Because He Is My Brother

24.Ta růžová můra!

,,Co...to...je?", řekla jsem trochu vyděšeně a trochu zmateně. Poukázala jsem na černý kočár před kterým bylo divné stvoření. Vypadalo to trochu jako kůň, ale jenom s kůží a navíc to mělo křídla.

,,Jsi v pohodě? Tohle je jenom kočár", ucítila jsem na rameni něčí ruku. Pro mou smůlu....Pansyinu ruku.

,,Co je to za zvíře, co táhne kočár", ukázala jsem prstem k místu, kde to zvíře stálo.

,,Myslíš tu mouchu, co sedí na blatníku? Tak to je prosím má dlouholetá přítelkyně Hildegarda", prošel kolem nás Draco. Evidentně měl výbornou náladu. Tak to musel seřvat pár prváků, aby mu zvedl náladu příjezd do Bradavic.

,,Tak pojď prosím tě", zasmála se Pansy a táhla mě do kočáru. Ok. Asi jsem už jen přepracovaná.

•••

S lehkým a neustálým máváním jsem procházela kolem Nebelvírského stolu. Tyjo, všichni trochu vyrostli. Jak mě vůbec mohlo napadnout, že bych přijela do Bradavic. Je tu přeci spoustu smrtijedů, kteří by mě mohli chytit. Třeba Snape. Na toho si dám obzvlášť pozor. Nebo nově Seamus. Oba tu jsou ve výkonu určité služby, tak je možné, že jim byl přidělen nový úkol. Po večeři to musím říct Harrymu.

Sedli jsme si k našemu stolu. Chvilku jsme si povídali, protože Brumbálovy řeči na vítání nového školního roku a prváků už známe nazpaměť.

Z našeho rozhovoru nás vyrušila Brumbálova věta ,,také přivítejme novou profesorku OPČM, profesorku Dolores Umbridgovou". Zvedla jsem hlavu a můj pohled zamířil k profesorskému stolu na místo, kde vždy sedávají profesoři OPMČ. Zhnusila jsem se. Na židli seděla postarší paní, ale celá v růžovém. Nesnášim růžovou! Už od pohledu z ní sálala přetvářka. Jen ten její slaďoulinký úšklebek, asi to měl být úsměv, vypovýdal o jejím smýšlení. Nejsem sice žádný věštec ani neumím číst lidi, ale tahle baba se mi fakt nelíbí. ,,Určitě se připojíte a popřejete paní profesorce štěstí", pokračoval Brumbál. ,,Ani za Nymbus 5000!", ozval se Draco. Všichni jsme s nim museli souhlasit. Tak počkat, tu babu znám.

,,To je ta můra, co byla u mýho řízení. Je z ministerstva. Dělá pro Popletala", zašeptala jsem zhnuseně. Zabini se na mě nechápavě podíval, ostatně jako Draco s Pansy.

Brumbál chtěl ještě něco říct, ale přerušilo ho falešné odkašlání. Samozřejmě, že to byla ta růžová ženská, která si nechává říkat profesorka. Vztala a šla s tím divným obličejem k řečnickému pultu. Brumbál na ni chvíli zíral jak na blázna, ale pak jen zavrtěl hlavou tak, aby si ho nikdo nevšimnul, a s úsměvem se tedy posadil do svého křesla. ,,Děkuji vám, pane profesore, za vlídná slova. Je opravdu báječné vidět vaše chytré a šťastné tvářičky plné úsměvů. Jsem přesvědčena, že se z nás stanou velmi dobří přátelé", pronesla ta růžovka. To si z nás dělá srandu!

,,Ministerstvo kouzel považuje odjakživa vzdělání mladých kouzelníků za životně důležité. Přestože každý ředitel vnesl do této školy něco nového", podívala se na Brumbála, ale bez svého sladkého úsměvu a poté pokračovala ,,jedná-li se jen o samoúčelný pokrok, je třeba ho potlačit. Uchovejme to, co by mělo být uchováno. Zdokonalme to, co je možné zdokonalit. A odstraňme praktiky, které by měly být zakázány", její proslov se jí očividně moc líbil, protože se tiše uchechtla a nasadila ještě odpornější sladký úšklebek. Brumbál okamžitě začal zběsile tleskat, ale je jasné, že z toho nebyl zrovna odvázaný. ,,To bylo poučné, paní profesorko", řekl a doprovodil tu růžovku zpět na její místo.

,,Poučné?!, taková snůžka keců!", odfrkla si Pansy a Draco též zhnuseně přikývnul.

,,Co to má být?", nestačil se divit Zabini. Podívala jsem se na tu růžovou babu, která právě popíjela čas v růžovém hrnku s malíčkem nahoře.