WhyMe?

39.

"Jo, to jo." pousmála jsem se.

Jsem zvědavá, kdy se s Lukem usmířím. Možná zítra, možná za týden, možná za měsíc. Bojím se ale, že už to nebude jako dřív.

____________

Dnes je 8. srpna. Zítra bude naše oslava narozenin. Oslavuju já, Chloé a i Rydel, té bude 22.

Je to divný, protože Chloé už bylo 18 hned 1. srpna, Rydel bude 22 zítra na oslavě, ale já budu čekat na svou sladkou osmnáctku až do 18. Proč jsem vždycky všude nejmladší? Proč já?

Od toho dne jsem s Lukem pořádně nemluvila. Je to přesně jako s Rossem, akorát je to prostě Luke. U něj mě to mrzí 5x víc. Ne, že by mi na Rossovi nezáleželo, ale Luke je Luke.

Moje noční přemýšlení není nic dobrýho. Pokusila jsem se znovu zavřít oči a usnout, ale nic.

Ty čtyři hodiny spánku byly zjevně dost. Kdo by se divil, když jsem den před tím vstávala po jedenacté.

Chloé vedle mě spokojeně oddychovala a sem tam pochrupkla. Spíme všichni u Adama doma. Má ohromně velký dům. Možná o malinko větší, než my. Jenže nás je v domě šest i s Emily zatímco on je sám.

Je to ale aspoň pro mě velká výhoda. Žádné otravné sestřenice, ani bratranci a jsem jediná, kdo může jíst sladkosti u babičky.

Babča Clifford je skvělá. Dokonale vaří, je s ní sranda a s dědou se k sobě hoděj tak, že by mohli mít vlastní TV show. A taky mě má nejradši. Heh.

Oslava bude probíhat od pozdního odpoledne, což znamená tak od pěti. Ale ještě před tím budeme mít mini rodinou oslavu. Babča, děda, otec, Ellie, Angela(jupí), Adam a samozřejmě celá naše parta.

Mike, Ashton, Luke, Cal, Rocky, Ross, Riki, nově i Ryland, se kterým jsme se seznámili, když tour zasáhlo město, ze kterého jsou Lynchovi a Ell, a pak taky Vampíci, Johnsonovi a Lynchovi.

Na samotný oslavě budou snad všichni. Kromě našich rodin. Adam tam asi bude, aby na nás 'dohlížel'. Někdo ze školy, kromě těch třech bitches přijde taky. Třeba Erica ze španělštiny, nebo Nick z psychologie. A další.

Pozvali jsem tam dohromady něco přes osmdesát lidí, ale to jenom proto, aby se měl každý s kým bavit a nikdo si třeba mě nevšímal. To mi vyhovuje.

"Seru na to." zamumlala jsem a vstala.

Podívala jsem se na budík, který ukazoval půl páté. Takhle brzo jsem snad nikdy nevstávala.

Líným krokem jsem sešla schody a zamířila do kuchyně, kde jsem ze skříňky vytáhla můj oblíbený hrnek a udělala si ledovou kávu. Miluju to. Nikdy jsem neměla ráda horkej čaj nebo kafe. To ledový je pro mě jako stvořený.

S obrovským hrnkem ledové kávy jsem se vydala zpátky do pokoje. Popadla jsem notebook, sluchátka a mobil a přemístila jsem se na terasu. Kecla jsem si do křesla, nohy na zábradlí a notebook do klína.

"Nemůžeš spát?" řekl ženský hlas napravo vedle mě.

"Ty jak tak koukám taky ne." zasmála jsem se a Rydel se mnou. Byla v pokoji hned vedle našeho a seděla na svojí terase.

"Ne, no a navíc chci vidět východ slunce. Je to kouzelný." podívala se na oblohu.

"Bojím se." sklopila jsem oči.

"Tý oslavy?" zeptala se a já jsem přikývla. "Toho se neboj. Není to větší stres než vyjít na jeviště před 20 000 lidmi a zpívat pro ně, tohle je jenom oslava." řekla a měla pravdu. Jenže to mým nervům nikdo nevysvětlí.

Nic jsem neříkala jen jsem se zadívala na pomalu vycházející slunce.

.

.

.

já se fakt nemůžu dočkat

a neztrácejte naději Zuke bude asi ne tak jak byste si představovali, ale bude:D

moc kecám:DDsorreh

Addie xx