Mafia Princess

20. Kapitola

V autě jsem seděla v naprosté tichosti a snažila se dívat všude možně, jen ne na něj. Prostě jsem se bála jeho reakce, potom co se stalo ráno.
,,Já, Sophie Palmerová se bojím něčí reakce?" zeptala jsem se sama sebe v hlavě.
,,Ne, nebudu se ho bát." přikázala jsem si a podívala se na něj.
,,Už jsem se lekl, že ti nestojím ani za pohled." zasmál se. On mě neustále sleduje?! Raději jsem svůj pohled odvrátila a sledovala cestu.
,,Víš Sophie.." promluvil a tím si získal znovu mou pozornost. Čekala jsem, co řekne. ,,Mě by nevadilo, kdyby jsi mě provokovala. Vlastně mě to ani nijak nevadí. Ale nevím o co ti jde." zakroutil nechápavě hlavou. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co mám říct.
,,Prostě..." zase promluvil a já začínala být čím dál víc nervózní. ,,Když tě políbím, vysvětlíš mi, že jsi moje šéfová. A na druhý den děláš toto." hodil po mě nechápavý a zároveň smutný pohled. Do prdele, toto jsem nepromyslela.
,,Já nechtěla Danieli." chtěla jsem se mu omluvit, ale to by nebyl on, aby mi neskočil do řeči.
,,Co jsi nechtěla? Mě odmítnout a nebo udělat toto." prstem ukázal na mé oblečení a dále se věnoval cestě. Co jsem nechtěla udělat. Odmítnout jsem ho chtěla, ale zároveň nechtěla.. A toto oblečení jsem si oblékla schválně, takže jsem to chtěla.
,,Vlastně jsem oboje chtěla." zapípla jsem a sjela ještě víc do sedačky. Nejraději bych zmizela.
,,Tak proč jsi odmítla?" najednou se v jeho hlase vyskytla nějaká ta naděje, ale já jen pokrčila rameny. Nechtěla jsem to řešit, ještě ke všemu neznám odpověď...
,,Zastavíš mi u nějakého obchodu, potřebuji posnídat a koupit si jídlo na celý den." skoro jsem zašeptala.
,,Teď se stavíme někde na snídani, a pak tě zvu na oběd." usmál se.
,,To nemusíš, tentokrát tě zvu já." zasmála jsem se.
,,To neodmítnu." zasmál se taky. Najednou se ta hnusná atmosféra zlepšila a mě bylo fajn. Zastavil před nějakou pekárnou.
,,Dělají zde výborné věci." mrkl na mě. Věděla jsem, že díky němu poznám ty nejlepší pekárny a restaurace... Vystoupila jsem s auta a šla za tou skvělou vůní.
,,Ahoj Rosie." pozdravil starší ženu, která stála za pultem.
,,Ahoj Dane, jsem tak ráda, že jsi se tu zase objevil." mile se na něj usmála.
,,Promiň, neměl jsem teď moc času." pokrčil rameny.
,,A co to tu máš za slečnu." ukázala na mě a mile se usmívala.
,,To je Rosie." usmíval se od ucha k uchu.
,,Těší mě." podala mi Rosie ruku a já ji s úsměvem přidala.
,,Dáš si to co vždy?" zeptala se ho. On jen přikývl a ukázal, že to chce dvakrát. Společně jsme se posadili ke stolu.
,,Rosie se o mě starala, když rodiče zemřeli při jedné přestřelce." vysvětlil mi. Jen jsem přikývla.
Během chvilky přede mnou přistál talířek s donutem a hrnek z čerstvou kávou. Mňam.
,,Děkuji." mile jsem se pousmála na Rosie. To jméno zní tak příjemně a naprosto se k ní hodí.
,,To já děkuji. Daniel mi žádnou ženu nikdy nepředstavil, pokud tedy nějakou měl. Asi mu na tobě hodně záleží." pousmála se a zmizela.
,,Kdyby jsi jen věděla." pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla.
,,Promiň." pousmál se na mě Daniel. ,,Nikdy jsem se se ženami moc nevídal, jelikož když mí rodiče zemřeli při přestřelce žil jsem u své tety a ta mě znásilnila." zatřepal jsem a já pochopila, že je to pro něj nepříjemné téma. ,,Naštěstí si mě pak vzala Rosie, která byla velmi dobrá kamarádka mé matky. Rosie věděla o mafii a věděla, že mě musí vychovat jako mafiána, protože by to rodiče určitě chtěli." usmíval se na mě jako sluníčko. Musela to být pro ni hodně těžké, hlavně když o mafii nic nevěděla, ale jak jde vidět, zvládla to. Jen jsem přikývla a pokračovala v snídání. Myslela jsem si, že můj život je těžký tím, že se rodiče rozvádí. Ale on měl o hodně těžší život. Ne jen, že mu zemřeli rodiče, ale jeho teta ho znásilnila. Já bych ji ani tetou nazývat nemohla, využila malého chlapečka, který byl zdrcený ze smrti svých rodičů...Hrůza.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Nečekala jsem, že bych ji dnes napsala.
Vaše DennySka :*