58.

108 13 3
                                    

Takovou nádheru jsem dlouho neviděla

Celý interiér laděný do světlých barev. Moderní nábytek i dekorace.

Chtělo se mi brečet z toho, jak moc se mi to líbilo.

"To je úžasný." řekla jsem s pootevřenou pusou.

"Spokojená?" zeptal se Ross se znatelnou úlevou v hlase.

"Sakra spokojená. Ohromně spokojená. Nejspokojenější. Pane bože to se mi zdá!" kulila jsem oči na všechnu tu krásu okolo sebe.

Prohlédla jsem si všechny místnosti a Ross mě zavedl na zlatý hřeb.

Terasu.

Výhled byl nádherný. Tím, že byl dům na kopci, byl z terasy krásný výhled.

Ten den jsem vypustila z hlavy všechny starosti, všechny osoby, kromě Rosse a užívala jsem si ty chvíle.

Po pár hodinách, když jsme s Rossem zprovoznili všechny spotřebiče, jsme začali vybalovat.

"Dneska se tu vyspíme a zítra poletíme zase do LA. Pro další věci. Zbytek nechám dovézt stěhováky." řekl Ross, když jsme ještě s pitím z letadla seděli na terase.

Bylo to kouzelné.

Spalo se mi tam jako v nebi. Se skvělým pocitem, že nemůžeme být nikým vyrušeni. Přesto mi bylo trochu smutno, že jsme tam tak sami.

Přece jen jsem byla celý život zvyklá žít s tolika lidmi. I když jsem byla ráda sama, teď mi to přišlo spíš jako nevýhoda.

Další den v LA jsme s radostí oznámili, že se stěhujeme. Očividně jsme z toho měli radost téměř sami.

Luke byl naštvaný, Mikey smutný, Calovi to bylo jedno a Ash empaticky sdílel moji radost.

Chloé to mrzelo, i když jsem jí několikrát opakovala, že se pořád budeme navštěvovat.

Luke se prudce zvednul a rozzuřeně odešel nahoru. Do svého pokoje nejspíš.

"Jdu za ním." oznámila jsem sklesle a vydala se na popravu.

"Luku?" zaklepala jsem na dveře. Samotnou mě překvapilo moje oslovovení. Už to nebylo obvyklé Lukey, ale vážné Luku. To se mi nelíbilo.

Nečekala jsem odpověď a otevřela dveře.

Stál ke mně zády a koukal z okna. Nebo aspoň dělal, že kouká z okna. Ruce seriózně založené na prsou koukal doblba ven.

"Lukey." zjemnila jsem.

"Co chceš? Oznámit, že se už nikdy nevrátíš a vidíme tě naposled? Nebo že mě už nemáš ráda a že mě už nikdy nechceš vidět? Tak co?" vztekal se.

"Ne," řekla jsem zaraženě se slzami na krajíčku, "chtěla jsem se tě zeptat, proč kvůli tomu tak vyvádíš, myslela jsem, že jsi na mě naštvaný, takže nám oběma prospěje, když od sebe budeme dál."

"Když od sebe budeme dál." zasmál se sarkasticky.

Už jsem neudržela slzy. Tekly mi po tvářích a nedokázaly se zastavit.

"Tak si jdi, odstěhuj se, ať jsme od sebe daleko. Tak daleko, že se uvidíme jednou za pět let a když se někde náhodou potkáme, nebudeme se znát. Jdi si!" zakřičel a já se rozklepala.

Začala jsem pomalu couvat, ale nepřerušovala jsem oční kontakt.

Pak jsem se prudce otočila a běžela do bráchova pokoje.

Schoulela jsem se do postele a brečela. Začalo to všechno nanovo. Všechny ty slabé chvilky, deprese.

Otevřely se dveře a v nich stál Michael.

Vstala jsem a šla ho obejmout. Brečel.

"Co tady budu bez tebe dělat?" popotáhnul a zabořil si hlavu do mého ramene.

Netušila jsem, že to bude tak těžké.

"Mikey, nedělej to ještě horší." snažila jsem se přestat brečet.

Po něm se mi bude stýskat nejvíc. Byl tu pro mě neustále. Když jsem něco potřebovala, prostě jsem za ním šla do vedlejšího pokoje.

Bylo to nejhorší loučení v mém životě. Přitom jsme oba věděli, že to zdaleka není navždy.

Po měsíci jsme byli konečně pořádně nastěhovaní a zabydlení. Cítila jsem se volně, ale zároveň neuvěřitelně provinile.

Uběhlo pár měsíců a bylo zase léto. To znamenalo moje narozeniny. Přijel k nám na návštěvu otec s rodinou. Tou rodinou myslím Angelu a Ellie.

"Zoee!" rozeběhla se ke mně Ellie. Zavěsila se mi na krk a já jí zvedla do výšky.

"Ahoooj! Tys vyrostla za tu dobu co jsem tě neviděla." prohlédla jsem si ji, hned jak jsem ji postavila na podlahu.

"Čau tati." pozdravila jsem ho chladně.

"Ahoj." odpověděl. "Přijeli jsme ti popřát, tak všechno nejlepší." řekl mírně.

"Ehm..děkuju." nervózně jsem se pousmála.

Všichni u nás přespali. Spala jsem v jednom z pokojů pro hosty s Ellie. Měla mi toho spoustu co vyprávět.

Byl to její první rok ve škole.

"A ty už nebudeš bydlet s Mikem?" zeptala se zaraženě.

"Nebudu, víš s Rossem se máme hodně rádi a když se lidi mají hodně rádi tak spolu časem začnou i bydlet. U Mikeyho sice už nebydlím, ale budeme se pravidelně navštěvovat. Stejně jako budeme jezdit za tebou." cvrnkla jsem ji do nosu a ona se zachichotala.

Ten týden byl plný návštěv. Přijela babi s dědou, Adam, Lynchovi, Hemmingsovi i všichni moji vrstevníci.

Náš dům už viděli všichni až na Luka. Mrzelo mě to. Mrzelo mě, že se mnou nesdílí tu radost, že bydlím "ve svém".

"A i dnes vám přinášíme novinky ze světa showbyznysu. Hlavní zpěvák kapely 5 Seconds Of Summer se po půl roce vztahu rozešel s Arzayleou Rodriguez. Potvrdil to zdroj z jeho okolí. 'Už několik týdnů to mezi nimi skřípalo, bylo jen otázkou času, kdy to jeden z nich ukončí'." kdo by to byl řekl, že vám po vyčerpávajícím dni může udělat bulvár takovou radost.

Tahle zpráva mě donutila se usmívat od ucha k uchu.

WhyMe?Kde žijí příběhy. Začni objevovat