69.

79 10 0
                                    

U Lynchových jsme byli týden. Jeden dlouhý, vyčerpávající, ale přesto vcelku příjemný týden, za který jsem byla vděčná.

>>>>>>>

Nemohla jsem uvěřit tomu, jak čas běžel. Chris už začal ťapat a začaly mu růst první zoubky. Vypadal komicky, protože měl v puse jediné dva zuby, spodní jedničky. Babička říkala, že spodní jedničky vyrostly jako první i mně. Malý Lynch asi půjde do Cliffordů. Přesto se mu ale začala kukadla barvit dohněda, o Rossově otcovství už nebylo pochyb.

Čekaly ho jeho první narozeniny, na které se plánovala obrovská oslava. Museli jsme ale všichni letět do Austrálie, do našeho domu v San Franciscu bychom se všichni jen stěží vešli. Měla přijet babička s dědou, Lynchovi, všichni z LA a bohužel i otec s Angelou. Ellie byla bohužel na týdenním školním výletu. Naše setkání nakonec nebylo tak trapné, spíš jen chladné. Žádné objetí, emoce, nic. Prostě jen ahoj, bav se.

Chloé s nepatrnou Ashtonovou pomocí upekla krásný dort, který by se s přehledem mohl měřit s dorty od profesionálních cukrářů, měl jen jedno patro, obdélníkový tvar rozměru snad metr na metr, byly na něm nalepeny tenké plátky marcipánu vytvarované jako Chrisovy oblíbené pohádkové postavičky. Naštěstí tu nádheru krájel Ross, takže z ní nezbyla barevná kaše, jako kdybych se ujala krájení já.

Bylo to celé fajn. Chris byl nadšený, že je v tak rozsáhlé společnosti a že je veškerá pozornost smeřovaná na něj, stejně tak, jako z dárků.

Co se týká těch dárků, všichni dostali pokyny o tom, jaké dárky kupovat. Vzhledem k tomu, že nás čekal asi desetihodinový let, ke všemu s ročním batoletem, nebylo by moudré kupovat skákací hrady a prolézačky na zahradu. Byly to samý plyšáci, postavičky, sem tam nějaké puzzle, které Chris zvládal snad líp, než my všichni dospělí dohromady a hodně takových drobností. Nepřeváželi jsme úplně všechno, domluvili jsme se s Adamem a ostatními, že nám to postupně budou přivážet. Chris z toho stejně ještě nemá rozum, a tak mu to nijak chybět nebude.

Můj život se zdál být dokonalý. Měla jsem rodinu, skvělé kamarády a hlavně nejlepšího přítele vůbec. Nic se nemohlo zkazit. To jsem si aspoň myslela.

"Zoe, mám obrovskou novinku," přiskákal ke mně nadšeně Ross po snad hodinovém rozhovoru se svou mámou, "naši koupili obrovskou chatu asi dvě hodiny od San Francisca! Není to skvělý?"

"To kvůli nám?" Vykulila jsem oči. Lynchovi od nás bydleli asi tak šest až osm hodin cesty autem, bylo by zbytečné kupovat tak daleko chatu, aby se tam jednou do měsíce po několikahodinové cestě únavou složili a za dva dny zase jeli domů. Bylo celkem jasné, že to udělali kvůli nám, ale každý se občas ptá na naprosto evidentní věci.

"Tak jasně, kvůli komu jinému?" Zatetelil se. Pak ale o něco zvážněl. "Víš napadlo mě, že až se uzdravíš, mohli bychom tam strávit pár dní. Chrise bychom dali našim a měli bychom nějakou tu chvilku pro sebe."

Přitáhl si mě k sobě a já se se suchým zakašláním zasmála. "Ty naivko, jestli ji zrovna koupili, nebude vůbec zařízená. Bude trvat aspoň měsíc, než se všechno zprovozní."

"Na všechno jsem myslel a schválně jsem se na to ještě zeptal," zaculil se vítězně, "prý je plně vybavená, nábytek, všecko, je tam i ložní prádlo a tyhle věci. Spotřebiče, včetně televize a domácího kina-"

"Počkej, počkej," zarazila jsem ho, "co to vaši koupili za chatu, není to spíš novodobý hrad? Sakra, která chata má domácí kino?"

"Ta, které se potřeboval nutně zbavit jeden zazobaný pár. Stěhují se někam do Evropy a údajně nemají v plánu se vracet." Objasnil Ross. "A jestli mě Vaše Výsost nechá domluvit, tak se mimo jiné dozví, že měli i uklízečku, která by si svoji práci ráda udržela.."

"Takže?" Nadhodila jsem, aby pokračoval.

"Takže tam zítra pojedu, dohlédnu na to všechno a než se uzdravíš, chata bude připravená na její využití." Sklonil hlavu a políbil mě.

Na to jsem reagovala okamžitým odtáhnutím. "Anebo se necháš pošetile nakazit a na chatě budeme možná tak vylehávat horečky." Zatlačila jsem mu dlaněmi do hrudi, čímž jsem ho donutila se odtáhnout.

"No fajn," obrátil oči vsloup, "zítra odvezu Chrise, cestou zpátky se stavím na chatě a pozítří budu doma, dobře?" Políbil mě tentokrát na čelo.

"Dobře," přikývla jsem spokojeně, "tak já Chrisovi zabalím nějaké věci. Na kolik dní si to představuješ?"

"Počítal bych pro jistotu s celým týdnem, nikdy nevíš." Nepovedeně na mě mrkl.

"To se ti moc nepovedlo." Poznamenala jsem nevzrušeně a vydala se do Chrisova pokoje.

Do cestovní tašky, kterou jsem vyštrachala ze samého dna skříně, jsem zabalila horu oblečení, všechny krémíky, pár Chrisových oblíbených hraček a knížku pohádek. Ano, i v téhle době jsem se rozhodla svoje dítě pohádkově vzdělávat.

Tašku jsem přitáhla do předsíně společně s ohromným balíkem plenek a spokojeně jsem si promnula ruce.

.

.

.

Heyy

Asi to vypadá na posledních pár kapitol a mám pocit, že všechny hrozně zklamu s tím, jak budou vypadat, každopádně to ale nebude konečná verze

Už bych měla fakt přestat, jinak vykecám všechno, co chci vykecat až později

Adee xx

WhyMe?Kde žijí příběhy. Začni objevovat