Little Lies |One Direction cz|

Freedom

Kolik z vás mě teď nesnáší? protože chtěli, aby to dopadlo jinak??? :D koment pls :D Ale tohle ještě není konec...ještě pořád ne... :)

Od rána mi bylo špatně. Nevylezla jsem z postele a jen čekala na hovor od doktorky, ohledně testů, jejichž výsledek měl ovlivnit celou moji budoucnost a především budoucnost mého dítěte. Bylo to jako čekání na svoji vlastní popravu, která právě začala. Při zvuku klepání na dveře jsem sebou polekaně škubla. Harry bez vyzvání vešel dovnitř, na tváři zářivý úsměv. Skočil do mojí postele a rozvalil se na jedné polovině. „Dneska máš rande s Molly, že jo?“ Věnovala jsem mu úsměv. „Jo, neskutečně se těším a taky se bojím. Co když něco pokazím, co když se tam objeví novináři a vyděsí ji?“ Strachoval se. „Bude to dobrý Harry, uvidíš, že bude.“ Ujišťovala jsem se ho a žmoulala v rukách mobil, který začal vyzvánět. Zhluboka jsem se nadechla a hovor přijala. „Ano prosím.“ „Dobrý den slečno Sykes. Tady doktorka Thompsnová, volám kvůli výsledkům vašich testů otcovství.“ „Jak to dopadlo?“ „DNA se neshoduje, se sto procentní jistotou vám mohu říci, že muž, jehož DNA jste nám poskytla není otcem vašeho dítěte.“ „Jste si opravdu jistá?“ „Ano jsem.“ „Děkuju, na shledanou.“ Ukončila jsem hovor a odložila mobil na noční stolek. Mám se radovat, nebo brečet? „Harry? Nechala jsem udělat testy otcovství.“ Zašeptala jsem a čekala na jeho reakci, která se ani trochu neshodoval s tím, co jsem si představovala. „Proč?“ Nechápal. „Přeci kvůli tobě, kvůli Molly. Aby jste mohli být spolu, aby tě nic nesvazovalo, žádně povinnosti vůči mě a dítěti.“ „Takže není moje?“ Povzdechla jsem. „Co by jsi chtěl slyšet?“ Zamračil se. „Nevím. Ještě před třemi měsíci bych bez váhání řekl, samozřejmě že chci, aby bylo moje! A i teď bych to tak chtěl, ale Molly...“ Usmála jsem se. „Já to chápu. Není tvoje Harry, ale Liama.“ Povzdechl, ale pousmál se. „Řekneš mu to?“ „Zbláznil jsi se? Ne! Jasně, že mu to neřeknu. Samozřejmě, že všem musíme říct, že to dítě není tvoje, ale kdo je jeho táta budeme vědět jenom my dva a El, nikdo jiný, ano? Slíbíš mi to, prosím?“ Zamračil se. „Měl by to vědět.“ „Ne Harry. Má přítelkyni, je konečně zase šťastný, nemůžu mu tohle všechno jen tak vzít.“ „Ale ty nejsi šťastná.“ Namítl a já pokrčila rameny. „Asi to tak má být, něco jako odplata za to, že jsem ublížila Liamovi a všem lhala.“ „Tohle si nezasloužíš.“ „Nech to být Harry, bude to tak lepší. Ještě dneska se sbalím a odejdu.“ „Proč? Kam? Vždyť už máme hotový pokojíček!“ „Určitě ho jednou využiješ, ale já bych měla jít.“ „Nemusíš odcházet, zůstaň tu, prosím. Líbí se mi bydlení s tebou a s prckem to bude ještě lepší. Když nebude mít tátu, strejda Harry by se hodil, nemyslíš?“ Usmála jsem se. „Strejda Harry bude vždycky jeden z nejdůležitějších lidé, které máme.“ Pohladila jsem si bříško. „Ale bydlet u něj nemůžeme, protože bude se slečnou potřebovat jisté soukromí.“ Mrkla jsem na něj a on se rozesmál.

Liamův pohled: „Ale teď už se na Toy Story podíváme!“ Sophie zaúpěla a dál si s někým psala, zatímco Zayn bez řečí vyměnil DVD a pustil Toy Story. „Už zase?“ Ozvalo se z předsíně, mezi dveřmi postával Harry, na tváři otrávený výraz. „Slovíčko ahoj by tě taky nezabilo.“ Ušklíbl jsem se. Nijak to nekomentoval, což nebylo normální, i kluci si toho všimli. „Děje se něco?“ Zamračil se Zayn, zatímco Harry si svlékl bundu a přisedl si k Louisovi a El na pohovku. „Myslel jsem si, že jo, ale asi jsem se spletl.“ „Tak co se stalo?“ Nevydržel jsem to už. „Musím vám něco říct.“ Začal a mě se to ani trochu nezamlouvalo. „Jess se odstěhovala.“ „Cože?!“ Vyjekli sborově a já na Harryho je nevěřícně civěl. „Ale, jak to? Vždyť budete mít dítě!“ Vyšiloval Louis. „To je právě to. Celou dobu, jsme vám tak trochu lhali. To dítě není moje a já to od začátku více méně věděl, ale teď se to definitivně potvrdilo. Jess nechala udělat testy, abych mohla být s Molly.“ „To je ta holka z koncertu?“ Ujišťoval se Niall. „Jo.“ Přikývl Harry. „No počkat, ale když to dítě není tvoje, tak čí?“ Zarazila se Perrie a Harry zavrtěl hlavy. „To není naše věc.“ „Nesouhlasím! Tohle je naše věc a ty to moc dobře víš.“ Mračila se El. „Ty jsi to věděla?“ Vyjekl Louis. „Ano, už od chvíle, co my Jess před devíti měsíci řekla, že je těhotná.“ Odsekla a její pohled sklouzl ke mně. „Takže vy dva víte, kdo je otcem, ale neřeknete nám to?“ Ujišťoval se Zayn, že situaci správně pochopil. „Přesně.“ Souhlasil Harry a probodl El varovným pohledem. „Protože tak si to Jess přeje a já budu respektovat její přání a vy by jste měli taky.“ „Ale tohle se netýká jenom Jess!“ Namítla El zoufale. „Proč? Proč se to netýká jenom jí? Je to její rozhodnutí, její dítě a teď je zase pryč. Očividně nemá zájem být v naší společnosti, tak už ji sakra neřešte!“ Vyjel jsem, až mě to samotného překvapilo. „Konkrétně ty, raději mlč!“ Odsekla El. „Páni, tohle začíná být jak telenovela.“ Ušklíbla se Sophie, kterou konečně začínalo zajímat dění mimo její chat na twiteeru. „Co zase já?“ Nechápal jsem. „Co ty? Jsi asi úplně pitomej!“ „El nech to být! Běž si o tom klidně promluvit s Jess, ale nemáš právo jim říct její tajemství.“ Ječel Harry. Co se to tu proboha dělo? O co jim šlo? Ne Liame, ty moc dobře víš, o co jim šlo. O to, nad čím sám už hodně dlouho přemýšlíš, ale nechceš si to přiznat.