Because He Is My Brother

4.Cedric Diggory

Běžela jsem co nejrychleji jsem dokázala. Za mnou letěl Draco, kterému očividně zchází fyzička.

Rozrazila jsem dveře od sklepení. Táhlo mě srdce, věděla jsem, kam jít. ,,Cedric", vběhl dveřmi Draco. ,,Avada Kedavra!", zamířila jsem hůlku na nějakého smrtijeda, který se vyžíval v mučení mrzimorského studenta. Zelené světlo ho objalo a několikrát probodlo. Smrtijed se změnil v prach. Zbyla po něm jen hůlka. ,,Cedricu", klekla jsem si vedle chlapce, kolem kterého byla krev. Měl na několika místech rudé fleky, ale naštěstí dýchal. ,,Draco běž pro profesory", se slzami v očích jsem rozkázala Dracovy. ,,Ty jsi použila zakázané zaklínadlo", ve dveřích stál však jak opařený. ,,Běž!", okřikla jsem ho. Teď už vycouval a běžel. Vím, že není zrovna načenej, když musí zachraňovat pro něho konkurenci.

,,Haec vipera saeva! Quomodo tu! Noli occidere omnes!", zakřičela jsem na celý hrad. Rozbrečela jsem se. ,,Proč mě tak trápíš, proč?", tentokrát už jsem to nekřičela, jen jsem mluvila zvýšeným hlasem. To už dovnitř vtrhla profesorka McGonagallová. Rychle obhlédla situaci a řekl ,,musí okamžitě na ošetřovnu", a už se tam objevily další profesoři, kteří Cedrica přenesly. Chtěla jsem jít za nimy, ale když jsem prošla dveřmi, popadl mě profesor Snape a se slovy ,,musíme si promluvit" mě odvlekl do svého kabinetu.

•••

Zamknul dveře a mě usadil na křeslo. Prošel se k oknu a tam už zůstal.

,,Vy jste použila nepromíjené zaklínadlo"

,,V sebeobraně můžu"

,,Mohli bychom vás vyloučit"

Najednou mi bil do očí znak na jeho ruce. ,,Ale nemůžete", usmála jsem se.

Prudce se otočil a zakryl si rukáv, když mu došlo, že jsem ho prokoukla. ,,Pán vás slyšel"

,,Nechte mě hádat, chce si se mnou promluvit"

,,Ano, ale.."

,,Ale?"

,,Ne osobně"

,,Jak jinak, má moc práce, že"

,,Prý ho nechápete"

,,Ne ne né, já ho naopak přesně chápu. Zabíjí mi kamarády, protože sám žádné nemá tak je to"

,,Jak to o něm mluvíte slečno?"

,,Vy si moc nevyskakujte Severusi, to vás může zabít, když se ke mne nebudete chovat na místě"

Snape se zakoukal do země. ,,Jo a vzkažte mu, že odmítám, aby mi jakkoliv pomáhal, jak to nazývá on", s tím jsem si odemkla a odešla.

•••

Vůbec mi nechutnalo jídlo. Ďoubala jsem vidličkou v bramborech díry. Už po několikátý v Bradavicích nejim. ,,Denny, to tě to vážně tak vzalo?", zeptal se Ron. Neodpověděla jsem. ,,Neboj, Cedric se uzdraví", pohladil mě po ruce Harry. Zase sedim u nich, ach jo. Zahodila jsem příbor a konečně se podívala jinam než do talíře. ,,Už se se mnou radši nebavte, nebuďte v mé společnosti, odřízněte mě ze svého života, jen tak vám bude líp", vztala jsem a chtěla odejít. Hermiona mě zastavila ,,Denny na to zapomeň. Ty za jeho smrt nemůžeš, nemůžeš ani za zkamenění Skorobezhlavého Nicka a už vůbec za pokus o vraždu Cedrica". Koukla jsem se na ní a řekla ,,patřím právem do Zmijozelu. Jednou se to ukáže. Jsem jako bratr copak to nechápeš?", vehnala se mi do očí další slza. ,,Vždyť ty jsi Cedrica zachránila. Jsi přesným opakem tvého bratra, ty nepatříš do Zmijozelu, ty máš srdce", Hermionina slova mě potěšila. Dodala mi sebevědomí. Objala jsem ji. ,,Koukej si sednout k nám", zasmála se. Posadila jsem se tedy. ,,Musím vám říct pár maličkostí, které jste určitě nevěděly" odmlčela jsem se a pokračovala ,,použila jsem nepromíjené zaklínadlo a další pecka, Snape je smrtijed". Všichni tři se na mě dívaly s vyraženým dechem. ,,Počkej, počkej, počkej....... Ty jsi použila kletbu?", zeptal se Harry pro upřesnění. Kývla jsem mu na souhlas.

Kolem nás najednou prošel Snape. Všichni se snažily soustředit na jeho levou ruku. Ale on si ji pořádně zamaskoval. Znamení zla tudíž nebylo vidět, ale moc dobře věděli, že něco ukrývá. ,,Denny, jaktože zvládáš takové kletby?", optal se mě Harry. ,,Mám to prostě v krvi", mrkla jsem na něj a skončili jsme se záchvatem smíchu.

•••

,,Dobrý den", pozdravila jsem........nikoho. Na ošetřovně nebyl zřejmě žádný dospělý. Na úplně posledním lůžku ležel Cedric. Sedla jsem si k němu na postel. ,,Ahoj", pohladila jsem ho po vlasech. Převyprávěla jsem mu všechno, co se stalo. Vim, že mě neslyší. Když jsem skončila, chvilku jsem počkala. Pak jsem mu dala pusu na rty. On otevřel oči. Celou dobu mě poslouchal. Začali jsme se líbat.
,,Tak?", zeptal se po chvíli, když už mi jen hladil hřbet ruky. Povytáhla jsem s úsměvem obočí. Nějak to nechápu. ,,Spolu?", přiblížil mi svou otázku. ,,Spolu", políbila jsem ho na čelo. Chvíli jsme si povídali a pak jsem odešla, protože mě vyhodila ošetřovatelka.

•••

O týden později jsem se stavila za Cedricem, protože už ho dneska měly pustit. Když jsem vešla na ošetřovnu přepadal mě smích. Cedric seděl na posteli a u něj stála ošetřovatelka a chtěla po něm, aby vypil nějaký lektvar. Jenže on nechtěl a tak to vypadalo, jako když rodič krmí přesnídávkou malinké dítě, kterému ta přesnídávka nechutná. ,,Cedricu, až skončíš s tím divadélkem, tak bysme měli zajít na oběd" koukla jsem na něj skrz smích. ,,No tak už to vypij i tvoje slečna už se na tebe nemůže ani dívat", pokárala ho ošetřovatelka. Jako poslušný chlapec tu břečku vypil a s kyselým úsměvem se rozloučil. Jen co překročil práh ošetřovny, pořádně se protáhl a usmál se ,,tak jdeme na oběd?". Přikývla jsem a podstoupila další velký risk. Cestou do Velké síně jsme se se Cedricem drželi za ruce s propletenými prsty.

Míjeli jsme spousty studentů, kteří se na nás přejícně usmívaly s pohledy no konečně.

Před námi byly dveře do Velké síně. Se Cedricem jsme se na sebe podívali, nasadili jsme výraz nad věcí, kde nechyběl úsměv a otevřeli dveře.

Když jsme vešli, dveře jako obvykle zavrzaly, takže pohledy všech studentů se hrnuly k nám. Všechny spojilo jednohlasné Ooouu. No pak chvilku skandovaly a pak jsme si šli sednout každý k jinému stolu. Cedric šel k Mrzimoru, kde ho všichni začaly plácat po zádech a vychvalovat. Já jsem se zaparkovala k Nebelvíru, kde mě všichni začly objímat. Pár holek z Mrzimoru a Havraspáru mě propalivaly pohledem, dokonce i jedna z Nebelvíru. No Draco taky moc nadšenej nebyl a všimla jsem si, že ani Fred moc ne.

,,Denny, konečně!", objala mě Hermiona. Do objetí se přidaly i Ron s Harrym. Po chvíli jsme se usadili. ,,A co ty Harry, co Ginny?", rýpla jsem si do černovlasého chlapce. ,,Myslím, že ji víc zajímá Seamus", podíval se smutně na Ginny, která byla opravdu zavěšená na Seamusovy. ,,Harry, nebuď z toho smutný, věřím, že už brzy se někdo najde, uvidíš", povzbudivě jsem se na Harryho usmála. ,,A abych v tom nebyl sám tak co ty a Fleur Rone?", mrknul na Rona Harry. ,,Počkej, myslíš Fleur Delacour?", vykulila jsem oči na Rona. ,,Ty ji znáš?", zajímal se Ron a tím i trochu posunul téma na jinou stranu. ,,Jo, chodili jsme spolu do školy 4 roky, je to moje nejlepší kamarádka", Ron mi připomněl staré časy. ,,Vy spolu chodíte či co?", dodala jsem a zase vrátila směr původní otázky. ,,No, právě, že ne", zesmutněl Ron. Koukla jsem se na Harryho a pak zase na Rona. ,,A Rone, víš o tom, že Fleur přijede na turnaj Tří kouzelníků?", očividně se mu zvedla nálada, protože mu v očích začaly poskakovat jiskřičky. Ron se nadechoval, že něco řekne, ale předhonil ho Harry ,,ne Rone, neděláme si srandu, opravdu přijede i s celým Krásnohůlským oddílem bojovat o pohár". Harry protočil očima nad Ronem, který začal tancovat okolo stolu.