Little Lies |One Direction cz|

In costume Cinderella, point for you Harold

Ehm...poněkud delší, uznávám, ale no...snad se bude líbit :)

 „Jak to, že se ještě nevrátil?“ Nechápala jsem. „Jak to mám vědět, nejsem jeho chůva, to on se věčně stará o nás.“ Pokrčil Harry rameny a snažil se zapnout mi korzet šatů, nikdo lepší se na tu práci bohužel nenašel. „Musíš sebou pořád tak mrskat?!“ Postěžoval si Louis, snažící se mi vyžehlit vlasy, přičemž se mu povedlo nejednou se spálit. „Lidi! Lidi! Sledujte mě!“ Ječel Nialla a klopýtal po místnosti v mích „skleněných“ lodičkách, daleko ale nedošel, zakopl o vlastní nohy a svalil se na zem. „Neměli by jsme ho jít hledat, nebo tak něco?“ Zayn nesouhlasně zavrtěl hlavou a pokračoval v lakování svého účesu. „Není malej, trefí domů sám.“ Namítl a začal si urovnávat košili. „Copak o něj nemáte strach?“ „Ne.“ Pronesli jednohlasně. Harrymu se konečně povedlo zapnout mi korzet a spokojeně si prohlížel můj odraz v zrcadle. „Harry?“ Stočil svůj pohled ke mně a kouzelně se usmál. „Jessie?“ „Nedívej se na mě tak.“ Požádala jsem ho. „Jak?“ „Ty víš jak, jako kdybych byla kus masa a ty jsi se mě chystal sníst.“ Loui se rozesmál, načež sykl bolestí, protože se opět spálil. „Mluvil tu někdo o mase?“ Vykoukl z koupelny polonahý Niall, naštěstí od pasu nahoru. „Vypadám jako jídlo Nialle?“ Zeptala jsem se ho. Nadzvedl obočí. „Ne?“ Váhal se svojí odpovědí. „Přesně, tak na mě tak neciv!“ Obořila jsem se na Hazzu, Zayn s Louisem vyprskli smíchy a já se jen vítězně ušklíbla. „Dva dva Hazzoušku.“ Mrkla jsem na něj a došla se obout. Usmál se, zavrtěl hlavou a zmizel v koupelně, z které vyhodil protestujícího Nialla. „Hej!“ „Neboj, pomstíme se mu.“ Mrkla jsem spiklenecky na Nialla a on se šibalsky usmál.

Celé přízemí vily bylo vyzdobené modrými a fialovými dekoracemi, což byly Liamovi oblíbené barvy. Nechyběla hromada jídla, pití a samozřejmě obrovský, narozeninový dort. Kamarádi kluků se začali pomalu scházet a nechyběli ani Liamovi rodiče, čemuž jsem se divila. Naštěstí byli všichni slavnostně, elegantně oblečení, takže moje šaty nebyli od věci, ale i tak jsem měla pocit, že to Harry trochu přehnal. Blížila se šestá hodina a Liam pořád nikde, co bylo horší, nebral mi ani mobil, začínala jsem se o něj vážně bát, bohužel jsem byla jediná. Všichni se bavili a tančili na hudbu, kterou si vzal na starost DJ Malik. Když jsem se ho zeptala, jestli si opravdu myslí, že je dobrý nápad hrát jejich vlastní písničky, namítl, že je to lepší, než kdyby měl pouštět The Wanted. Na to jsem neměla co namítnout.

Nervózně jsem přecházela před vchodovými dveřmi a třela si holou kůži na rukách, venku byla i v srpnu takhle na večer celkem zima. „Jessie?“ Nadskočila jsem a otočila se k Eleanor, která ke mně mířila společně s vysokou, usměvavou blondýnkou, odhadovala jsem, že to bude Perrie. „Ahoj.“ Špitla jsem a zamávala ji. Objali jsme se a El nás s Perrie představila.

„Co tu děláš?!“ Zeptala se měl Eleanor a tvářila se překvapeně. „Prosím, moc tě prosím, nikomu neříkej, kdo jsem.“ Nechápavě se zamračila a já povzdechla, musela jsem s pravdou ven. „Pracuji pro Paula jako jeho asistentka, ale on ani kluci neví, kdo je můj bratr.“ Objasnila jsem. „Cože?!“ Vyjekla El zděšeně. „Co je na tom špatného?“ Nechápala Perrie. „Všechno. Pracuji pro One Direction a přitom jsem sestra zpěváka z The Wanted.“ „No a?“ Nechápala stále Perrie. „No a? One Direction a The Wanted se přeci nesnášejí!“ Připomenula ji El. „Já vím, ale Jessie za to přeci nemůže. Svého bratra si nevybrala.“ „Ale to nikdo nepochopí.“ Namítla jsem a El souhlasně přikývla. „Prosím, neříkejte to nikomu. Já tu nejsem jako špeh, lžu kvůli tomu bráchovi, nechci aby to věděl. Líbí se mi pracovat pro Paula, mám kluky ráda a nechci jim ublížit.“ Žadonila jsem, El s Perrie se na mě povzbudivě usmáli. „Bude to naše malé tajemství.“ Mrkla na mě Perrie. „Děkuju. Strašně moc vám děkuju.“ Oddechla jsem si a vděčně se usmála. „Co děláš tady venku? Proč nejsi vevnitř?“ „Čekám na Liama, ještě nepřišel domů.“ „On někam šel?“ „Jo, zeptejte se Harryho, já ho jdu hledat, nebo se z toho čekání zblázním.“