihla ukazováček a zakmitala s ním, snad na důkaz postrašení.

,,Neplácám. Nevěděl jsem, že jste si vymyslela paragraf i na zákaz pitného režimu", Harry s ní jednal velmi posměšně. Bylo to sice trochu vtipné, ale za školní trest mu to nestálo. Chytla jsem ho za rukáv, abych ho upozornila, aby se krotil. Jen se po mě ohlédl a sklepal ze sebe mou ruku. ,,Za chvíli to bude paragraf i na potravu".

,,Tak dost! Jste neukázněný, arogantní a drzý student. Myslíte si, že můžete a svedete hodně. Někdo by vás však měl naučit, že realita je poněkud jiná. Mlžíte, říkáte nesmysly a přerušujete mne ve větách. Chováte se stejně, jako na disciplinárním řízení. Věřte, že kdyby to bylo na mne, tak byste odtud letěl ještě dnes v noci. Css, takový malý spratek s neúctou k zákonům, k ministerstvu a co hůř, k Popletalovy. Nechtějte, abychom se my dva ještě někdy tváří tvář setkali. A teď okamžitě do ložnic. Odebírám za každého z vás vaší koleji padesát bodů", uchechtla se a se svojí namyšlenou chůzí se vytratila z chodby.

,,Padesát za každýho?", zakňučel Ron, když si byl jistý, že už je opravdu pryč.

,,Ty jsi byl na disciplinárním řízení?!", vyštěkla jsem na Haryho a udělala pár kroků k němu. Na tváři se mu objevil trošičku vyděšený výraz a couvnul do zadu. ,,A jak to, že jsi mi o tom nic neřekl?!".

,,N-nebyl čas", snažil se bránit. Vzal to jinou cestou, i když věděl, že to má prohraný.

,,A vy jste o tom věděli?", obrátila jsem se na Hermionu a Rona. Hermiona sklopila pohled a Ron zrudl. Hlasitě jsem si odfrkla.

,,Nezlob se. Řešili jsme spolu mnohem důležitější věci", odvážil se udělat krok ke mě.

,,Moje problémy! Řešili jsme moje problémy! A co ty? Vždyť ty jsi taky důležitá kapitola, Harry", nevím proč, ale zmírnil se mi tón hlasu.

,,Tak my už půjdeme. Stejně už jsme dost unavený", přerušil nás Ron a s Hermionou se rychle vypařili.

,,Promiň. Říkáme si všechno. Měl jsem ti to říct", udělal další krok ke mě.

,,Jo to tedy měl. Tak teď máš spoustu času mi to povědět. Jsem tak naštvaná, že dneska už neusnu", posadila jsem se zpátky na schody. Harry si sednul vedle mě.

,,Začalo to tím, že se v Kvikálkově objevili Mozkomorové...", začal mi všechno od začátku převypravovat. Začal ze mě opadat vztek a dokonce jsem se i konečně usmála.