Because He Is My Brother

7.Pohár

,,Už jedou!", vykřikl Ron, když jsme všichni stáli na nádvoří. Ve vzduchu se vznášel Krásnohůlský kočár. Když přistál, vystoupila z něj vysoká štíhlá postarší paní- Madame Maxime- a šest Krásnohůlek. ,,Není tohle nejlepší gymnastka všech dob?", zasmála jsem se. ,,Mě snad šálí zrak! Není tohle nejlepší kouzelnice všech dob?", křikla Fleur a rozběhla se, aby mě objala. ,,Raddleová, co tady proboha děláš?", zeptala se Fleur, když mě pustila. ,,Proboha Delacour, studuju tady", dlouho jsme se neviděli. No, rok :-D. ,,Musím ti toho tolik říct a ty mi zas musíš prásknout drby, co víš ty", měla se k odchodu. ,,To jo, no ale nejdřív ti musím představit své nové přátele. Hermi, Rone, Harry tohle je Fleur Delacour, se zbytkem tě seznámím později". Se všemi si potřásla rukou, ani si nevšimla, že Ron byl celou dobu rudý jak rajče. Když se seznámily, stejně mě zas táhla stranou, aby mi řekla informace, které ještě nevím.

•••

,,No Fleur, jak tady ještě dlouho budeš?", přerušil stále se smějící blonďatou dívku Ron, když jsme jí ukazovali hrad. ,,Co? No asi do té doby, než si odvezeme ten pohár ne?", nepřestala se smát. Fleur byla vždycky taková, no.....nevnímavá. ,,A už vám někdo prozradil, že nemáte proti Bradavicím nejmenší šanci?", přerušila jsem ji já. ,,Víte co, změníme téma,....co tvůj bratr? Je pořád tak sexy?", Fleur nahodila výraz dítěte. ,,Fleur, když zrovna není přeměněný na tu svou trapnou bílou věc bez vlasů, tak je hezkej, jelikož nestárne, ale rozhodně není sexy. Tvůj smysl pro humor nezná hranice, co. Musíte mou drahou kamarádku omluvit, chová se tak pořád", uvedla jsem věci na pravou míru. ,,Buď si zvykni nebo mě ignoruj, ale nikdy se nepokoušej změnit. Ty stratíš nervy, ne já", rozhodila rukama Fleur.

,,Slešno Delacour, myslím, še musíme ještě skoušet", přepadla nás Madame Maxim. ,,Ano Madame", odpověděla Fleur smutně. Když odešla, Harry se rozesmál ,,to jako vždycky mluví ta Madame tak hrozně?". ,,Harry, je to francouzska a snaží se mluvit našim jazykem, myslím, že ty bys nebyl o nic lepší".

•••

,,Takže soutěže se zúčastní.....pan Viktor Krum z Kruvalu, jako další........slečna Fleur Delacour za Krásnohůlky a nakonec.......Cedric Diggory za Bradavice, prosím o potlesk pro tři šampiony", Brumbál dočetl poslední lísteček, který Ohnivý pohár vybral. Tleskali jsme všichni jak zběsilý. No až samozřejmě na Zmijozel. Jediná já tam burcuju davy, marně. Nejvíc negativní nálady na Cedricův účet šířil Draco. No a protože je to naše zmijozelské princátko, tak ho všichni budou následovat.

,,Diggory, css", zavrčel zhnuseně Draco vedle mě. ,,Měl si to být ty Draco", Pansy svého oblíbence utěšovala, i když o její pozornost nestál. Zakýval na souhlas její věty a stále se zhnuseným výrazem pozoroval tři vybrané. ,,No víš, on je na rozdíl od tebe dospělý", usmála jsem se škodolibě. Celý Zmijozel mě probodal pohledem, co jsem si to vůbec dovolila, vysmívat se jejich vzoru. Je sice pravda, že v mé větě krapet výsměchu bylo, ale nesmála jsem se mu přímo. Měla jsem stále ten svůj výraz nadvěcí. Draco zvedl oči od stolu a pohled mi věnoval. Cukaly mu koutky. Nebyl tak naštvaný, jak se na pohled zdálo. Nakonec se na mě i usmál. Rukou jsem mu pocuchala ofinu až mu spadla do očí. Mezitím co si Draco upravoval vlásky, jsem Cedricovy poslala pusu a tím mu vykouzlila zářivý úsměv nad kterým se všechny holky rozplývaly.

Když Brumbál chtěl poslat šampiony sednout, pohár sebou začal třást. Nikdo to nechápal, co se to děje. Vždyť tři šampioni už jsou vybráni tak co zas. Najednou z poháru vylítl další papírek. Brumbál ho chytil a chvilku zkoumal. Pak řekl s nejistotou na hlase ,,Harry Potter". Všichni směřovaly svůj překvapený zrak na ještě překvapěnějšího nebelvírského chlapce. ,,Harry Potter", zvýšil hlas Brumbál, když se Harry pořád nezvedal. Někdo od jeho stolu zašeptal ,,běž!", ale přátelským hlasem a Harry teda vztal a šel. Cestou k ostatním šampionům, když procházel uličkou, na něho všichni pokřikovaly ,,jsi podvodník, Pottere!". Chudák Harry.

,,A co říkáš tomuhle? Já tam nemůžu a Pottříček jo?", zasmál se Draco. Dala jsem mu facku. On tam přece nechtěl, ale přihlásil se tam? Ale štve mě, že jsou na něj všichni zlý. Viktor a Cedric jen kroutily hlavamy a Fleur byla úplně vykulená. Nikdo ho v soutěži nechtěl. ,,Takže tu máme dva účastníky za Bradavice", pronesl Brumbál. ,,Super, dvojnásobně větší šance, že získáme pohár", zajásal Goyl. ,,Sklapni!", já, Draco a ještě několik lidí jsme ho zarazili současně. Každý jsme se k té situaci stavěl jinak. Draco byl hrozně naštvaný a já Harryho spíš nechápala, ale vzhledem k jeho vyjevenému výrazu jsem usoudila, že to neměl v plánu.

•••

Já, Ron a Hermiona jsme stáli na chodbě před vztupní branou a šíleně jsme se smály Ronovým vlasům. ,,Ahoj", přišel k nám Harry. ,,Ahoj", odpověděla jsem mu za všechny. Usmála jsem se a hned od úsměvu opustila. Podívali jsme se s Ronem na sebe a vyměnili si nejisté výrazy. ,,Vím co si myslíte, ale neudělal jsem to", obhajoval se Harry. ,,My ti věříme", řekla Hermiona až moc ironicky. Protočila jsem očima nad jejím skvělým výkonem. ,,Dobře....tak jak jinak se to mohlo stát?", nevěřila jsem mu. Jsem zvědavá, co z něj vypadne. ,,Já nevím. Nevěříte mi, ale nemusel bych být dospělý, abych prošel ochranným kruhem?", na tom už něco je. ,,Co kouzlo?", povytáhl obočí Ron. ,,To zavrhl Fred hned na začátku, když se o hlasování teprve začalo mluvit. Věřte mi, já tam nechtěl", Harry vypadal fakt zničeně. ,,Harry, ale my ti věříme, jen nám to nejde do hlavy. Jak se tam mohlo dostat tvoje jméno", řekla jsem popravdě. ,,Je asi jasné, že ho tam Harry hodit nemohl, přes Brumbálův kruh se nedostane nikdo neplnoletý. Navíc Harry už od začátku říkal, že tam nechce", zauvažovala nahlas Hermiona. Harry na to jen kývnul a přikývnout jsme museli i my, protože to opravdu říkal. Usmála jsem se ,,pojď sem ty naše rozcuchaný neviňátko", objala jsem Harryho. Podvědomě jsem doufala, že se nám do objetí nikdo nevmísí.

•••

,,Na dvoře jsou smrtijedi, na dvoře jsou smrtijedi!", vřískala nějaká prvňačka, když vběhla do Velké síně. Brumbál se postavil a celý profesorský sbor taktéž. ,,Prefekti odvedou své koleje do bezpečí. Profesoři jdou se mnou na dvůr, zjistíme, co tu chtějí", rozkázal Brumbál a všichni se začaly rozdělovat.

,,Tak pojď!", chytil mě za ruku Draco, když jsem se nehodlala přiřadit do odcházejícího zástupu. ,,Pusť mě, nejsi můj táta!", vyštěkla jsem na něj. ,,Co chceš dělat?", vytrhla jsem mu svou ruku. ,,Když tu jsou smrtijedi, bratr nebude daleko. Něco chce, proto je tady", ohlídla jsem se, jestli mě nikdo kromě jeho nevidí a začala jsem pomalu odcházet druhou stranou. ,,Jsi blázen!", vykouknul Draco ze dveří. ,,Možná", ani jsem se neohlédla a pokračovala v cestě. Něco zabrblal a pak jsem slyšela jeho kroky. Nevím, jestli šel za mnou nebo do Zmijozelu. Ani mě to nezajímá.

Schovala jsem se za sloup a očkem pozorovala dění na dvoře. Všichni studenti byly na svých kolejích, ale jaksi jim zapomněly vzdělit, že by se neměly ani koukat z oken. Přeci jen ne všichni.

,,Co když tě uvidí?"

,,Sakra co tady děláš?!"

,,Nic"

,,Kdyby nic, nekrčíš se za sloupem jako já"

,,Promiň"

Jasně, že zmijozelské princátko nikoho poslouchat nebude. Stoupnul si za mě a taky pozoroval smrtijedy.

Bylo jich tam nějak málo. Jeden, dva, tři......,,au, hned mě pusť!". Chytil nás. Mě nechtěl pustit, ale Draca odstrčil. No došlo mi to celkem hned, že nás objevil Lucius.