WhyMe?

48.

"Nesměj se!" praštila jsem ho do ramena. "Hele já půjdu. Musíme začít uklízet." hodila jsem vajgl na zem a zašlápla ho.

"Tak fajn, já za chvilku přijdu." kývl a já jsem se vydala dovnitř.

"Ve dveřích mě odchytil Ross. Do hajzlu, viděl mě kouřit.

"Zoe, ty kouříš?" zeptal se naštvaně.

"Jen někdy." opatrně jsem se na něj podívala a v jeho očích se odráželo zklamání.

"No tak. Už fakt skoro nekouřím, jenom vyjímečně. Teď to bylo poprvý za půl roku. Přísahám." chytla jsem ho za ruku.

"Už to nedělej, prosím." objal mě.
"To ti slíbit nemůžu, ale slibuju, že se to pokusím omezit." řekla jsem, i když jsem si nebyla jistá, jestli to dodržím.

"Dobře, no." kývnul, ale bylo vidět, že z toho nějak extra nadšený není.

"A co Luke, už jste v pohodě?" zeptal se. Mám dežavý.

"Jo, snad jo." kývla jsem a vzala ho za ruku. "Jdeme se prosím tě nasnídat? Mám nehoráznej hlad." zasmála jsem se a Ross se mnou.

"Pojď. Udělám ti mňamózní snídani." vedl mě do kuchyně.

"Nech mě hádat. Cereálie s mlíkem?" povytáhla jsem obočí.

"Jak jsi na to přišla?" uchechtl se a já se na něj podezíravě koukla. "Fajn máš pravdu." vzdal to.

S Rossem jsme snědli naši 'vydatnou' snídani a pomohli ostatním s teď už drobným úklidem.

"Tak hotovo, co teď?" zeptala se Rydel.

"No já nevím jak vy, ale já se jdu projet." zaculila jsem se.

"Vezmeš mě s sebou?" ozvalo se za mnou.

"Tak určitě." usmála jsem se na Luka a koutkem oka jsem se nenápadně koukla na Rosse, který se na to moc netvářil. Pousmála jsem se na něj, čímž jsem naznačila, že se nemusí bát. "Tak jdeme." zavolala jsem směrem k Lukovi a rozešla se k autu.

"Líbí se ti?" narušil chvilkové ticho Luke. Nejdřív mi to nedocházelo, ale pak mi docvaklo, že myslí auto.

"Jasně, že se mi líbí, je to perfektní. Kam pojedem?" nadhodila jsem, jelikož jsem byla naprosto bez nápadu.

"Budu tě navigovat. Něco mě napadlo." usmál se tajemně, což mě tak trochu vyděsilo.

Co si myslíš? Že tě vezme k útesu a pak tě shodí? Prober se.

Pravda.

"Okay, tak naviguj." zasmála jsem se.

"Tak jo, víš, kde je to odstrčený hřiště, kde jsme si hráli, jako malý?" zeptal se a já přikývla."No tak k tomu hřišti jeď a pak tě budu podrobně navigovat." zasmál se a já jsem nastartovala a šlápla na plyn.

"Teď doleva, vyjeď ten kopec a tam zastav." poručil Luke a já udělala, jak řekl.

Vylezla jsem z auta a zmohla se na pouhé "Páni.".

"Jo. Hezký, co?" usmíval se aniž by odtrhnul pohled od toho překrásného výhledu na Sydney.

"Jak jsi tady na to přišel?" zeptala jsem se.

"Náhodou. Nechceš si jít sednout?" navrhnul a já přikývla.
"Je mi líto, že jsme se poslední dobou tolik hádali. Vážně. Mrzí mě to." sklopila jsem pohled.

Luke mě vzal za bradu, čímž mě nenásilně donutil, abych se mu podívala do očí.

Jeho krásně průhledné modré oči. Vždycky se mi líbili kluci s modrýma očima. Jejich oči jsou tak čisté a upřímné.

Hey! Máš Rosse!

To je pravda, Rosse miluju. Jenže sakra co Luke? Vsadím se, že kdyby mě políbil, ucítím to samé, co s Rossem.

Luke jako by věděl, na co myslím. Přiblížil se ke mně a jeho rty se zlehka otřely o ty moje.

.

.

.

Sorreh, že tak moooc dlouho nebyl díl, ale byla jsem bez wifiny, nejdřív u babči, pak dva týdny na dovolený a teď budu ještě asi tři nebo čtyři dny na Slovensku, tak se předem omlouvám, kdybych nemohla zase přidávat

Doufám ale, že tím kissem jsem vám to aspoň malinko vynahradila:D

Co myslíte? Vykašle se Z na Rossíka a bude s Lukem?

Díl je věnován adeli-pesk protože na mě nekašle, když prosím o komentáře, mooc ti děkuju♡

♡♡Jinak blížíme se k 5K reads♡♡

Addie xx