Because He Is My Brother

22.Už ztrácí trpělivost

Dopila jsem už třetí máslový ležák a přesvědčila Harryho, že už bychom asi mohli jít jinam. Přikývl a tak jsme tedy šli. Bloudili jsme ulicemi. Ani jsme netušili, kam jít, jelikož už jsme měli vše potřebné nakoupené. Najednou jsme došli ke krámku Olivandera. Nevypadalo to zrovna úžasně. Ve výlohách bylo rozsypané sklo a uvnitř rozházené regály. Ale kde je Olivander?

,,To není dobrý", vydedukoval Harry. Bez něj bych na to určitě nepřišla. Protočila jsem očima. Pak jsem si všimla, že tu není zdaleka tolik lidí, jako když jsem si byla poprvé kupovat hůlku. Najednou zpoza rohu vyšel chlapík celý černě oblečený. V ruce svíral hůlku. Se sebevědomým výrazem se rozhlížel a když zabloudil pohledem k nám, nehezky se usmál.

,,Ahoj Denny", pozdravil mě škodolibě.

,,Dolohove", kývla jsem hlavou. Nebudu před ním dávat najevo žádné pocity.

,,A ahoj Harry", zahrál soucitný tón hlasu. Stiskla jsem hůlku.
,,Ale nač ta panika, já jdu zatím jako přítel".

,,Co chceš?!", vyprskla jsem na něj.

,,Vyjednávat", popošel blíž k nám. V tu chvíli i Harry čapnul po hůlce. ,,Mám tě k němu přivést, ať se ti to líbí nebo ne"

,,Co je na tom k vyjednávání?", nechápala jsem.

,,Když budeš hodná, bude to míň bolet", znovu se zazubil. Posměšně jsem si odfrkla. Na chvíli se zatvářil vážně. ,,Už s tebou strácí trpělivost".

,,Tak mu vzkaž, ať mě nechá napokoji", zamračila jsem se.

,,Dlužíš mu dost zásadní odpověď", postoupil zase blíž k nám.

,,Už ani krok!", namířil na něho hůlku Harry.

,,Óo, já zapomněl. Přede mnou tu vlastně stojí sám Harry Potter, kterého pán zla nedokázal zabít. Co si o sobě myslíš", zašklebil se Dolohov. Harry mu nic neodpověděl, jen nepatrně sklonil hůlku. Dolohov si toho samozřejmě všimnul a usmál se.

,,Dobře, možná máme nedořešenou konverzaci, ale to neznamená, že bude ničit všechno kolem sebe. Však jsem mu řekla, že až se rozhodnu, tak se mu ozvu", zatvářila jsem se vážně.

,,Jeho už nebaví čekat! Pokud ses s ním nespojila, chce tě předvést. A jelikož ses s ním nespojila....", usmál se vítězoslavně. Začal se až moc rychle přibližovat.

,,Mdloby na tebe!", Dolohov se odmrštil a omdlel.

,,Tos udělal ty?", zeptala jsem se Harryho, když jsem si dala jedna a jedna dohromady.

,,Ne, já myslel, žes to byla ty", jeho odpověď mě znervóznila. Najednou mi někdo dal ruku přes pusu. Otočila jsem se.

,,Draco", obejmula jsem ho. Taky mě stiskl v objetí.

,,Musíte zmizet! Všude jsou smrtijedi. Hledají tě a pokud najdou i Pottera, bude to ještě horší", odlepil mě po chvíli od sebe. Koukla jsem se na jeho levou ruku.

,,Vždyť ještě nejsi...", zarazila jsem se. Nemůžu to říct. Vedle mě stojí Harry.

,,No to sice ještě ne, ale čirou náhodou jsem Dolohova viděl, jak jde vašim směrem", vysvětlil mi.

,,Ty blbečku. Proč takhle riskuješ. Mohli tě vidět!", nemohla jsem se na něj naštvat, jen jsem nahodila nechápavý výraz.

,,Ale neviděli. A teď už běžte!", kývnul hlavou Harrymu. Já jsem v žádném případě odejít nechtěla. Přece ho tu nenechám. Harry mě chytil za ruku a švihnul hůlkou. Přesně v tu chvíli z poza rohu vyběhla Bellatrix se Šedohřbetem a z druhé strany Lucius s právě probraným Dolohovem. Přemístili jsme se.