Little Lies |One Direction cz|

Bye

Ufff...to psaní začíná být čím dál těžší! Myslím, že je nejvyšší čas tohle všechno ukončit :( ještě pár posledních kapitol a bude konec, těšíte se? :)

Liamův pohled: Počítal jsem, matika nebyla nic pro mě, ale tohle byly jednoduché počty. Pět měsíců, to znamená že...ne Liame! Do háje o čem to tu uvažuješ! To dítě má s Harrym! Nechápal jsem, jak mě něco takovýho mohlo vůbec napadnout! Doma mě čekala hromada plných kufrů a já místo vybalování seděl u kluků a zjišťoval, co se stalo za dobu mojí nepřítomnosti. „A co na to říkal Paul?“ Zajímal jsem se a Zayn pokrčil rameny. „Když jsem s ním mluvil, zněl v pohodě. Co víc, berou to i fanynky, asi mají Jess rádi.“ „Každý jí má rád.“ Namítl Louis a Zayn po něm vrhl vražedný pohled. „No co! Je to pravda.“ Bránil se. „Jsem tu! A vedu návštěvu!“ Ozval se Niall z předsíně a zabouchl vchodově dveře. „Ahoj!“ Všichni tři jsme strnuli. Její hlas bych poznal kdykoliv a kdekoliv. Zpanikařil jsem a pospíchal se schovat do kuchyně. „Jess?! Co tu děláš?“ Vykoktal zaskočený Zayn. „V sobotu jsi si u nás něco zapomněl frajere.“ Usmála se a hodila Zaynovi bundu. Vykukoval jsem zpoza barového pultu a jen doufal, že si mě nevšimne. „To jsi nemusela, dojel bych si pro ní, kdybys zavolala.“ Jen mávla rukou. „Mě to nevadí, jedu k Nathanovi, musím ještě dopsat pár songů a dohlídnout na věci okolo turné. Za dva týdny vyrážíme.“ „Vyrážíte?“ Zamračil se Louis, zatímco Niall si to namířil k ledničce. „Jo, chci jet naposledy s nimi.“ Přikývla a posadila se do křesla, které ji Zayn ochotně uvolnil. „Co na to říká Harry?“ Zajímal se Louis. „Nic ve zlým, ale Harrymu do toho nic není.“ „Já bych to Perrie nedovolil.“ Zamyslel se Zayn. Přikývla. „To chápu, jenže mezi mnou a Harrym to není jako mezi tebou a Perrie.“ „Nechápu.“ Ozval se Niall. Povzdechla, moc se jí do vysvětlování nechtělo. „Ať už to bylo cokoli, je to pryč. Bydlím u Harryho a mám ho ráda, ale nejsme spolu. Je to složitý a popravdě, ani já se v tom už nevyznám.“ Pokrčila rameny a začala se zvedat. „Už musím, pozdravujte holky.“ S tím odešla.

„Myslel jsem, že jsou spolu.“ Zamumlal jsem a přisedl si k Zaynovi na gauč. „Já taky brácho.“ Přikývl. „Liame?! Co tu děláš?!“ Nechápal Niall, který se k nám právě připojil. „Já tu občas bydlím.“ Protočil oči. „Kdy jsi se vrátil?“ „Dneska.“ Přikývl a dál se věnoval jídlu. „Opravdu je to dítě Harryho?“ Niall se začal dusit toastem a Zayn po mě vrhl pohoršený pohled. „Jak to myslíš?!“ Mračil se Louis. „Hele, sice se vyspala s Harrym, ale Jess není žádná děvka. Jasně že je jeho.“ Bránil ji Zayn. „Ne, tak jsem to nemyslel, já jen...pět měsíců.“ Během chvilky pochopili, na co narážím. „Kdyby to tak bylo, řekla by ti to, ne?“ Uvažoval Zayn. „Co kdyby jak bylo?“ Chudák Niall byl trochu mimo. Pokrčil jsem rameny. „To je jedno, jen mě to tak napadlo. Máš pravdu, řekla by mi to. Jen se s tím, že Jess bude mít s Harrym dítě, asi nedokážu srovnat.“

Jessin pohled: Odemkla jsem dveře a vešla do vyhřátého domu. „Já za to nemůžu! Ne, první mu rozhodně volat nebudu! Nemám se mu za co omlouvat.“ Slyšela jsem křičet Harryho z obýváku, pravděpodobně telefonoval s Louisem, nebo Zaynem. Harry a Liam spolu stále nemluvili, což kluky neskutečně žralo, snažili se to vyřešit, ale když ti dva ani trochu nespolupracovali, bylo to těžké. Vyzula jsem se z bot a pověsila kabát na věšák, míříc do obýváku, ale zarazil mě domovní zvonek. S povzdechem jsem se otočila a šla otevřít. Před dveřmi postával Paul, ta poslední osoba, kterou bych tu čekala. „Paule?!“ Zasmál se. „Vypadáš, jako by jsi viděla ducha Jess! Copak mě ani neobejmeš, když si mě odbila dopisem?!“ Hněval se na oko a já mu skočila kolem krku. „Ráda vás vidím.“ „Už s tím vykáním přestaň holka, zní to divně.“ Ušklíbl se a já ho pozvala dovnitř. „Harry! Máme návštěvu!“ Křičela jsem už z předsíně. „Hned jsem tam!“ Odpověděl. „Doufám, že jsi tu, abys Harryho a Liama přivedl zpátky k rozumu. Vím, že je to moje chyba a chtěla bych to napravit, ale myslím, že já jsem ta poslední, která tohle může urovnat.“ Paul jen mávl rukou a posadil se do křesla. „Jsou to kluci, pohádají se, možná si jednu vrazí a za chvíli je to přejde.“ Nechápavě jsem se zamračila. „Tak proč jsi tedy přišel?“ „Copak vás nemůžu ani navštívit?“ „Samozřejmě, že můžeš, jen jsem tě nečekala.“ Pokrčila jsem rameny. „Dáš si něco?“ Nabídla jsem mu. „Ne, díky. A popravdě, nepřišel jsem jen tak. Jde o pokračování turné. Kluci v sobotu odjíždějí.“ „Už v sobotu?“ Zamračil se Harry, který právě dotelefonoval, a přisedl si ke mně na gauč. „Přesně. Přišel jsem Jess nabídnout, aby jela s námi.“ Usmál se na mě. Povzdechla jsem. „Děkuju, ale myslím, že v momentální situaci to není dobrý nápad. Navíc, už jsem slíbila, že pojedu s Nathem. Potřebujeme ještě pracovat na albu.“ Harry přikývl. „Má pravdu, Liamovi by se to asi moc nelíbilo a sama by doma zůstat neměla.“ „Jak myslíte, byla to jen nabídka. Už půjdu, neobtěžujte se, vyprovodím se sám. A ty Harry to urovnej s Liamem, rozumíš?“ S tím odešel.