Little Lies |One Direction cz|

Spoon's song

Komenty moc prosím!!! Ráda si poslechnu i kritiku :D snad se bude líbit a jinak original spoon's song najdete tady: http://youtu.be/4Vod7Emk4Lc?t=18m59s

"Liame?" Nakoukla jsem na pánské záchody. "Liam tady není." Zašeptal odpověď a já se ušklíbla, načež jsem vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. "Ty se bojíš lžiček?" Ujistila jsem se. "Jo, nečetla jsi můj životopis?" Nadzvedl obočí. „Ne, měla bych?" "Rozhodně! Stojí to za to." Usmál se a vyhoupl se na pult vedle umyvadla. "Takže, ty lžičky..." "Ne, nebudeme o nich mluvit." Přerušil mě. "Proto jsi utekl z tiskovky? Aby jsi se s novináři nemusel bavit o svém stracu z lžiček?" "Jasně." Přikývl a zašklebil se. "Jste fakt jak děcka." Zavrtěla jsem hlavou, ale usmála se na něj. "Vážně chceš tak brzy dát výpověď?" Zamračila jsem se. "Není slušné poslouchat cizí rozhovory." Protočil oči. "Tak je to pravda?" "Odpovím ti, když se vrátíš na tu tiskovku." Vyjednávala jsem. "Ani nápad." Zavrtěl odmítavě hlavou. "Fajn, v tom případě tě tam dokopu." Nadzvedl obočí a rozesmál se. "A jak asi?!" Postavil se a shlédl na mě, byl o hlavu vyšší než já, a to i když jsem měla podpatky. "Jsi prcek a kdyby zafoukal vítr, tak uletíš." Posmíval se mi. "Jen počkej!" Chňapla jsem ho za ruku a ze všech sil zatáhla. Ani se nehnul, jen mě s pobaveným výrazem pozoroval. Zaúpěla jsem. "Ale no tak!" Obešla jsem ho, opřela se o jeho záda a snažila se ho ke dveřím dotlačit, marně. "Hele, já si s dovolením odskočím." Zamkl se v kabince a nechal mě tam poražené stát. Nehodlala jsem se vzdát, opřela jsem se o pult u umyvadla a přemýšlela, jak ho donutit vrátit se. Nervózně jsem bubnovala prsty do desky a pak mě něco napadlo.

Look out! Look out!

There's something evil

twitching in your kitchen,

oogly boogly!

Zazpívala jsem naprosto nesmyslnou sloku písničky, která mě právě napadla, přičemž jsem si bubnovala prsty do skříňky, abych udržela rytmus. "Co to bylo?!" Ozval se poněkud vyděšený Liam z kabinky. „Vůbec nic." Ušklíbla jsem se zákeřně a pokračovala ve zpívání.

Silver ware!

Everywhere!

They're terrible, horrible spoons!

Vykoukl z kabinky a s úsměvem mě pozoroval.

Look in the spoon,

you look like a clown,

it's all fun and games,

but turn it around,

and now your face is upside down!

It's truly the devil's work.

Spoon! Spoon! Spooooooons!

Skočila jsem po něm a povedlo se mi ho vytáhnout ven z kabinky, očividně se ale nechal, protože před dveřmi ze záchodů se zastavil a víc jsem s nim už nehnula. "Neřekla jsi mi, že umíš zpívat." Zarazila jsem se. "Neumím, to byl playback." Ušklíbl se. "Líbí se mi tvůj hlas, nic podobného jsem ještě neslyšel." "Slova té písničky jsi přeslechl?! Terrible, horrible spoons!" Zopakovala jsem, nepatrně se otřásl, ale bohužel s křikem neutekl, jak jsem doufala. "Vážně jsi tu během minuty, jen tak, z ničeho nic složila lžičkovou písničku?" "Ne, myslím, že to se ti jenom něco zdálo." Zavrtěla jsem hlavou a zamířila ke dveřím, nemělo cenu se ho pokoušet dostat ven násilím, vsadila jsem tedy na jeho zvědavost. Povedlo se, následoval mě. "Proč děláš asistentku, když umíš zpívat?" Nechápal a srovnal se mnou krok. "A co jiného bych podle tebe měla dělat?" Zatvářila jsem se nechápavě a on protočil oči. „Mohla by jsi zpívat, nebo psát texty.“ „Nemohla.“ Nesouhlasila jsem, došli jsme zpět ke stolu. Donutila jsem ho posadit se zpátky mezi kluky a opět jsem se vzdálila.

Paul potřeboval vyřídit pár věcí, ale nemohl odejít od kluků, nabídla jsem se mu, že se o to postarám, souhlasil a na zbytek dne mi dal volno. Domů jsem se vrátila kolem páté hodiny, což nebylo nejhorší, to nejhorší na mě totiž čekalo doma.

Odemkla jsem dveře do bytu a těšila se na bublinkovou koupel. Vyzula jsem se z lodiček, z kterých mě příšerně bolely nohy, kabelku hodila na botník a zamířila do obýváku. "Ahoj." Vyděšeně jsem vykřikla a popadla první věc, kterou jsem měla po ruce, na obranu proti možnému útoku, ne že by mi deštník snad mohl zachránit život. "Pane bože! Sivo! Co tu do háje děláš!" Rozdýchávala jsem svůj menší infarkt a odložila deštník. Pobaveně se ušklíbl a já jen protočila oči. "Nathan už odjel." Oznámila jsem mu a odebrala se k ledničce. "Já vím, mluvili jsme spolu ráno. Prý jsi si našla práci." "Jo, problém?" "Ne, vůbec. Ale, to znamená, že s námi nepojedeš na turné?" Jo, přesně to to znamená, protože pojedu na turné s One Direction, bože! Proč? "Přesně tak, nepojedu." Přikývla jsem a vyndala si misku s kuřecím salátem od včerejška. "Ještě něco?" Otázala jsem se a sedla si ke stolu, posadil se naproti mě. "Vlastně jo, vyrazíš si se mnou?" Začala jsem se dusit kouskem masa. "Cože?!" Vypravila jsem ze sebe v záchvatu kašle. "Rande." Řekl to na rovinu, no jasně, je zvyklí, že mu holky zobou z ruky. "Nevím, jestli je to dobrý nápad." Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. "Proč?" "Kvůli Nathanovi a vaší skupině." Vymlouvala jsem se. Dřív jsme spolu já a Siva cosi měli. Nathanovi se to ale nelíbilo, tak jsme to nechali být a já si nakonec uvědomila, že to bylo jedině dobře. "S Nathanem jsem o tom mluvil. Máme dohodu, když ti ublížím, má dovoleno si mě za to podat." "Jo, jasně, a já bych pak byla ta, co zapříčinila rozpad The Wanted, díky ne." "No tak, aspoň to můžeme zkusit, copak ti to nechybí?" Po pravdě? Ani ne. Něco takového jsem mu ale říci prostě nemohla, i když byl Siva kluk, měl své city, které se daly hodně lehce zranit a z kluků, kterým holka ublíží, se stávají parchanti, kteří taky ubližují. "Mám tě ráda Sivo, to přeci víš, ale nemyslím si, že je dobrý nápad, vracet se do minulosti." Usmál se. "Fajn. Uvidíme se na letišti, půjdeš se s námi aspoň rozloučit ne?" Ujišťoval se a já přikývla, spokojeně se usmál. "Odskočím si, nevadí?" "Jasně že ne." Zavrtěla jsem hlavou a pokračovala v jídle. Jakmile se za Sivou zavřely dveře koupelny, ozval se zvonek. S povzdechem jsem vstala, vzala do ruky misku a šla otevřít.