Little Lies |One Direction cz|

Shopping with Harry? Why not? Oh, I know why not

Uznávám, že tahle kapitola je poněkud zmatená a mě osobně se ani trochu nelíbí, ale je důležitá kvůli jednomu malinkatému zvratu :D :D :D snad se bude líbít, prosím o komenty :D

Na chodbě postával Harry, schovávající se za slunečními brýlemi, na hlavě kapuci a na tváři okouzlující úsměv. „Nathy, musím končit, večer se ti ozvu, ahoj.“ Ukončila jsem hovor a dál na Harryho vyjeveně zírala. „Co tu děláš?“ „Jdu zjistit, co máš za problém.“ Zazubil se a nakráčel si to do mého bytu. „Jasně, klidně pojď dál.“ Povzdechla jsem a zabouchla za ním dveře, následujíc ho do obýváku. „Tak co je to za problém?“ Uvelebil se na pohovce a nespouštěl ze mě oči, krapet mě znervózňoval. „Nemám problém.“ „Víš o tom, že neumíš lhát?“ Kdyby jsi jen věděl, momentálně jsem se cítila jako mistr lhář. „I kdybych nějaký problém měla, je to můj problém, tobě do toho nic není.“ „Au! To bolelo, jasně že mi do toho něco je, je mi do toho všechno, dlužím ti to.“ Protočila jsem oči. „Nic mi nedlužíš, dělám svoji práci, Paul mě požádal, ať na vás dohlédnu.“ „Takže mi tím chceš naznačit, že jsme pro tebe jenom práce?“ Zamračil se Harry. Měla jsem dvě možnosti, zkusit mu zase lhát a nebo jít s pravdou ven, neměla jsem nejmenší tušení, co bude horší. Nalhala jsi se těm klukům už dost Jessie, teď je čas na pravdu. „Nejste pro mě jenom práce, ale nic mi nedlužíte Harry a do mích osobních věci vám zkrátka nic není, já se o sebe zvládnu postarat.“ Spokojeně se usmál. „To jsem chtěl slyšet.“ Protočila jsem oči.

„Měl by jsi jít, chystám se na nákupy, než odjedeme.“ „V tom případě jdu s tebou.“ Zazubil se. „Harry to není dobrý nápad. Nechci aby nás spolu někdo viděl.“ „A to jako proč?“ Zamračil se. „Vážně o sobě nechci číst, jako o další holce, která prošla tvojí postelí.“ Trochu posmutněl. „Nejsem takový, jak si všichni myslí.“ Zamumlala a mě ho v tu chvíli bylo neskutečně líto. „Ale to já přeci neříkám.“ Přisedla jsem si k němu na pohovku. „Nevěřím tomu, co píše bulvár, věřím tomu, co mi říkáš ty. Ale novináře pravda nezajímá, nechci ti přidělávat problémy, ani sobě.“ Pousmál se a já nemohla jinak, než se mu vrhnout kolem krku a obejmout ho. „A co když mě nikdo neuvidí?“ Zkusil to a já se zasmála. „Ty to nenecháš být, že ne?“ Zavrtěl hlavou, až mě jeho vlasy zašimraly na tváři. Odtáhla jsem se od něj a s povzdechem přikývla. „Tak fajn, jdeme.“ Souhlasila jsem nakonec.

Prošli jsme celé obchodní centrum, nevynechali jsme ani jeden krámek a z každého si něco odnesli. Nakupovat s Harrym byla ta nejzábavnější činnost, kterou jsem za hodně dlouhou dobu podnikla. Trochu mě děsila ona skutečnost, že jsem byla za Harryho přítomnost neskutečně vděčná. To že mi věnoval neustálou pozornost a ani jednou se neotočil za žádnou sukní, a že jich tam pobíhalo, mě nutilo se na Harryho neustále hloupě culit a taky přemýšlet nad tím, proč? Proč tu se mnou je? Proč se mnou hraje tu stupidní hru, kterou si ale užívám a nehodlám ji prohrát a proč je na mě tak milý? Zajímalo by mě, jestli někdy předtím koupil holce plesové šaty. „Jessie? Země volá Jessie, kde jsi?“ Zamával mi rukou před obličejem, až mi málem spadly sluneční brýle, za kterými jsem se podobně jako on, skrývala. „Jsem tu, co se děje?“ „Mám hlad, zvu tě na oběd.“ Chytl mě za ruku a táhl do nejbližší restaurace, do které jsme už bohužel nedorazili.

„Harry? To je Harry Styles!“ Zaslechla jsem odněkud dívčí jekot, během chvíle se k němu přidal další a další. Fanynky se na Harryho valily ze všech stran. Harry se přátelsky usmíval, sundal si brýle a ochotně se jim začal podepisovat a fotit se s nimi, zatímco já si rychle přetáhla přes hlavu kapuci od mikiny a snažila se být neviditelná. Mlčky jsem pozorovala Harryho, jeho úsměv byl jiný, než obvykle, byl umělý, vynucený. Očividně z tohohle přepadení nebyl nijak nadšený, ale snažil se to skrývat, protože měl fanynky rád a nechtěl je zklamat, ano takový Harry skutečně byl. Milý, pozorný, citlivý a ochotný udělat pro svoje fans cokoliv, jen aby jim vykouzlil úsměv na tváři a kdokoli tvrdí něco jiného, tak ho skutečně nezná. Netušila jsem jak je to možné, ale fanynek stále přibývalo, už zatarasily celou ulici a nevypadaly na to, že by snad plánovali odejít, strkaly se a snažily se dostat k Harrymu co nejblíž, začínalo to být celkem děsivé. Dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, vylovila jsem z kapsy mobil a vytočila Huntovo číslo.

„Hunt.“ „Jessica a mám problém.“ Zasmál se. „To se předpokládá, když mi voláte, co se stalo? Ne počkat, nechte mě hádat. Fanynky.“ „Jak to víte?“ „Ten křik se nedá přeslechnout, kde jste?“ „Šli jsme s Harrym nakupovat a před obchoďákem nás odhalili. Zatím se to dá, ale bojím se, že se to tu brzo zvrhne v něco moc ošklivého.“ Pohlcovala mě panika, k fanynkám se přidali i paparazzi a hledáčky foťáku si během chvíle našly i mě. „Jess, teď mě poslouchej. Dostaň Harryho do nějakého obchodu a to hned ano? Budu tam za chvíli, najdu si vás. Zvládneš to?“ „Snad ano.“ Hlas se mi nepatrně třásl. No tak Jess, jsou to jenom holky nadšené z toho, že potkaly svého idola, co by ti asi tak mohli udělat? Schovala jsem mobil, zhluboka se nadechla a nakráčela si to k Harrymu.

Zrovna se podepisoval jedné fanynce na časopis, počkala jsem, až dokončí podpis a chytla jsem ho za ruku. „Mluvila jsem s Huntem, přijede pro nás, ale musím teď jít.“ Zašeptala jsem a táhla ho do obchoďáku, zamával vřeštícím fanynkám a následoval mě, stále se držíc mojí ruky. Slyšela jsem, jak fanynky protestují, nechtěly, aby odešel a hrnuly se za námi, pokřikujíc urážky na mojí osobu, něco v tom smyslu, ať dám laskavě od Harryho pracky pryč, a že mě zabijí, jestli ho okamžitě nepustím. Momentálně jsem neměla čas se nad jejich hrozbami zamýšlet, proto jsem je přešla bez povšimnutí a zatáhla Harryho do hračkářství, které bylo nejblíž.

Harry si hrál s vystavenou autodráhou a já nervózně přecházela kolem. Štěstí nám aspoň trochu přálo, prodavačky nám bez problému vyhověly a zavřely obchod, abychom byly v bezpečí, moc milé paní. Harry jim věnoval podpis a fotku pro jejich dcery, které samozřejmě také patřily k fanynkám. Harry se zdál naprosto v pohodě, na rozdíl od něj já byla na pokraji zhroucení. Kapuce mi při našem zběsilém úprku sklouzla z hlavy a já už si jí nenasadila, takže moji jedinou ochranou byly sluneční brýle, prosím, ať mě Nathan nebo někdo z kluků nepozná. „To se trochu nepovedlo co?“ Slyšela jsem Harryho hlas, stál těsně za mnou, ruce ovinul kolem mého pasu a hlavu si položil na mé rameno, šeptající mi do ucha. „Ale i tak to byly ty nejlepší nákupy, který jsem zažil.“ Usmál se a já povzdechla, sundavajíc jeho ruce z mého pasu. „Mohl to být moc krásný den.“ Potvrdila jsem a netrpělivě vyhlížela Hunta. Netrvalo dlouho a davy fanynek, tlačící se před obchodem a pozorující Harryho prosklenou stěnou, se začaly rozestupovat a uhýbat na stranu pětici mužů, mezi kterými jsem zahlédla i Hunta a Liama?! Co ten tu dělal?