Because He Is My Brother

10.Slavná audience!

,,Co to máš na ruce?", vyzvídal Draco u snídaně. ,,Obvaz", odpověděla jsem prostě a doufala, že se s tou odpovědí spokojí. ,,A pod ním? Nejsem blbej Denny", sáhl mi na obvázanou ruku. Rychle jsem ucukla. Tak mu to evidentně nestačilo. ,,Nic, vážně, je to v pohodě", snažila jsem se ho ujistit. ,,To sis neudělala sama. Sebepoškozování mi na tebe nesedí, k tomu by ses nesnížila", znovu se mi pokusil sáhnout na ruku. ,,Au!", šeptla jsem bolestně. ,,Promiň", a odkryl kousek obvazu. ,,Co to je?", pozdvyhl obočí. ,,Nevím. Včera večer se mi to samo vypálilo. Byl to Tom", spravila jsem si obvaz. ,,Jak to víš?", nestačil se divit mým drzím odpovědím. ,,Viděla jsem ho", utřela jsem si ubrouskem pusu od moučkového cukru ,,a už mě prosím tě nech dosnídat". Odklonil se ode mě a vzal si taky koblihu s meruňkami.

Najednou nám nad stolem proletěl havran. Udělal si pár koleček a když byl opět nad našimi hlavami, upustil dopis. Pansy se ho snažila bláznivě chytit. Vypadalo to, jakoby si z ní ten kus papíru dělal srandu. Chvíli letěl sem, pak o kousek dál a pak zase jinam. Pansy tam zběsile lítala a všichni z ní měli srandu. Draco už se na to nemohl dívat a tak natáhl, bez jakéhokoliv prohlížení směru daného dopisu, ruku a obálku chytil.

,,Draco, ty jsi měl být chytač", vyjekla úžasem Pansy a tím si chtěla dostat Dracovu přízeň. Draco nad tím jen bezduše zabrblal a věnoval se zjišťování adresovatele.

,,To je pro tebe, Denny", podal mi obálku s zelenostříbrným lemováním. Rozevřela jsem ji, nemohli mi uniknout ty zvědavé pohledy Draca s Pansy. Zpomalila jsem tedy proces rozbalování a nemohla si odpustit posměšné úšklebky nad jejich výrazy. Po chvíli mě to ale omrzelo a tak jsem se rozhodla doopravdy nakouknout.

Chvíli jsem to naštvaně zkoumala.

Dnes večer v Tajemné komnatě. Přijď sama! Aby nedošlo k odhalení, tento dopis se po minutě sám zničí.
T.M.R.

Vznesla jsem svůj zrak z dopisu. Zmuchlala jsem ho a odstrčila od sebe co nejdál. Dopis se sám rozškubal po několika okamžicích, jak v něm stálo. Pohlédla jsem na zvědavého Draca.

,,Je to tu. Dnes večer. Chce se mnou mluvit", zamumlala jsem. ,,Už?", vyděsil se Draco a okamžitě vystřelil ,,jdu s tebou". Děkovně jsem se usmála ,,ne Draco, mám přijít sama". Pohledem samozřejmě nesouhlasil. ,,Co? Kdo? Řeknete mi, co se děje?", vyhrkla Pansy nasupeně. ,,Ne", ani se k ní Draco neotočil a stlumil ji s ledovým klidem. Jen se urazila a odešla. Nechápu, že to ta pitomá holka na Draca zkouší pořád dokola, když jí dává víc jak jasně najevo svůj nezájem a opovržení.

,,Zeptám se ho i na tu ruku. Co si o sobě vůbec myslí!"

•••

,,Harry, pujčíš mi plánek a neviditelný plášť?", vzpomněla jsem si, když jsme spolu šli na OPČM. ,,To jako hned?", zeptal se trochu vyděšeně. ,,Ne, budu ho potřebovat na večer", vysvětlila jsem. ,,A můžu se zeptat, na co je potřebuješ? Jasně, že ti je půjčím, ale zajímá mě tvůj náhlý zájem", zastavil se uprostřed chodby. Teda jako lepší místo si fakt vybrat nemohl. Mám mu to říct? ,,No, budu se toulat po hradě", vydrala jsem ze sebe. Přirazil si brýle k nosu. Jasně, že mu to nestačí. ,,Tak teda půjdu s tebou", usmál se sebevědomě. Bezva, tak už mám dva adepty, kteří se nenechají odbít. ,,Copak, nevěříš mi?", rozešla jsem se. ,,Ale to jo, jen se chci taky toulat", vycenil na mě zuby a předběhl mě. Super! Tak mám už jen jedinou možnost: budu mu to muset asi říct, aby tam se mnou nechtěl. Draca taky musím nějak přesvědčit.

,,Harry počkej!", vykřikla jsem na něj, když už se řadil do hloučku studentů stojících u dveří. ,,Co?", šibalsky se na mě usmál ,,rozmyslela sis to?". Přišel ke mě. ,,To ne. Jen ti chci říct, že se dnes budu toulat a jaksi se zatoulám do Tajemné komnaty", doufala jsem, že ho to odradí. ,,V tom nevidím problém", stále si držel svůj optimismus. ,,Jenže v tom problém je", založila jsem sklamaně ruce. Jak moc se mi tam dolů nechtělo. ,,Ale myslím, že ho vidíš jen ty", mrknul na mě. ,,Harry, já tam mám schůzku!", začínalo mě to vytáčet. ,,Já vám nebudu překážet", nevině se usmál ,,a navíc, komu bych tam tak mohl vadit". ,,Já nevím, třeba Voldemortovi?", řekla jsem s ironií na hlase. Štvalo mě, že si hrál na nic nechápajícího. Zůstal ohromeně stát na chodbě.

Po chvíli mlčení promluvil ,,ty se chystáš zradit?". ,,Bože to ne! Za koho mě sakra máš?! Chce se mnou mluvit", tvářila jsem se zklamaně. ,,Nevíš, co ti chce?", Harry byl vyděšený. ,,To opravdu nevím. Právě proto tam nemůžeš jít se mnou", povzbudivě jsem se usmála. ,,Tak ti alespoň budu krýt záda", navrhl a zablesklo se mu v očích, že může pomoct. ,,Tak jo", zasmála jsem se jeho horlivosti. Pak jsme společně zašli do učebny.

•••

,,Draco, opravdu nemůžeš jít se mnou", protočila jsem očima. Už byl večer a já se chystala k odchodu. ,,Denny, ale já chci. Nevěřím mu", nahodil psí pohled. Spousty lidí, kteří mě znají, dobře vědí, že takovýhle tríček na mě nezabírá. ,,Zůstaneš tady a už se o tom s tebou nehodlám bavit", rozkázala jsem mu, když už jsem s ním stratila nervy. Rozhodla jsem se k odchodu.

Na smluveném místě na mě čekal Harry s pláštěm a plánkem. ,,Díky", převzala jsem si věci a pohladila ho po ruce. ,,Drž se", povzbudil mě s úsměvem. ,,Budu se snažit", mávla jsem mu a vydala se do umývárny Ufňukané Uršuly.

,,Otevři se", zašeptala jsem hadím jazykem, když jsem objevila vyrytého hada na umyvadle. Vchod se otevřel. Rozhlédla jsem se, jestli mě nikdo nesleduje a vklouzla dovnitř.

Dopadla jsem na hromadu kostí. Všude to tam smrdělo. Rozložila jsem plánek, který okamžitě nalezl i cestu v Tajemné komnatě, a šla podle vyznačené cesty do hlavního sálu.

Nikdo tam nebyl. Jsem tu po druhý v životě, takže jsem neměla moc příležitost si to tu prohlédnout. Sundala jsem ze sebe plášť a složila ho do kapsy hábitu společně s plánkem. Rozsvítila jsem si hůlku a posvítila na jednu sochu hada. Stačila jsem mu sotva pohladit tlamu, když se za mnou ozval hlas ,,ahoj". Byl to Tom. ,,No ahoj", odpověděla jsem netrpělivě. ,,Jak se máš?", ve své lidské podobě se ke mě začal přibližovat. ,,Tome nech si to divadélko pro někoho tupějšího, přejdi rovnou k věci. Proč tu jsi?", založila jsem ruce. ,,Broučku uklidni se. Jak dlouho už jsme si nepovídali jako bratr a sestra? Tři čtyři roky?", předváděl zamyšleného. ,,Sedm let Tome. Povídali jsme si, než ses rozhodl zdrhnout", zesmutněla jsem. Bylo mi toho hrozně moc líto, i když ho nemám zrovna dvakrát v lásce. Od té chvíle. Na svém výraze jsem však nedala nic znát. ,,Tomu bys nerozuměla Denny. Chtěl jsem svobodu a toužil po rozletu, bránili mi v tom rodiče", rozrušeně se procházel po místnosti. ,,Ale proč jsem vlastně tady. Moc dobře víš, že brzy vypukne válka. Ty jsi velice mocná čarodějka. Právoplatná dědička Salazara. Oháníš se kouzly, jakoby to byly nějaké klacky. Dokážeš neuvěřitelné věci. Teď je tu zásadní otázka: po boku jaké strany budeš bojovat?", změřil si mě zkoumavým pohledem. Věděla jsem, že mu jde jen o tohle. ,,Tome, já jsem na svojí straně. Nebaví mě tisíci leté neshody. Nechci válku. Nicméně, vím, že si budu muset vybrat místo po boku jednoho z nejmocnějších čarodějů. Být tebou, mám strach, abych si náhodou nevybrala Brumbála", tvářila jsem se povýšeně. Celkem dobře mu to dávám sežrat. ,,Samozřejmě na tebe nechci tlačit, jen bych nerad, aby ses rozhodla pro stranu, která prohraje", nenechal se jen tak rozhodit nebo to nedával na jevo. Moc dobře vím, na co narážel. Přeci jen zvažuje možnost, že bych ho zradila.
,,Jo a abych nezapomněla já, co jsi mi udělal s rukou?", zamračila jsem se. ,,Promiň", sklopil oči. Jasně, že se mi neomlouval upřímně. ,,Chtěl jsem ti jen ukázat, jak vypadá varování se znamením Zla", pořád koukal do země ,,jelikož bys ho mohla začít co nejdřív nosit". Jsi ubohej. ,,Víš, co na tobě obdivuju? Tvoje jistota. Ty si něco vymyslíš a čekáš, ne, ty nečekáš. Ty rovnou vyloučíš možnost, že by se ti to nesplnilo. A jako ostatní to musí hned udělat. Stratila jsem chuť s tebou dál diskutovat. Ozvu se ti, až se rozhodnu", nepřímo jsem se s ním rozloučila a odešla.