18. Kapitola

5.2K 274 16
                                    

Najednou se jeho rty přitiskly k těm mým. Zavřela jsem oči a užívala si ten skvělý polibek. Bylo to jiné, než na co jsem zvyklá. V tomto polibku jsem cítila něhu, lásku a věrnost. Ne jen touhu, na kterou jsem zvyklá.  Během chvíle jsem se naštěstí probudila. Rychle jsem se odtrhla od jeho rtů, pohledem jsem byla zaražená do jeho očí, které mě hypnotizovaly.
,,To nepůjde." zatřepala jsem hlavou. ,,Jsem tvoje šéfová, nemůžu s tebou mít vztah."
Otevřela jsem dveře od auta a rychle vysedla. Zhluboka jsem se nadechla, čerstvý vzduch jsem teď hrozně potřebovala. Na svých rtech jsem stále cítila ty jeho jemné rty. Otočila jsem se směrem na něj, neustále mě skenoval pohledem. Pokrčila jsem rameny a hodila po něm omluvný pohled. Viděla jsem, že se mile usmál, ale nebyl to ten úsměv, který po mě házel v kanceláře a při naší večeři.
Vešla jsem do domu a hned jsem uslyšela Lea.
,,Kde jsi byla tak dlouho?" hned se ptal.
,,Leo, kurva jsem starší, já na rozdíl od tebe makala. Jsem totálně vyřízená. A byla jsem na večeři, jelikož jsem před tím nic nejedla. Takže mě prosíím nech na pokoji." zakřičela jsem na něj.
,,Mio, jak to šlo v práci?" uslyšela jsem za sebou otcův hlas.
,,Bože tati, máš v tom hrozné zmatky, než jsem dala vše dohromady..." povzdechla jsem si. Jen pokrčil rameny a pořád se usmíval.
,,Co Daniel?" zasmál se. Ví něco a nebo to říká jen tak?
,,Jo je v pohodě." prohodila jsem jen tak. ,,Vzal mě do nějaké restaurace, jelikož jsem měla hrozný hlad. A potom mě hodil domů." snažila jsem se znít, že se mezi mnou a ním vůbec nic nestalo.
,,Zítra pojedu pro mamku." mile se usmál. Myslím, že pro ni to tak milé nebude, jenže mu nechci kazit radost.
,,Dobře, půjdu si lehnout, jsem unavená." vyběhla jsem schody a namířila si to do pokoje. Tašku jsem hodila na zem a namířila si to do koupelny, sundala jsem vše ze sebe a vlezla si do sprchy. Pustila jsem na sebe teplou vodu.
,,Božee, to jsem potřebovala." řekla jsem sama pro sebe a na tváři se mi objevil ten nejspokojenější výraz. Namydlila jsem se a tuto sprchu si užívala, bylo to tak uvolňující, že jsem nechtěla ani vylézt, ale musela jsem. Na rukou se mi udělaly varhánky a to bylo znamení proto, abych bylezla.

Zalezla jsem si do postele, na hodinách bylo skoro už dvanáct. Za chvíli půlnoc a já před chvílí došla z práce. Nikdy bych nečekala, že já dopadnu nějak tak. Vše jsem si představovala jinak, myslela jsem si, že je zábava být mafiánkou. Ale zase taková zábava to není.
Zavřela jsem oči a snažila se usnout, ale vůbec to nešlo. Pořád jsem viděla, jak začal hlavu přibližovat k té mé. Jak se jeho rty přitiskly k těm mým, jak jimi pohyboval, jak byly dokonale jemné. Byl to skvělý polibek.
,,Sophie, co to s tebou je! Jsi jeho šéfová, žádný románek na pracovišti. A už vůbec ne žádný vztah." opakovala jsem si neustále v hlavě, ale stále mi tam naskakoval, ten samý obraz, ty jeho rty...

Nakonec jsem stihla napsat kapitolu. V to jsem ani nedoufala. Tak snad se bude líbit. Za chvíli ke mě doběhne kamarádka, takže dnes žádná kapitola už nevyjde. Jen pro informaci.
Vaše DennySka :*

Mafia PrincessKde žijí příběhy. Začni objevovat