Because He Is My Brother

11.Já za to nemůžu!

,,Tak jak to proběhlo?", Draco byl jako na trní. ,,V pohodě. Normálně jsme spolu mluvili. Popravdě, jsem docela ráda, že se mi zase ukázal", koukala jsem do blba a zároveň přemýšlela nahlas. ,,Tak to jsem rád. A oznámila jsi mu, že nechceš znamení Zla?", řekl v klidu. ,,Tak nějak. Určitě mu došlo, že se jen tak potetovat nenechám. Ale i tak si myslím, že se nevzdá. Chce mě na svou stranu a udělá pro to cokoliv", trochu mi nahnalo strach, když mi došlo, čeho všeho je Tom schopen.

•••

,,Harry, nevím jak jste vymyslely to s tou výdrží, ale hodně štěstí", objala jsem černovlasého chlapce, který, podle svého výrazu, povzbudit potřeboval. Nemám ráda vodu, tudíž nejsem úplně nadšená, když tam leze můj kamarád. Bůh ví, co tam všechno potkaj.

Je to divnej pocit, když znám všechny čtyry souťežící. Nevím, komu mám fandit. Všichni to jsou mý přátelé. Tak jsem prostě všechny obešla a taktéž jim popřála štěstí.

Sotva se odstartovalo a zahlédla jsem poslední přeměnu před žbluňknutím do vody, objevila jsem Draca.

,,Že by si šel taky fandit?", zasmála jsem se ironicky.

,,To určitě. Snad jen Fleur", nespouštěl ze mě oči.

,,Tak tady někoho hledáš nebo proč jsi tady?", ani jsem nepozorovala minuty, jen jsem s ním klábosila.

,,No šel jsem se původně mrknout, jak tě vytáhnou z vody, ale ty tu jsi suchá a byla jsi tu dřív, než tam vůbec hupsly"

,,Víš, já jsem tam měla být. Odpoledne mě navštívila profesorka McGonagallová, že budu Cedricův stracený poklad. To sotva! Vypadala ale neodbitně. Chytla mě za ruku a chtěla mě odtáhnout, ale já s ní škubla a z hůlky, kterou jsem držela v ruce, vylítlo neverbální kouzlo. Nevím jak, žádné jsem nevyslovila a ani mě nenapadlo, útočit na profesorku. Naštěstí je jen omráčená"

,,To je hodně divný. Nemá to náhodou spojitost s včerejší návštěvou ty víš koho?"

,,Nechceš to říct ještě víc nahlas?"

,,Ne, promiň"

,,Třeba mi ovládá hůlku nebo jsem to vážně byla já?"

,,Nevím, ale určitě bys měla zajít za Brumbálem dřív jak Gonagallka nebo z toho můžeš mít průšvih", varoval mě.

Přikývla jsem a hned jsem vyrazila do Brumbálovy pracovny.

,,Citronová zmrzlina!", točité schody se pohnuly a já vystoupala nahoru.

,,Dobrý den pane profesore", pronesla jsem růžová v obličeji. ,,Dobrý slečno Raddleová", zvednul pohled od nějaké knihy a obdařil mě milým úsměvem. ,,Byla tu dneska profesorka McGonagallová?", strachovala jsem se jeho odpovědi. ,,Ještě ne, myslím, že je u jezera s ostatními. Stalo se snad něco?", sklonil hlavu ovšem jeho oči mne stále hypnotyzovaly. ,,No, právě, že ano. Víte dneska jsme se s profesorkou potkali na chodbě a ona mi řekla, že mám jít jako stracený poklad. Já jsem nechtěla, tak mě chytila za ruku a chystala se mne odtáhnout za ostatními. Jenže já se jí vyškubla a z mé hůlky vylétlo neverbální kouzlo. Nevím, jak se to stalo, ale nic takového jsem udělat nechtěla", byla jsem v rozpacích. Bála jsem se, co mi na to asi tak poví. Chvíli přemýšlel a pak mi odpověděl ,,to je podivuhodné. Jeden takový případ už jsme tu jednou měly. S tím rozdílem, že to mělo fatální následky. Jistě, že to není vaše chyba. Budeme ale radši, když se profesorce nic nestalo", nevypadalo, že by mi to vyčítal. ,,Profesorka je nejspíš omráčená. Nevím, vyděsila jsem se a utekla. Strašně se stydím", sklopila jsem pohled. ,,To je v pořádku slečno. Je jasné, že jste se lekla", usmál se na mě povzbudivě. ,,A můžu se zeptat, o koho šlo, kterému se to stalo přede mnou", zajímalo mě to. Někdo mě napadá. Snad to není.... ,,Tvůj bratr", pronesl s klidem. Kdo jiný by to taky mohl být, že. ,,Také to byla nehoda. Pak zjistil, že za to vlastně ani tak hůlka nemůže. Jeho mysl se soustředila na jediné: ubránit se, i když neměl před sebou hrozbu. Ty jsi jeho sestra, máš stejnou krev, ale u tebe se neprojevila tímto způsobem chuť zabíjet. V tom se dokonale lišíš od Toma. U tebe to vyznačilo obrovskou sílu, kterou máš jako právoplatná Zmijozelova dědička", dokončil svůj obsáhlý proslov. Vím, že mi věří, ale bojí se, že se obrátím v sílu zla. ,,Děkuji pane profesore a vážně mě to moc mrzí", odstoupila jsem od stolu. ,,Nemáte za co slečno, opravdu se nic nestalo, neměla jste to v úmyslu a teď už běžte, musíte přivítat vítěze", zamával mi a já odešla.

•••

Právě včas jsem dorazila k jezeru, když se z něj vynořil Cedric. Posadil se na mol a Cho Changová ho zabalila do ručníku. Místo mě si profesorka našla náhradu. Cho.

,,Cedricu!", vyjekla jsem překvapeně, i když jsem tam už chvilku stála. ,,Denny", objala jsem ho. Cho se radši někam stratila, pochopila, že tam pro ni není místo. Usušila jsem mu ručníkem vlasy a chvilku jsme si jen tak povídali. Za chvilku se z vody vynořil Viktor. Taky jsem ho běžela obejmout, ale cítila jsem na sobě žárlivý pohled. Vrátila jsem se k uraženému Cedricovy s tlumeným smíchem. Z vody se vynořila i Fleur. Šla jsem za ní, protože nevypadala dobře.

,,Stalo se něco, není ti špatně?"

,,Stalo se to, že ti blbý Ďasovci mě nepustili přes sebe"

,,To nic, je to jen hra. A usuš se, bude ti zima"

Obdařila jsem ji úsměvem. Stála jsem na molu a pozorovala vodu, jestli se nevynoří i Harry. Uplynul časový limit, ale on stále nikde. Najednou se objevil. Táhl sebou tři těla. Hermionu, Rona a malou blonďatou holčičku. Pomohla jsem mu na břeh a zabalila ho do několika ručníků. Fleur mu mezitím poděkovala za záchranu její sestry a obdařila ho pusou. Malou Delacour si s sebou odvedla.

,,Jsem poslední co?", zklamaně si prohlížel okraj ručníku.

,,Nejsi. Fleur se nedostala kolem Ďasovců, však si taky zanadávala. Jak ji znám, půjde si stěžovat za Brumbálem, že se k ní nechovaly zdvořile", snažila jsem se ho povzbudit úsměvem

,,Kecáš! To je skvělý!", vískl a zvednul mě do vzduchu.

,,Co blbneš?", smála jsem se.

Cedric se našim směrem radši ani nekouknul, ale moc dobře věděl, co se právě děje. Draco už tu evidentně dávno nebyl. Asi odešel, když jsem poprvé odešla já.

•••

Ples byl již za 3 hodiny a já stále nemám žádné plesové šaty. Rozhodla jsem se, že půjdu do Prasinek na nákup. Zrovna, když jsem si oblékla kabát, zaťukal mi na okno havran. Otevřela jsem okno, aby mohl vlétnout dovnitř. Dlouho se nezdržoval, jen tam položil balíček a zase odletěl. Rozbalila jsem ho. Poznala jsem už podle přepravního systému, kdo to poslal. Uvnitř byl dopis. Otevřela jsem ho ještě dřív, než nahlédla do obsahu balíku.

Denny, vím, že máš brzy ples a vzhledem k tomu, že vím, že si na šatky moc nepotrpíš, proto žádné nemáš, rozhodl jsem se ti jedny nové poslat. Jak jsem trefil míry se neptej. To dokáží od pohledu jenom muži. Snad se budou líbit.
T.M.R.

Nečekala jsem to, abych pravdu řekla. Odložila jsem dopis a rozvinula šaty. Byly krásné tmavě zelené se stříbrnými flitry rozmístěnými nerovnoměrně po délce sukna a jako příloha bílé krajkové rukavičky. Po škole se o mě rozšířily zajímavé pověsti, tak proto to musím posílit tím, že si vezmu šaty v barvách Zmijozelu? To se ti povedlo, Tome.