WhyMe?

23.

"Čau." odpověděl a odešel.

Vyšla jsem z koupelny zrovna když se probouzela Chloé. Otevřela jsem kufr a vytáhla šedý svetr s tříčtvrtečním rukávem. Nastalo dilema. Černé skinny vs. černé legíny.

"Chloé?"

"Co je?" řekla otráveně. Zase se dobře vyspala?

"Skinny nebo legíny?" zeptala jsem se.

"Skinny." odpověděla. Mně to bylo jasný.

Natáhla jsem na sebe skinny a svetr a vlasy jsem dala do culíku. "Lepší už to nebude." řekla jsem si pro sebe.

"Už není co vylepšovat." Někdo mi zakryl oči. Hluboký hlas a pánská vůně. Něco mi říká, že to bude kluk. Zjištění století.

"Kdo je?" zasmála jsem se.

"No hádej." řekl.

"Davy Jones?" hahaha. Potlesk pro mě.

"Skoro." zasmál se. Má úžasnej smích. Je to Ross. Určitě.

"Rrrrrr...." začala jsem.

"Pokračuj." to znělo tak nehorázně úchylně, že jsem se začala smát.

"Rrrrrumcajs." trapná Zoe.

"Dávám ti poslední pokus." řekl Ross?

"Půjč mi ruku. Jakože celou." natáhl přede mě paži, kterou jsem řekněme pohladila(:DD). Oči mi dál zakrýval jednou rukou.

"Jsi Ross!" vykřikla jsem s jistotou. Nikdo nemá tak vypracovaný ruce jako Ross. NIKDO. Jsem až takovej úchyl? Vždyť jsem před týdnem snad ani neznala jeho jméno. Tak nevadí, že jo. Někdo tady vadnej bejt musí.

"Správně." řekl a rozcuchal mi vlasy.

"Jaks to poznala?" zeptal se.

"Ta ruka." řekla jsem a ukázala na jeho svaly.

"Nikdo není takhle namakanej." když jsem tohle řekla, kompletně jsem zrudla.

"Ty si všímáš takových věcí, jo?" zasmál se.

"Tak to se musí že jo. Doma není na co koukat, ti naši pizzapeople maj vaničky ne svaly." řekla jsem.

"Ty úchylačko." zasmál se.

"No co no. Jsem jenom člověk." bránila jsem se.

"Tak až budem v Americe, můžem jít a pláž. Tam toho uvidíš. Já jsem tam třeba potkal chodící šunku." rozesmála jsem se. Bylo to sice trochu hnusný, ale vtipný.

"Tak to beru." usmála jsem se.

"Zoe, kde jsi? Neviděla jsi Rosse?" ozvalo se. Ross si dal ukazováček na rty, na znamení toho, že nemám říkat, že je tady.

"Ehm...ne není tady, dej mi ještě chvilku, hned přijdu!" zavolala jsem.

"Děkuju. To bych nevysvětlil." zasmál se.

"Půjdem, ne?" navrhla jsem.

"Jestli mě načapou, budu to muset vysvětlit."

"Neboj, kdyžtak to nějak svedu na sebe." protočila jsem oči nad jeho řekněme opatrností.

Vyšli jsme na chodbu a k a se mu štěstí tam nikdo nebyl.

"Hej kam že se to vlastně jde?" zeptala jsem se ho.

"Máme nějakej rozhovor nebo tak něco a pak jdeme na malilinkatou zvukovku večer je první ze třech koncertů v Londýně." tolik informací najednou. Ok.

"Tak jo. A dělej ať nám neutečou." zasmála jsem se.

Došli jsme dolů, kde ale nikdo nebyl. Ross ztuhnul.

"Já jsem to říkala." zasmála jsem se.

Tak jo, teď jsme v hajzlu, jestli Ross neví, kde mají dělat ten rozhovor.

"Jo a ten rozhovor je v BBC. Víš kde to je?" zeptal se.

"No to fakt netuším." přiznala jsem. "Prosím řekni, že ty to víš."

"Ehm...ne?"

Tenhle díl jsem psala po větách asi přes měsíc:D

Tak jsem se rozhodla, že možná, ale rly jenom možná budu pokračovat-jeden díl nic neznamená 

Mám naprosto vymyšlenej děj tak nějak za dva příběhový měsíce, nastává tedy problém co vtlačit mezi ně

A mimo to jsem ještě přemýšlela, že bych zkracovala díly tak na 500-700 slov z předchozích 1000, což byl můj minimální limit, jestli by vám to tak vyhovovalo, dejte vědět

Fajne to je asi tak celý info

Jo a kdyby byl nějaký nápad k vývoji děje, nechte koment, byla bych vám fakt vděčná za inspiration 

Zdary

Addie xx