WhyMe?

67.

Stejně jsem si ale myslela, že podporu bude potřebovat spíš on.

Míjely asi dvě hodiny kontrakcí, bolesti, oblbováků a Rossového omdlívání a můj řev vystřídal řev našeho malého Chrise.

Byl uvolňující pocit, že mohl konečně dýchat sám za sebe a taky, že jsem mohla na otázku "Jaké mu dáte jméno?" najisto odpovědět.

"Christopher Adam Lynch." usmála jsem se unaveně na ten uzlíček štěstí, který jsem chovala v náruči.

"Sice se narodil o dost dřív, ale nic mu nechybí. I tak si tu vás oba ještě pár dní necháme, ale do týdne budete doma, to se nebojte." usmála se spokojeně doktorka a nechala nás o samotě.

"Pochováš si ho?" otočila jsem se s pobaveným úsměvem na Rosse, který seděl na židličce vedle postele a posledních deset minut jen bez hnutí vyjeveně koukal. Na můj hlas naštěstí zareagoval hned a naklonil se blíž ke mně, aby si ode mě mohl malého Chrise vzít.

Opatrně ho vzal přesně tak, jak nám před pár minutami poradila sestra a zasněně na něj zíral.

"Ahoj, Chrisi. Já jsem tvůj táta," evidentně nevěděl, co má říkat, ale po chvilce se do toho dostal, "až vyrosteš, budeme spolu surfovat a já tě naučím hrát na kytaru a budeme s i s maminkou jezdit každý víkend na naši velkou chatu u jezera."

"No dobrý, sudičko. Už mi ho vrať, ať si ho taky prohlédnu." zasmála jsem se a už v té chvíli mi bylo jasné, že Chrise nikdy nikomu nesvěřím a budu ho muset mít všude u sebe, ať se děje cokoliv. A až budu stará, budu mu vybírat ženu a budu ten typ příšerné tchyně, která má za to, že pro jejího chlapečka není žádná dost dobrá.

Jak jsem tak koukala do jeho modrých očiček, vzpomněla jsem si na Luka a taky na to, že jsem nenechala udělat testy DNA. To musím co nejdřív napravit.

"Zítra odpoledne přiletí všichni z LA, pozítří Lynchovi a volal jsem i tvému tátovi, ale ten to nebral. A v pondělí přiletí i Adam. Babi Cliffordová říkala, že je nemocná, takže ji máme navštívit hned, jak to půjde. Prý se nás nemůže dočkat." Seznámil mě Ross s rozvrhem a já na něj vyděšeně vykulila oči. Tolik lidí za jeden týden? To bych nezvládla ani sama, natož když budu mít u sebe ještě Chrise.

Naštěstí to ale nebylo tak zlé, jak jsem čekala. Z Chrise byli všichni naprosto hotoví, hlavně Michael. Už vím, kam bude Chris jezdit na prázdniny, okruh za strejdou Michaelem, strejdou Adamem a Babi Clifford.

V pondělí jsem už byla konečně s Chrisem propuštěna domů. Ross se mnou byl doma jen tři dny, musel odfrčet za rodinou. Hned, jak se Lynchovi od nás vrátili, volali mu, že ho tam hned potřebují. Neřekli mu přesně proč, ale prostě musel odjet.

Proto se mnou doma zůstal Luke, Ross s tím kupodivu souhlasil. Ze začátku mi to nepřišlo zrovna nejvhodnější, ale pak jsem si řekla, že o nic nejde, prostě si ze svého kamaráda udělám na pár dní chůvu. Z kamaráda, jehož moje dítě možná je, nezapomenutelný detail.

"Zoe?" Zavolal na mě Luke, zatímco jsem vařila oběd.

"Jo?"

"On si asi káknul. Hrozně smrdí, co mám dělat?" Musela jsem se ušklíbnout nad jeho panikařením.

"Možná by se hodilo ho přebalit, hádám."

"A to se dělá jak?" Protočila jsem očima a odstavila jsem pánev s kuřecí směsí z plotýnky.

"Počkej, už jdu." Rozběhla jsem se za ním. "Dám ti všechno, co budeš potřebovat a ty to zkusíš sám, jo?" navrhla jsem a on vykulil oči.

"A to mě tady s tím necháš? Co když to udělám blbě?" Ptal se, mezitím co jsem po místnosti sbírala věci, které k přebalení potřebuje.

"Až se vrátím, ať má čistej zadek a čistou plínku. Hodně štěstí." Mávla jsem na něj a vrátila se k vaření.

K mému překvapení to Luke zvládl celkem dobře. Nešla mu sice pořádně zalepit plínka, tak si pomohl izolepou, ale to byla drobnost. Chrise mi pyšně přinesl ukázat do kuchyně a držel ho jako opičák Simbu ve Lvím králi.

"Dala bych ti keksík, kdybych měla." Zašklebila jsem se nad Lukovým hrdým výrazem. Převzala jsem si od něj Chrise a zkontrolovala jsem Lukovu práci zblízka. Až na tu izolepu slušný.

"Kdy se vrací Ross?" Převedl řeč na jiné téma. Mně ale bylo jasné, že se to zvrhne v menší výměnu názorů.

"Pozítří, pokud se nic nezmění." Odvětila jsem, co nejklidněji jsem dovedla.

"Divím se, že tě tady s Chrisem nechá takhle samotnou," povzdychl si, "měl by tu teď být s tebou, místo mě." Předstíral zamyšlení a zkoumavě si mě prohlédl, jako by doufal, že mu dám za pravdu.

"Nekaž to, prosím."

.

.

.

Helou

Nevim, co psát, tak asi čuz

addie xx