Because He Is My Brother

3.Potíže s Denním Věštcem

,,Vážně? Bych se měla spíš ptát já tebe", jako vážně? On jde do zmijozelské věže je proto, aby mi vzal knihu, o které nevěděl, že ji budu mít? ,,Pravdu?", couvnul trochu dozadu. ,,Zkus", skřížila jsem ruce. ,,Šel jsem za tebou", začal přešlapovat a zčervenaly mu líčka. Wow, jestli nekecá, tak se mi v Bradavicích vážně začíná líbit. ,,Za mnou?", usmála jsem se a přistoupila k němu. Přikývl a svůj pohled stále směřoval k zemi. ,,A co si mi chcěl?", stoupla jsem si na špičky a narovnala mu hlavu tak, aby se díval na mě. ,,Vidět tě?", odpověděl mi stydlivě. ,,To se mě jako ptáš?", usmála jsem se. ,,Možná", zase pohlédl dolu. ,,A proč se ptáš?", nechápala jsem. ,,Protože nevím, jestli můžu", a je to tady zas! Jen proto, že mám příjmení totožné bratra neznamená, že mě to nějak omezuje. ,,Ty můžeš všechno, teda!......jako nemusíš se ptát", teď jsem zrudla já. Zase se mi zamotal jazyk. Usmál se. Co je vtipné na přeřeku. Naklonil se ke mě.

,,Nechutný!", pronesl Draco opřený o futra dveří. Cedric se zarazil. ,,Tak já už půjdu", zklamaně se na mě usmál. Kývla jsem mu. ,,No už jsem se začínal bát, že tě budu muset vyprovodit", zasmál se Draco. Ještě jsem Cedricovy zamávala a když se stratil za roh, věnovala jsem se Dracovy.

Zpražila jsem ho vyčítavým pohledem ,,proč jseš tak zlej?". Nasadil ironický výraz a začal ze sebe dělat neviňátko ,,já?". Ne tyvole pařez! ,,Jasně, že ty", skřížila jsem ruce. ,,Nejsem zlej, on tu neměl co dělat a to, že mám pravdu mi nemůžeš odepřít", přestal se opírat o dveře a narovnal se. ,,Žárlíš snad?", škádlila jsem ho. ,,Cože? Na něj?", zněl uraženě, ale ve skutečnosti to tak nemyslel. ,,Tak on je krásnej, chytrej, má úžasný vlasy a oči a je to sportovec", začala jsem odpočítávat všechny krytéria na prstech, přitom šla pomalu k Dracovy. Chtěla jsem kolem něho proklouznout. Ale když jsem byla až u něj, dal přede mě ruku, kterou opřel o futro a tím mi zatarasil cestu. ,,Tohle všechno já splňuju", usmál se na mě. ,,A má mě rád", vyhrkla jsem a proklouzla kolem něho. Když jsem byla za ním, začala jsem utíkat do dívčích ložnic.

•••

,,Denny, to je skvělý!", sotva jsem otevřela dveře od Velké síně, objala mě Hermiona. ,,Ahoj by úplně stačilo", zasmála jsem se. ,,Gratuluju", prošel kolem mě Ron s Harrym. ,,Uniklo mi něco?", Hermiona mě pustila a nahodila výraz typu: tak ti už hrabe, že si nepamatuješ, co jsi dělala?

Když však i po tom uviděla můj nicnechápající výraz, dovedla mě ke stolu, kde už seděl Ron s Harrym, aby mi to vysvětlila. ,,Ona byla snad vožralá či co, ona si to normálně nepamatuje", tragicky vyprávěla klukům. ,,Víš Denny, chodíš se Cedricem", vysvětlil mi Ron. Cože?! Vážně mi něco uniklo. ,,Řekl nám to Skorobezhlavý Nick, ví to celá škola", připojil se Harry. ,,Tak už to chápeš?", ujišťovala se Hermiona. ,,To je omyl, nic takovýho se nestalo", tohle nepůjde. Vím, že si duchové často něco přibarvují, ale tohle je fakt blbost. ,,Prej jste si daly pusinku", zazubil se Ron. ,,To není pravda a mám i svědka", v tu chvíli jsem musela být totálně bílá. Když mlčely, řekla jsem jim, kdo tam opravdu byl a nejspíš to sledoval celý. ,,Draca", vydechla jsem zklamaně. ,,Takže i Draco jo", teď už si ze mě ale vážně dělaj srandu! ,,Víte co, nechte mě být", vztala jsem od stolu a vydala se uličkou mezi studenty pryč. Ještě na mě volaly ,,né počkej, to byla sranda", ale já na to nereagovala.

Došla jsem až do společenky, kde naštěstí nikdo nebyl, a rozplácla se na gauč. ,,Už jsi četla Denního věštce?", vynořila se najednou postava ze stínu. Zpozorovala jsem blonďaté ulízlé vlasy a když mi došlo, kdo to je, zase jsem odvrátila zrak.

Hodil po mě noviny.

Zvláštní vydání: Zmijozelská dědička randí s mrzimorským. Jak na to reagují studenti z jejich koleje se dočtete níže...

Stačilo mi přečíst si jen nadpis celých žvástů, aby mě to dostatečně naštvalo a mohla jsem kus novin hodit do ohně.

,,Ty víš, že to není pravda", vstala jsem a došla až ke Dracovy. ,,Vim, viděl jsem to celý", ponechal si kamennou tvář. ,,Ty jedinej můžeš dosvědčit, že to není pravda, nechci aby se stalo to, co se nejspíš stane", měla jsem strach.

,,A co se stane?"

,,Dohlíží na mě"

,,Myslíš..."

,,Ano"

,,To neudělá, nebude riskovat"

,,Už to udělal"

Vyměnili jsme si s Dracem ustarané pohledy. ,,Pojď", chytla jsem ho za rukáv a táhla ho ze dveří.

Vyběhli jsme na chotbu a zástup lidí nás dovedl až před umývárnu Ufňukané Uršuly. Leželo tam tělo a vedle něho se vznášel zkamenělý duch. Colin, chlapec, který pořád něco fotil a kterej dal mou a Cedricovu fotku do novin, se válel v kaluži krve. Skorobezhlavý Nick byl ten zkamenělý duch. Stály nad nimy profesorka McGonagallová a profesor Brumbál. Profesorka u Colina klečela a sahala mu na tepnu u krku. Pak se otočila na Brumbála a zakroutila hlavou. Všichni ustaraně vydechly. Byl opravdu mrtvý. Brumbál se díval na zeď za nimy a až teprve teď mi došlo, že tam je krvavý nápis.

A toto bylo jen varování. Et non est absconditus! Tom Riddle

Protože jsme si vždy s Tomem povídali latinsky tehdy, když něco provedl, což bylo dost často, tak tomu rozumím. ,,Už se nebude schovávat", zašeptala jsem Dracovy. ,,Ty,...ty to umíš přeložit, co vzkazuje?", zeptala se mě McGonagallová. Strnula jsem. To byl trapas! Zase se všichni otočily na mě. Tentokrát jsem pod nosem měla i diktafon od lidí z Denního věštce. ,,Vrátil se", váhala jsem, než jsem to řekla. Všichni se zděsily. ,,Za to můžeš ty! Kdyby jsi tu nebyla, nic takovýho by se nestalo", vyhrkl Seamus. Bylo to na mě. Samozřejmě. ,,Jak to můžeš říct, neovlivnim kroky a chování svého bratra. Smiř se s tím, že se vrátil. Udělal by to stejně, ale věř, že by to dopadlo hůř", rychle jsem zareagovala. Neměl už žádné argumenty. Profesoři zprvu poslouchaly rozhovor a když skončil, začaly rozmýšlet, co dál. ,,Tohle je jenom začátek", pošeptal mi Draco. , To mi povídej", opáčila jsem mu. ,,Věřím, že kdyby jsi tu nebyla, opravdu by to bylo horší. Nechce ti ublížit, proto si nic extra nedovolí", usmál se. Kdyby tak věděl, co Voldemort zamýšlí.

Pomalu jsme se vzdálili od hloučku studentů.

Tome, ach jo. Tohle jsi neměl, dokážu se o sebe postarat sama. A co uděláš potom. Uneseš mě? Měl bys toho nechat, nepotřebuju tvojí péči.

Byla jsem naštvaná. Vím, že mě slyší, i když mu to vzkazuju v myšlenkách. Je to prostě můj starší bratr, ale s tím dohlížením to vážně přehání.

•••

,,A co teď?", zeptal se Draco, když se nám podařilo uniknout od vraždy. Vnitřně pokaždé cítím, když Tom dělá podobný skutek. Jsem s ním snad nějak spojená. Usmála jsem se na něj a najednou se zarazila. ,,Ne!", stuhla jsem, když mi došlo, co se nejspíš právě teď někde odehrává. ,,Poslední oběť", obrátila jsem se na Draca. ,,Co? Jaká poslední oběť?", teď nějak nevím, jestli mu to fakt nedochází nebo ze sebe dělá pitomce. ,,Honem!", okřikla jsem ho a dala se do běhu.