Mafia Princess

58. Kapitola

Po výstřelu se k zemi skácel Josh. Otočil jsem se z místa, kde se střílelo, stál tam Daniel. Nezapomněl na mě a přišel mě zachránit, měla jsem obrovskou radost, když jsem ho uviděla, těším se až budu zase u něj. Když jsem uviděla Evelin, měla jsem též radost. Je v pořádku a to je hlavní, neodpustila bych si, kdyby se jí něco stalo. Ale překvapilo mě, že drží v ruce pistoli. Je to vtipné vidět Barbie s pistolí v ruce, člověku to hned zlepší náladu. Ale třetí osoba, která tam stála mě překvapila, byl to někdo koho jsem tu nečekala, taky to byla osoba, která právě zastřelila Joshe. A byl to můj otec!!

Bella hned přiběhla k Joshovi, za to Alfréd utíkal hned ke mně.

,,Ani se k ní nepřibližuj." zakřičel na něj Daniel a zvedl pistoli, kterou namířil na něj.

,,Danieli, on je v pohodě." zavolala jsem na něj. Věděla jsem, že mi Alfréd nic neudělá. Rychle mě odvázal, samou radostí jsem ho objala.

,,Děkuji ti." zašeptala jsem směrem k němu.

,,Nemáš zač, jsem rád, že jsi celá." odpověděl směrem ke mně. To už u nás stál Daniel, Evelin i můj otec.

,,Danieli." rychle jsem ho objala, konečně jsem se cítila v bezpečí, konečně jsem cítila jeho, musela jsem ho políbit, potřebovala jsem cítit jeho rty. 

,, Promiň, že to tak trvalo." podíval se na mě omluvně.

,,To je v pohodě." zahrála jsem si zase na silnou a dělala, že se nic nestalo. 

,,Evelin." rychle jsem ji objala. ,,Jsem ráda, že jsi v pohodě."

,,To říkáš ty? Víš, jak jsem se o tebe bála? Jsi blázen." řekla už celkem v pohodě. 

Potom jsem se setkala s mým otcem, já mu neměla, co říct, odvrátila jsem pohled, ale zastavil mě..

,,Sophinko, princezno." toto oslovení jsem neslyšela, tak dlouho, ale tím mě neobměkčí, to ne. ,,Udělal jsem velkou chybu, měla jsi od začátku pravdu, moc mě to mrzí. Byl jsem slepý, ztratil jsem úžasnou rodinu.." věděla jsem, že mluví vážně. ,,Vím, co je Bella zač, že to dítě není moje, vlastně to dítě už otce nemá, vše vím. Odpustíš mi to někdy?" touto otázkou mě zaskočil.

,,Někdy možná, ale teď ne." odpověděla jsem rychle a vrátila se k Danielovi.

,,Co uděláme s ní?" ukázala Evelin na Bellu. Než jsem stihla cokoliv říct, můj otec se ozval.

,,Nedělejte si starosti, já se o ní postarám. Jeďte si odpočinout." popravdě jsem vůbec nic nenamítala, stejně bych nevěděla, co s ní mám udělat. S radostí jsem s jedné strany chytla Daniela a s druhé strany Evelin a společně s nimi odešla. Byla jsem tak ráda. 

Před halou stál Alfréd. 

,,Co tu ještě děláš?" zeptala jsem se ho, myslela jsem, že už dávno odjel.

,,Jen čekám na bráchu Belly, chci mu vše říct." viděla jsem, že je nervózní, ale je to od něj správné, já bych na to popravdě neměla.

,,Držím palce. Měj se." rychle jsem ho ještě objala. Společně s Danem a Evelin jsme nasedli do auta a namířili si to do hotelu.

Tak snad se kapitola líbila. Příběh se blíží už pomalu ke konci, ale jsem ráda, že mě stále podporujete, dělá mi to obrovskou radost.
Vaše DennySka :*