Little Lies |One Direction cz|

I'm sorry is just a word

Myslím, že tahle kapitola tak nějak zbořila můj původní, šťastný konec, ale pamatujte, že ten konec tu ještě stále není..chystám překvápko :D :D :D

Mlčky jsme si hleděli do očí a já věděla, že je konec. Už mi nevěřil, nemohl mi věřit a já ho na jednu stranu chápala. „Probudila jsi mě.“ Zašeptal a první slza mu sklouzla po tváři. „Slíbila si, že to neuděláš ale probudila jsi mě z mého dokonalého snu a hodila do hnusný reality, plný lží a podvodů.“ „Je mi líto Liame. Omlouvám se. Už tolikrát jsem ti to chtěla říct, ale nikdy jsem to nedokázala. Snažila jsem se ti říkat pravdu jak nejvíc to šlo, ale...“ Zlomil se mi hlas, neměla jsem co víc mu říct. „Už ti nevěřím.“ Přikývla jsem. „A nejhorší na tom je asi to, že jsi to řekla Harrymu a ne mě. Proč ze všech lidí zrovna jemu?! Proč?!“ To by mě taky zajímalo, proč? „Měla bych jít.“ Řekla jsem místo odpovědi. „Jo, to by jsi měla.“ Souhlasil. Touhle jednou jedinou větou mi ublížil tak, jako ještě nikdo před ním. Ať si kdo chce, říká co chce, ale láska bolí i fyzicky, já to cítila.

V rychlosti jsem popadla všechny své kufry a opustila pokoj. Dovolila jsem si poslední ohlédnutí, seděl na posteli, hlavu složenou v dlaních. I jeho to bolelo, ale přesto to udělala. Sjela jsem výtahem až do recepce a nechala si zavolat taxi. Požádala jsem recepční o papír s tužkou a při čekání na taxi naškrábala krátký dopis pro Paul s mojí výpovědí. Pochopí to, věděla jsem že ano. „Co si myslíš že děláš?!“ Dvakrát jsem papír přeložila a požádala recepční, aby ho nechala odnést Paulovi na pokoj, teprve potom jsem se k Harrymu otočila. „Já odcházím Harry, to dělám. Copak jsem vám už neublížila dost. Liam to tak chce a já udělám cokoli, jen aby byl šťastný.“ Popadla jsem svoje věci a zamířila před hotel, následoval mě. „Ale já to tak nechci!“ Protestoval. Taxík už na mě čekal a jeho řidič začal hned skládat moje zavazadla do kufru. „A co tedy chceš Harry?“ Otočila jsem se k němu čelem. „Přeci tebe.“ Pousmála jsem se. „A jak by tohle všechno dopadlo hm? Liam by nás za to nesnášel, chvíli by jsme spolu byli šťastní a bez starostí a pak bych tě omrzela a ty by jsi zjistil, že jsi kvůli blbý holce zahodil to, na čem ti ve skutečnosti záleží nejvíce, svého přítele.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Běž za Liamem Harry, buď s ním, potřebuje tě, vás všechny.“ Už jsem chtěla nasednout do taxíku, ale zadržel mě. „Nemůžu být s někým, kdo kvůli takové hlouposti zahodil někoho, jsi ty. Chceš pryč? Dobře. Chceš se nás zbavit? Fajn, ale dej mi jeden, poslední den. Prosím.“

Šli jsme do kavárny a přestože jsem neměla na jídlo ani pomyšlení, Harrymu se povedlo do mě nacpat mraky zákusků, horkou čokoládu a perníkové latte. Prošli jsme několik obchodů, kdy jsme si na sebe zkoušeli ty nejšílenější kombinace věcí a nakonec si nic nekoupily, zato jsem pořídila mraky fotek Harryho v dámských šatech, což stálo za to. Místo oběda jsme skončili v kině a nacpali se máslovým popcornem k prasknutí! Když se blížil večer, Harry mě vzal do baru zapít smutek. Celou dobu jsem se snažila na Liama nemyslet, snažila jsem se namluvit si, že dokážu žít bez problému bez něj. Ale večer to na mě padlo. V tu chvíli jsem byla za Harryho přítomnost neskutečně vděčná, byl jako moje kotva, držící mě při smyslech. Mizela ve mně jedna sklenička za druhou a Harry nezůstával pozadu. Bolest nezmizela, ale alkohol otupil mé smysly natolik, že jsem ji už téměř nevnímala. Všechno mi v tu chvíli bylo jedno, děj se vůle boží.

Hudba. Hlasitá hudba dunící mi v uších. Bolest hlavy, bože ať už to ztichne! „Zlato vypni to.“ Požádal mě něčí hlas. Nijak jsem nad tím nepřemýšlela a natáhla se kamsi, odkud se zvuk ozýval. Byl to můj vyzvánějící mobil. „Lásko no tak!“ Zaúpěl neznámý vedle mě. Cosi nesrozumitelného jsem zamumlala a konečně se mi povedlo hovor odmítnout a vypnout mobil. Svalila jsem se zpátky do peřin a ucítila jeho ruce, přitahující si mě k sobě. Cosi mě zašimralo na tváři a já se donutila otevřít oči. Těsně vedle mě se rozvaloval Harry a jeho kudrlinky mě lechtaly na tváři. Pousmála jsem se, otočila se k němu čelem a oči opět zavřela, hodlající pokračovat ve spánku. Počkat! Harry?! Prudce jsem se posadila a neschopna slova na něj vyděšeně zírala. „Běž spát, je ještě brzo.“ Zamumlal a přitáhl si peřinu blíž k tělu. Nepochybovala jsem o tom, že pod ní nic nemá, podobně jako já. „Harry?“ „Ano?“ Pomalu se posadil, protřel si oči a usmál se na mě. „Já tě zabiju!“ Zavrčela jsem. „Tak počkat, tohle byl tvůj nápad.“ Bránil se. „Byla jsem na šrot Harry! To mě napadá spousta věcí!“ Panikařila jsem. „Proč vůbec tak vyšiluješ?“ Nechápal a já se zarazila. Měl pravdu, proč tak vyšiluju? „Víš že ani nevím?“ Zavrtěla jsem hlavou a padla zpátky na polštář. Ušklíbl se a sklonil se nade mnou. „Nelituju toho, že jsem tak trochu využil tvojí opilosti.“ Přiznal se a chystal se mě políbit. Protočila jsem oči a shodila ho ze sebe. Potichu se zasmál a přitulil se ke mně, nic jsem nenamítala, horší už to být stejně nemůže.

„Harry neviděl jsi Jess? Nezvedá mi tele...“ Dveře do Harryho pokoje se otevřely a dovnitř vešel Liam. Nadzvedla jsem se na loktech a zmateně ho pozorovala. Jeho výraz se z ustaraného a smutného změnil v naštvaný a zklamaný. „Jasně, už chápu proč.“ Mlčky jsem neschopna slova sledovala jak odchází, nezapomněl za sebou ani prásknout dveřmi. „Do prdele!“ Ujelo mi. Jasně, přesně proto jsem panikařila, protože jsem milovala Liama, ale jako děvka na jednu noc jsem se hned den po rozchodu s ním válela s Harrym. Tohle jsi už vážně přehnala Jessie, myslíš, že to někdy vyžehlíš? To asi těžko, rovnou běž napsat svoje číslo na veřejný záchodky, nic lepšího si nezasloužíš.