WhyMe?

22.

Zdál se mi zase ten sen, akorát trochu jinak.

Vešla jsem do tmavé uličky, kde se neustále ozývali divné zvuky. Křik, smích, pláč. Děsilo mě to.

"Hele koho tady máme." zasmál se NĚKDO. "Počkej na mě a ukaž se." z jeho tónu hlasu mi běhal mráz po zádech. Ale ne tak, že bych se bála, ten hlas znám. CONNOR.

"Co tady děláš? Zníš trochu přiopile." zasmála jsem se, abych zakryla můj pomalu se vyvíjející strach z něj. Nikdy nevíte, co člověk v opilosti udělá, nikdy.

"Snad by ses mě nebála." Proč sakra mluví tak slizky? Jako pedofil, co v parku narazil na malou školačku.

"Nebojím se tě, jen nevíš, co děláš, jsi nalitej." řekla jsem a snažila se znít odvážně.

Přišel až ke mě a narazil mě na zeď snad stoletého baráku, který se sotva držel.

Začal se na mě lepit. Teď už jsem se začala klepat a brečet. Hystericky brečet.

Oblizoval mi krk a dostal se až k puse. Táhlo mu z držky, že jsem málem vrhla. Kousla jsem ho silně do rtu, načež se odtáhl a vrazil mi facku.

"Ty malá šlapko!" řval a bil mě pěstí do obličeje, kopal do břicha.

Pak mě vzal za límec trika a zase mě namáčkl na zeď. Začal mě líbat, už jsem ale nic nevnímala. Pomalu jsem upadala do bezvědomí.

"Vstaň! Vstávej hned!"

"Vstávej, Zoe vstaň." prudce jsem se posadila.

Byl to JENOM sen. Uffff.

Vedle mě na posteli seděli Chloé s Rydel.

Zhluboka jsem se nadechla a Složila hlavu do dlaní.

"Byl to jenom sen. Jenom sen. Není to doopravdy." mumlala jsem.

"To je dobrý zvládnu to, běž si lehnout, je brzo." řekla Chloé Rydel a ta odešla k sobě. Chloé mě objala.

"Co se ti zdálo? Hrozně jsi křičela a brečela." řekla.

"Co-Connor." koktala jsem. Byla jsem neuvěřitelně vyděšená. Bála jsem se, že se to stane doopravdy, i když si myslím, že by to Con neudělal.

"Byla tam tma a-a on mě mlátil a kopal a ch-chtěl..." zastavila jsem se a rozbrečela se ještě víc. Chloé mě objala pevněji.

"Neboj byl to jenom sen, on by ti nic takovýho neudělal. Ššš." utěšovala mě. To bylo ale houby platný.

Ozvalo se klepání na dveře našeho pokoje. Kdo to sakra může bejt?

"No?" řekla Chloé. Dovnitř nakouklo šest hlav. Bradley, Riker, Ross, Luke, Ash a Connor.

"Jdi pryč." schovávala jsem se za Chloé. Klepala jsem se a teď, když přišel ještě víc.

"Co se děje?" šel blíž. Ostatní jenom ospale zírali.

"Nic jdi pryč, pak ti to vysvělím." řekla Chloé. On dal ruce do nahoru, jakože se vzdává a odešel.

"Zoe, co ti je?" sednul si ke mně Ashton. Já, zatím neschopná mluvit jsem se jenom pousmála, jakože jsem 'v pohodě'.

"Sorry, že jsem vás vzbudila, jenom blbej sen. Dost blbej sen..." řekla jsem.

Zase mi TO problesklo hlavou. Slzy se mi nahrnuly do očí a začaly přetékat přes moje víčka.

"Zoe neboj. Byl to jenom sen. Chceš jít k nám?" obejmul mě Luke. Přikývla jsem a pořád jsem vzlykala.

Připadala jsem si jako strašnej srab. Bože byl to jenom sen! Sice z toho budu asi mít doživotní trauma na Connora, ale byl to jenom sen a to si musím uvědomit.

Luke mě odnesl k nim do pokoje a položil mě na jeho postel. Ross i Brad se po sobě divně koukali, tak jim Luke začal vysvětlovat, že takhle spolu (v posteli) spíme často.

"Otočila jsem se na bok, zavřela oči a křečovitě jsem držela peřinu.

Po chvilce si ke mně lehl Luke a začal mě hladit po vlasech.

"Už usnula?" zeptal se někdo.

"Jo už spí, tak bud zticha ať ji neprobudíš." odpověděl jiný hlas.

Konverzace dál nepokračovala.

Já jsem usnula. Konečně!

Probudilo mě jakési bouchnutí šuplíku, nejspíš od komody.

Pootevřela jsem oči a přede mnou stál Brad otočený ke komodě a něco tam hledal. Plánovala jsem nějak nenápadně vyjít ven a zalízt k nám na pokoj.

Povedlo by se mi to bez povšimnutí, kdyby už Brad v komodě nenašel, co hledal.

"Vzbudil jsem tě, viď?" zeptal se.

"Ne já už stejně půjdu. Zatím." rozloučila jsem se.

Zaklepala jsem na dveře od našeho pokoje a otevřel mi Calum. A ne nespletla jsem si pokoj.

"No aléé. Kdo nás to přišel navštívit?" zasmála jsem se a vešla dovnitř.

"No tak muselo ti bejt jasný, že vám to tady budu oxidovat." odpověděl samozřejmě.

"A co ten tvůj sen už jsi v pohodě?" zeptal se.

"Jakej sen?" nechápala jsem. Vždyť jsem usnula u Luka ne?

"Ty si ti nepamatuješ? V noci se ti něco zdálo a probudila si sousední pokoje. Pak tě Lucas odnes k nim a tam si spala." aha takže já jsem měla sen a spala jsem u Luka v pokoji.

"Ehm...no nepamatuju." uchechtla jsem se. "Jdu do sprchy." zavolala jsem na něj když jsem vycházela do naší části apartmánu.

Chloé ještě spala, tak jsem popadla čisté spodní prádlo a kosmetickou taštičku.

Po rychlé sprše jsem si oblíkla spodní prádlo a namalovala se. Fakt nechápu, proč jsem se napřed namalovala a pak teprv oblíkla.

LogYka.

Ozvalo se klepání a já jsem se šikovně šťouchla do oka.

"No co je?" otevřela jsem dveře s černou tečkou od řasenky na nose.

"Ehm...promiň, jenom máme ten rozhovor v rádiu, tak vás tady necháme." zrudnul Tris.

"Jo, kdy přijdete?" zeptala jsem se. "Sakra!" schovala jsem se za dveře. "Sorry neuvědomila jsem si, že nejsem oblečená." bylo mi fakt trapně.

"V pohodě. Vrátíme se asi kolem půl dvanáctý, tak pak půjdem na oběd." zasmál se.

"Fajn. Tak ahoj." řekla jsem.

"Čau."

.

.

.

Sorreh

Ani nevíte jakou práci mi dalo napsat tenhle bullshit

Nebyla ani nálada ani inspirace .___.

Bye

Addie xx