WhyMe?

24.

"Ehm...ne?" odpověděl on. Skvěle jsme v hajzlu.

"Dobrý, tak budeme chodit po městě s GPS před ksichtem a kdo nás potká, vytlemí se nám." podotkla jsem.

"No tak se někoho zeptáme." navrhnul a vyšel před hotel.

Přestože byl všední den, ještě k tomu doba, kdy jsou všichni v práci, byl Londýn přelidněný jako by byl víkend.

"Tak teď bych šel doleva." navrhnul Ross.

"Ne, doprava určitě. To je hlavní třída a BBC určitě nebude v nějaký postranní uličce." řekla jsem.

On přikývnul. "Dobře, tak půjdem doprava, ale jestli to je špatně, tak..." zamyslel se, "tak dostanu pusu." dořekl.

"Neřekl si od koho ani kam, tak dobře. A když půjdeme správně, tak to bude naopak, ale bude od tebe." zasmála jsem se, ale v duchu jsem skákala.

"Dobře, ale radši pojď, ať nepřijdem TAK pozdě." zamračil se, načež jsem se rozesmála.

"Nemrač se, nesluší ti to." otočila jsem se a šla jsem dál.

Po pár minutách chůze se před námi objevila velká budova, která nesla nápis BBC.

"No neříkala jsem to? Vyhrála jsem!" radovala jsem se.

"Ne, že by mi to nějak vadilo." mrknul na mě. Teď mi bylo fakt trapně. Jako FAKT trapně.

Došli jsme na recepci, nebo na info, kde se Ross zeptal, kde přesně probíhá ten rozhovor.

"V sedmém patře." zaculila se na něj kozatá, zmalovaná blondýna sedící za pultem.

"Dík, jdeme?!" ozvala jsem se.

"Víte, já vás moc obdivuju, nechtěl byste jít třeba na oběd?" řekla tak nějak vyzývavě.

"Ne dobrý, už musíme jít, viď zlato?" vzal mě kolem pasu a podíval se na mě.

"Jo, máme plný program, snad někdy jindy. Nashledanou." usmála jsem se na ni falešně a společně s Rossem jsme odešli k výtahu, který jsme přivolali. Když výtah přijel a my jsme do něj vlezli, začali jsme se totálně smát.

"Tak to bylo dobrý, koza jedna zmalovaná." doslova jsem brečela.

"To bylo, ale teď pojď." zvážněl.

"Bojíš se?" zeptala jsem se ho zuž taky vážně.

"Čeho?"

"Že tě zjebou." zasmála jsem se.

"Ne, jsem celebrita, všichni na mě musí počkat." řekl a já vyvalila oči.

"Dělám si srandu." šťouchnul do mě. Vešli jsme do dveří, kde už všichni seděli.

"No kde jste, nedá se vám dovolat, mysleli jsme, že vás někdo unes. Jsi v pohodě Zoe?!" šílel Luke. Aww, to je tak roztomilý!

"Ježiš neboj jsem v pohodě. Jenom jsem trochu nestíhala, vyšla jsem dýl a na chodbě jsem potkala Rosse. Spíš něj jste se měli bát." zašklebila jsem se.

"Tak fajn, už jste všichni?" ozval se cizí hlas za námi. Byl to ten reportér s velkýma retro brýlema, kterej netuším, jak se jmenuje. "Jestli ano, tak poprosím všechny tři kapely, aby šli za mnou. S vámi pak uděláme rozhovor zvlášť, dobře?" všichni kývli, až na mě. Už jsem však nestihla protestovat a ten chlap si je odvedl.

"Hej Tori, co to říkal o tom rozhovoru?!" zeptala jsem se neklidně.

"To nevíš? Budou s náma dělat rozhovor týkající se toho všeho z našeho pohledu a prostě tak obecně jak to vnímáme my." vysvětlila.

No ty vole, co to má bejt? Skrytá kamera? Že jsem se v tom debilním výtahu s Rossem nesekla! Hned by to bylo jednodušší.

Celou následující hodinu a půl jsem strávila na mobilu. Twitter, Tumblr, Facebook, YouTube a další. Nejvíc času jsem ale strávila na Twitteru, protože je dneska večer koncert, tak všichni nadšeně tweetují a označují kluky, ale i mě a Tori.

Jedna holčina mi dokonce napsala, jestli bych nemohla zkusit přemluvit Chloé, aby zazpívala pár coverů naživo přímo při koncertu. Je to skvělej nápad, jenže jsem se k tomu ještě nějak nedostala. Mám skvělou příležitost začít.

"Chloé?" oslovila jsem ji.

"No?" odpověděla.

"Mám pro tebe návrh. Nechceš zazpívat nějakej ten cover dneska na koncertě?" zeptala jsem se opatrně.

"V žádným případě!" vyjekla až jsem se jí lekla.

"Proč ne?"

.

.

.

Zdravím

Mám tady další tentokrát už menší oznam

POTŘEBUJU a to vážně POTŘEBUJU nějakej koment s návrhem, nebo aspoň ten debilní názor na kratší díly

PROSÍM

Jestli nic, tak upřímně příběh jde do sraček už teď

Jen info(y) a sorreh za tu protivnost

Čau

Addie xx