Little Lies |One Direction cz|

Liam as a gift for Liam

Trošku delší kapitola s prvními důležitými zvraty, uvidíme, jaký bude mít úspěch :) Komet by byl fajn :D

Uvnitř mě čekaly světle fialové, plesové šaty i s botami, zhotovené z jakési imitace skla, zkrátka Popelčiny skleněné střevíčky, i šaty byly jako pro princeznu. S korzetem a nadýchanou sukní sahající až na zem, skládanou z hedvábných, třpytících se vrstev. "To si ze mě děláš legraci Stylesy." Vydechla jsem ohromeně, vypadalo to, že odhadl i moji velikost. Na dně krabice mě čekal dopis.

Jelikož jsi mi nedala svoje číslo, byl jsem nucen vrátit se k psaní dopisů. Dneska má Liam narozeniny, takže bude oslava a ty na ní nesmíš chybět. Vyzvednu tě v šest, ano Liam mi řekl kde bydlíš. Tvůj Harry

Zrada! Já věděla proč jsem Liamovi nedala svoje telefonní číslo, hned by ho měli všichni. Počkat, tvůj Harry? Jemu snad úplně přeskočilo! Ne, klídek, udělal to naschvál, jen provokuje. Ve skutečnosti jsem byla opravdu ráda, že kluky uvidím, ovšem byl tu háček, neměla jsem pro Liama žádný dárek a nebo že by jo? V hlavě se mi zrodil nápad, s jehož realizací jsem ale potřebovala pomoct.

"Haló?" Ozval se z telefonu nejistý, Niallův hlas. "Haló?" Napodobila jsem ho. "Tohle není legrační!" Vyjel a já se rozesmála. "Ahoj Nialle." "Jess? Odkud máš moje číslo?" "Mám ho od té chvíle, co jsem nastoupila jako Paulova asistentka, mám číslo na vás všechny." "To není fér!" Postěžoval si. "To víš že jo.“ Politovala jsem ho. „Jsem zvaná na tu vaši oslavu." Oznámila jsem mu. "Já vím, ale Liam to neví, takže pššt. Chystáme pro něj překvápko." Prozradil mi. "Neboj, nic neřeknu, každopádně, potřebuji pomoc s jeho dárkem." "Promiň, ale mě zabralo skoro čtyři měsíce vymyslet mu dárek, tobě takhle rychle žádný nevymyslím." "Tak jsem to nemyslela, dárek už mám vymyšlený, ale budu ho opotřebovat pomoc dostat k vám a zabalit ho." "Žádný problém, jsem ti k dispozici." "Díky moc, budu potřebovat vaši adresu, až budu na cestě, prozvoním tě, abys mě čekal."

Naškrábala jsem si adresu na papírek a sbalila si svoje věci. „A dávej si pozor, Liam je doma, nechceme, aby to věděl.“ „Já vím, neboj. Zatím ahoj.“

Můj dárek byl dokonalý, byla jsem na sebe náležitě hrdá. Cestou k obchoďáku jsem si na internetu našla nějaké fan stránky a něco málo si o klucích zjistila, abych byla v obraze. Dočetla jsem se spousty zajímavých věcí, ale trochu jsem pochybovala o jejich pravdivosti. Že by Liam miloval Toy Story a všechno od Disney? To se mi nezdálo, musela jsem si to ověřit u Nialla.

„Jak je na tom Liamova láska k Disney a Toy Story?“

„Asi tak, jako moje láska k jídlu a Louisův vztah k mrkvím.“

„A tak, abych to pochopila, mi to říct nemůžeš?!“

„Ano, Liam miluje Toy Story a všechny věci od Disney, lepší? Jo a když jsi v obchoďáku, vezmi mi prosím zmrzlinu a Louimu došla mrkev, tak vezmi i tu. Xoxo“

Poslední SMS od Nialla jsem si musela přečíst třikrát, mrkev, to jako vážně? Asi bych si pomalu měla zvykat na to, že ti kluci prostě nejsou normální. V rychlosti jsem nakoupila dárky pro Liama a skočila i pro zmrzlinu a mrkev.

Když jsem parkovala před vilou, kde kluci bydleli, Niall už mě čekal. Postával před brankou a nervózně se kolem sebe rozhlížel, asi se bál novinářů. „Ahoj.“ Usmála jsem a začal ze zadních sedaček vyprošťovat první ze dvou dárků pro Liama. „Ahoj. Máš zmrzlinu?“ Ujišťoval se. Protočila jsem oči a postavila Liamův dárek na chodník. „Jo, mám.“ Ujišťovala jsem ho, jen přikývl a vyjeveně hleděl na můj dárek. „Co to do háje je?!“ Nechápal. „Tohle je Liam.“ Kývla jsem ke kartonovému Liamovi. „Hodláš dát Liamovi Liama?“ Rozesmál se a já přikývla. „Jo hodlám, to víš, když oni se v tom obchoďáku včera tak sblížili, že jsem si to prostě nemohla odpustit.“ Ušklíbla jsem a vytáhla i druhý dárek, kterým byl obrovský, plyšový kovboj Woody. „To ne!“ „Co je?“ Nechápavě jsem se zamračila. „Máš pro Liama lepší dárek, než já!“ Postěžoval si. „Co pro něj máš ty?“ Zajímala jsem se. „Lístky na JLS.“ Pochlubil se a očividně byl na svůj dárek pyšný. „Ale až rozbalí tvůj dárek, mi ostatní se budeme moct jít bodnout.“ Posmutněl. Objala jsem ho a povzbudivě se na něj usmála. „To není pravda, tvůj dárek je úžasnej! Pomůžeš mi?“ S úsměvem přikývl, vzal Liamovo dvojče a vedl mě na zahradu, kterou jsme se potichu proplížili až k zadní terase, jejíž prosklenou stěnou bylo krásně vidět do kuchyně a jídelny, spojené s obývákem. Harry vařil, nejdřív se mi tomu nechtělo vařit, ale bylo to tak, Hazzouš s bílou zástěrou zrovna cosi míchal v míse a stíhal při tom ještě odbíhat ke sporáku. Louis se povaloval na gauči a Liam sledoval televizi. Sáhla jsem do kabelky pro mobil a vytočila Louisovo číslo.

"Ano?" "Pomalu se posaď a nenápadně se podívej k zadní terase. Do háje nenápadně říkám!" Uposlechl mě, načež se málem hlasitě rozesmál, ale ustál to a jen mu zacukaly koutky. Zamávala jsem mu a dala si ukazováček na rty, naznačujíc mu tak, že má být potichu. "Mluv tak, aby jsi nás před Liamem neprozradil." Přikývl, jo tím nás opravdu neprozradí. "Ahoj, jak se máš? A co tvůj přítel, je to vážně fešák." Uchechtl se a Liam s Harrym na Louiho nechápavě civěly. "Líbí se ti?“ Mrkla jsem na Louise a dala ruku kolem ramen kartónového Liama. „Podle mě je naprosto nejvíc sexy! Vidíš ty svaly?! Liamovi se bude určitě líbit!" Ušklíbla jsem se. "A co tvůj druhý úlovek, podle mě má mnohem hezčí zadek, než ten první." Usmál se a já mu ukázala zvednutý palec, aby věděl, že mu to jde dobře. "Tak co tomu říkáš?" Zajímala jsem se. "Myslím, že jsi nás právě všechny trumfla." "Kdo to je?“ Zajímal se Harry. "Jessie." "A co ulovila?" Nechápal Liam. "No co asi, kluka ne! A rovnou dva a nebudu vám popisovat zbytek, prostě je protáhla tak, že na to do smrti nezapomenou!" Můj zdvižený palec se změnil v prostředníček a Louis se ušklíbl. Sáhla jsem pro druhý mobil a vytočila Harryho číslo.

"Ano?" Tvářil se nechápavě. "Ahoj Harry, zlato, řekni prosím Louisovi, že je debil ano? Děkuju." S tím jsem hovor ukončila. Harry se rozesmál a přetlumočil to Louimu. "To není pravda!" Ohradil se Louis, protočila jsem oči. "Dostaň Liama na chvíli pryč, prosím." "Fajn, ne Jess, nedám ti Liama. Je mi jedno, že s ním chceš jít na oběd!" Liam se překvapeně usmál a už se natahoval po mobilu, ale Loui vyskočil na nohy. "Ne! Liam má mě! Nikoho jiného nepotřebuje!" "Louisy! Ty mě podvádíš?!" Vyjekl Harry. "Dej mi Jess!" Vztekal se Liam. "Zapomeň fešáku, nebudu se o tebe s nikým dělit, jestli ji chceš, chytni si mě." S tím se rozběhl mě neznámo kam. "Honem než ho chytne, když je Louis bez ponožek, moc dobře neběhá!" Otevřel Niall dveře a postrčil mě dovnitř. Harry nás nechápavě pozoroval, ale že by nám třeba pomohl, to ne. „Tak pomůžeš nám sakra?!“ Špitla jsem jeho směrem. „Mám?“ Nadzvedl obočí. „Dělej!“ Společně se nám povedlo dotáhnout kartónového Liama i kovboje Woodyho do Harryho pokoje, kde jsme byli více méně v bezpečí. Z přízemí se ozýval Louisův jekot, Liam ho už asi dohonil. V rychlosti jsem ukončila hovor, mobil vypnula a uklidila ho do kabelky, abych nemusela Liamovi nic vysvětlovat.

Vztekali jsme se s balením dárků skoro hodinu a vypotřebovali na to všechen balící papír, který kluci doma měli, ale výsledek stál za to. „Takže tu ode dneška budeme muset trpět dva Liami?“ Zakňoural Harry a já se ušklíbla. „Jednoho si klidně vezmu k sobě.“ Mrkla jsem na Harryho a on se urazil, načež odkráčel z pokoje. „Řekla jsem něco špatně?“ Otočila jsem k Niallovi. „Ne, ale Harry je zvyklí, že holky si chtějí brát k sobě spíš jeho, než taťku Liama.“ Ušklíbl se a já chápavě přikývla, míříc ke dveřím, že jsem tu byla tajně mi v tu chvíli nedošlo.

„Jessie?“ Zarazila jsem se na posledním schodě a měla chuť si vrazit facku, do háje! „Liame?“ Nuceně jsem se na něj usmála a pohledem vyhledala Harryho, prosíc ho o pomoc. „Co tu děláš?“ Nechápal. „Jak jsi se sem vůbec dostala?“ „Víš já...“ „Spala tu.“ Odpověděl místo mě Harry, postavil se vedle mě a objal mě kolem pasu. Liamovi ztuhl úsměv na tváři. „Nechtěli jsme to zatím nikomu říkat, obzvlášť proto, že Jess s námi nesmí podle smlouvy nic mít, ale před vámi to prostě skrývat nechceme.“ Usmál se a lehce mě políbil na tvář. „Aha.“ Přikývl chápavě Liam. „No, já asi...půjdu se projít.“ Zakoktal Liama a zamířil k vchodovým dveřím. Nechápavě jsem se zamračila. „Je v pořádku?“ Otočila jsem se k Harrymu a ten jen pokrčil rameny, povzdechla jsem. „Málem jsem vám zničila překvapení.“ „A já celou situaci jako vždy zachránil.“ Ušklíbl se Harry a vrátil se do kuchyně, očividně už se na mě nezlobil. „Dva jedna pro mě zlato!“ Křikl za mnou, než jsem zabouchla vchodové dveře.