Little Lies |One Direction cz|

Nice to meet you, I am the sister of your enemies

Trailer by

Slyšela jsem tu písničku snad už po desáté. Upřímně? Byla příšerná! Text postrádal smysl a hudba mi až nápadně připomínala jeden song z osmdesátých let, počkat, to byl ten song z osmdesátých let! Nijak jsem to ale nekomentovala, nehodlala jsem Scootera, manažera kapely, ještě více nervovat, už takhle vypadal, že se každou chvíli zhroutí, těžko říct, jestli kvůli mizernému výkonu kluků, nebo kvůli nesnesitelnému horku, které ve studiu vládlo. S povzdechem jsem si sundala mikinu a zůstala jenom v tílku a džínových šortkách, boty se povalovaly na zemi vedle kožené pohovky, na které jsem už přes čtyři hodiny dřepěla a znuděně listovala dívčími časopisy, jejichž obsah mě ve skutečnosti ani trochu nezajímal. Kupovala jsem je jen kvůli klukům, abych věděla, jaký blbosti si o nich novináři navymýšleli tentokrát. Sáhla jsem po dalším časopisu, jehož přední stranu zabírala fotografie pětice kluků, titulek hlásal: THE WANTED SE PŘIPRAVUJÍ NA TURNÉ, no dobrá, pro jednou psali o něčem, co byla výjimečně pravda. Nathan, Jay, Max, Siva a Tom stáli v místnosti, oddělené od té naší sklem a zrovna zpívali refrén jejich nového hitu, We own the night, bohužel byli úplně mimo a turné jim začínalo už za tři týdny. Zaúpěla jsem a odhodila časopis na konferenční stolek.

„Děje se něco?" Otočil se ke mně Scooter a já nadzvedla obočí? „Něco? Děje se všechno! Nedá se to poslouchat!" Postěžovala jsem si a byla ráda, že mě brácha neslyší, asi by mi moc nepoděkoval. „Není to nejhorší." Bránil kluky, ale nespokojeně se mračil. „Je to strašný Scootere a ty to moc dobře víš." Probodla jsem ho pohledem a on s povzdechem přikývl. „Dneska jim to nejde, jsou unavení, potřebovali by si před turné odpočinout." „To není špatný nápad." Přikývla jsem, volno pro kluky, znamenalo volno i pro mě. „Skočím si pro něco k pití." Scooter přikývl a já bosa vyšla z nahrávacího studia.

Měla jsem namířeno do kantýny, ale zastavila jsem se u otevřených dveří jedné z kanceláří, hned vedle studia. Uvnitř vládl nezvladatelný zmatek a chaos. Po podlaze se povalovaly knihy společně s objemnými šanony a vzduchem létaly papíry, doprovázené nadávkami muže, stojícího u pracovního stolu. Přehraboval se v hromadě dokumentů, které mu padaly ze stolu na zem, což mu bylo očividně úplně jedno, a pravděpodobně něco hledal. Několik papírů se zatoulalo až na chodbu, bez přemýšlení jsem je sesbírala a vstoupila do kanceláře. „Myslím, že tohle je vaše, leželo to na chodbě." Usmála jsem se a podávala mu úhledně složený štos mírně pomuchlaných dokumentů „Ah? A ano, děkuji, někam to tu položte, sakra!" Zaklel a několikrát tvrdě stiskl tlačítko Enter na svém otevřeném notebooku. Asi neměl zrovna svůj nejlepší den. „V pořádku?" Ujišťovala jsem se a muž zavrtěl hlavou. „Ne!" Rozhodil bezradně rukama. „Nic není v pořádku! Počítač odmítá spolupracovat, zmizely mi všechny dokumenty a co je horší, nemůžu je najít ani v tištěné podobě!" Bylo mi ho trochu líto, byl to sice chlap jak hora, ale v tu chvíli vypadal jako ztracené dítě v obchoďáku. Nepůsobil jako ti upjatí kravaťáci, které jsem ve firmě obyčejně potkávala, neměl na sobě ani oblek. „A co konkrétně hledáte?" „Záznamy o koncertech na následující měsíce." Povzdechl a zkroušeně se rozhlédl po zdevastované kanceláři. „Měly by to být žluté desky, ale copak se v tomhle dá něco najít?!" Pousmála jsem se a sehnula se pro šanon, povalující se mi u nohou. „Máte na mysli tyhle?" Vykulil oči a radostně se usmál. „Ano! Přesně tyhle potřebuji!" Vzal si ode mě desky, uložil je do sportovní tašky a oddechl si. „Děkuji, tyhle věci měla na starosti moje asistentka, bohužel dala včera výpověď a já jsem bez ní ztracený." Přiznal se. „To vidím, nechci vám radit, ale měl by jste si hodně rychle najít novou asistentku, a taky si tu nechat uklidit." Ušklíbla jsem se a zamířila ke dveřím. „A vy by jste neměla zájem?" Zarazila jsem se a otočila se k němu. „Nejsem uklízečka." Namítla jsem a on se zasmál. „Měl jsem na mysli místo moji asistentky." Jasně že nevěděl kdo jsem, Nathan mě sice poslední měsíc tahal všude sebou, ale byl opatrný. Nikde se prozatím neobjevila moje fotka, ve které by mi bylo vidět do tváře, díky čemuž zůstala utajená i moje identita. Jen díky tomu jsem měla, na rozdíl od něj, vcelku normální, poklidný život. Už jsem chtěla odmítnout, ale pak jsem si uvědomila, že mám jedinečnou příležitost postavit se na vlastní nohy, odpoutat se od Nathana a žít vlastní život. Už žádné vysedávání na jejich zvukových zkouškách, na nahrávání, na koncertech nebo na focení. „Možná bych měla zájem." Přikývla jsem. „Dobrá, mám jen jednu otázku, One Direction?" „Co je s nimi?" Nechápala jsem. „Co o nich víte?" „Nic moc, nezajímám se o ně, ani neposlouchám jejich styl hudby." Pokrčila jsem rameny a on se zatvářil nadmíru spokojeně. „V tom případě jste přijata." Usmál se a napřáhl ke mně ruku. „Jsem Paul Higgins, manažer a šéf ochranky skupiny One Direction." Zamračila jsem se. „To proto jste se mě na ně ptal?" Přikývl. „Jen jsem se chtěl ujistit, že k nám nevezmu nějakou šílenou fanynku. Musím vás varovat předem, kluci neznají pojem moje asistentka, budou vás brát, jako že jste i jejich asistentka a život s nimi není jednoduchý. Proto odešla Rose, má poslední asistentka. Měla už svůj věk a starat se o moje záležitosti a ještě o kluky ji ničilo, raději dala výpověď." Smutně se usmál. „Jessica Sykes." Představila jsem se a doufala, že mu tak neprozradím jistou nepříjemnou maličkost. Konkrétně jsem měla na mysli to, že můj bratr je členem The Wanted, konkurenční skupiny One Direction. „To jméno je mi povědomé, neznám vás, nebo někoho z vašich příbuzných?" Nechtěla jsem svému novému šéfovi hned lhát, proto jsem jen pokrčila rameny. „Možné je všechno." Odpověděla jsem vyhýbavě, naštěstí to nechal být. „Dobrá, takže kdy chcete nastoupit?" Zamyslela jsem se, vážně mi to za to stojí? „Hned jakmile mě budete potřebovat." Usmála jsem se. „Dobrá! Zítra ráno podepíšeme potřebné papíry a vyřídíme všechny formality, aby jste mohla hned nastoupit. V devět tady ano?" Přikývla jsem. „Výborně, zítra na shledanou."