Because He Is My Brother

14.Stane se, co má se stát

Čím víc se blížil třetí úkol, tím víc jsem byla nervózní. Stálo mě to spoustu energie. Když vím, co se stane, bude to pak ještě horší? Dneska nemůžu Cedricovy přijít ani na jméno. Cítím se provinile, že ho nemůžu varovat. Nemůžu mu říct, ať tam nechodí, že mu to za to nestojí. Dneska se vidíme naposledy a nemůžu se s ním ani rozloučit, protože se mi pořád vyhýbá. Nechce mi ani říct proč. Nechápe, že už žádné příště nebude. Brumbál mi to neměl ani říkat ani ukazovat. Bylo by to tak lepší.

,,Denny, zatraceně! Takový dobrý jídlo a ty se v tom jen bezduše hnípeš. Coby za takovou mňamku dali děti v Africe", rozčiloval se Ron. No a co! Ať si hledí svýho žrádla!

,,Rone, tak asi nemám hlad ne?", zahodila jsem vidličku do salátu a skřížila ruce. Koukal na mě nechápavě. V jeho očích jsem jasně četla můžu si to sníst za tebe? Ani mě to nijak nepřekvapilo. Proč on vůbec pořád jenom jí? To je jako těhotnej a má chutě?

,,Tak sis to neměla dávat na talíř, když to nechceš jíst" s těmito slovy si naložil 2x takovou porci salátu, než měl předtím.

,,Ronalde!", dala mu pohlavek Hermiona.

,,Máš pravdu! Proč bych vůbec měla jíst?!", odsunula jsem talíř a prudce vztala ze židle.

,,Kdy ty začneš myslet i na něco jiného než na sebe a jídlo", Harry s Hermionou vztali ze židle a vydali se za mnou. Zrychlila jsem, aby mě nedohnali. Chtěla jsem se jim ztratit z dohledu, když jsem ve dveřích do někoho vrazila.

,,Promiň!", omluvila jsem se naštvaně.

,,Jako za starých časů", pohlédla jsem mu do obličeje, abych zjistila, kdo si ze mě tentokrát dělá srandu. Byl to Cedric. Teď zas ale nemám čas já.

,,Co kdybys mi uhnul, potřebuju projít", snažila jsem se ho odsunout, ale byl silnější. Ani se nepohnul.

,,Kam pak spěcháme, já mám času dost", usmál se na mě. Zarazila jsem se a přestala se pokoušet dostat pryč.

,,Tak teď najednou máš čas? Teď? To jako když se ti to hodí tak ze mě děláš vola! Jakou hru to se mnou sakra hraješ?!", vyštěkla jsem na něj. Po ránu bývám hodně podrážděná a většinou ani netušim, co dělám. Jenže teď jsem se ovládala zcela sama a vědomě.

,,Myslel jsem, že budeš mít radost, když můžem být spolu", tvářil se nechápavě. Nejradši bych mu jednu vrazila, ale nechci být znovu na titulní straně Denního Věštce. Kouká se na nás celá Velká síň.

,,To jsem si myslela taky, jenže celý minulý týden! O plese a mimo to všechno. Běhám za tebou jak nějaká husa a ty mi jen řekneš, že nemáš čas!", z očí mi švihaly blesky. Byla jsem na něj tak naštvaná. ,,A teď uhni, něž si sáhnu pro hůlku!".

Celá síň úplně vyjevená. Cedric se teda posunul stranou a já bez váhání prošla. Zašla jsem na chodbu a zabouchla dveře. Opřela jsem se o stěnu a civěla do stropu. Co to sakra bylo?!

Rozhodla jsem se pro sklidnění myšlenek a tak jsem chtěla zajít do Komnaty nejvyšší potřeby.

Zastavila jsem se u prázdné kamenné zdi.

Potřebuju místo, kde bych se uklidnila a mohla využít svůj vztek pro zdokonalení kouzel.

Najednou se na zdi objevily velké dubové dveře. Ohlédla jsem se, jestli mě nikdo nevidí a vklouzla dovnitř.

Objevila se tam obrovská místnost se zrcadly. Bezva! Zavřela jsem za sebou dveře a několikrát si obešla místnost. Paráda! Bylo to perfektní pro cvičení zaklínadel.