10. Kapitola

6.1K 290 8
                                    

Přešla jsem pomalu od dveří k posteli, Leo šel hned za mnou. Nevěděla jsem, co mám očekávat, bála jsem se. Když jsem přišla k posteli skoro jsem se lekla. Mamka tam ležela a na ní bylo napojených spoustu přístrojů, byla úplně bílá, vypadala jak kdyby byla mrtvá. Ten pohled na ni mě děsil.
,,Ahoj mami." pozdravila jsem ji.
,,Ahoj." řekl také Leo. Oba jsme čekali jestli bude nějak reagovat, ale nic.
,,Taťka se už vrátil domů, vrátil se přesně když tě odvážela sanitka." spustila jsem. ,,Chtěl jet za tebou, ale já ho nepustila. Nesmí ti ublížit, už ne." mluvila jsem šeptem a v očích mě pálily slzy. Stále mlčela a nic neříkala.
,,Sestřička říkala, že jsi silná, a že tě brzo pustí domů." snažil se Leo.
,,Sophii." zachraptěla a já ji hned chytla za ruku, aby věděla, že jsem při ní.
,,Řekni Peterovi, ať sem dojede." jediná věta, kterou řekla.
,,Jsi si jistá?" hodila jsem nechápavý pohled na Lea a znovu se podívala na svou mamku. Jen přikývla, ale nic neříkala. Asi je velmi unavená.
,,Přinesla jsem ti nějaké oblečení, snad se ti bude líbit." snažila jsem se odlehčit atmosféru.
,,A já ti vzal mobil, takže až ti bude lépe, můžeš nám zavolat." mluvil Leo a položil mobil na noční stolek. Já do stolku vložila oblečení, které jsem ji donesla. Stále jsem ji pevně svírala ruku. Leo mi opatrně naznačil, že by jsme měli jít domů.
,,Mami, mi už půjdeme." pohladila jsem ji po tváři. Oba jsme se s ní rozloučili a odešli z pokoje.
,,Viděl jsi, jak vypadala?" hned jsem spustila, ale Leo vypadal, tak strašně vytřepaný.
,,Leo?" promluvila jsem na něj klidnější hlasem.
,,Hmmm?" zamumlal.
,,Je na tom dobře." pohladila jsem ho po zádech. Leo byl odjakživa ten citlivější z nás dvou. Vše moc prožíval. Taťka měl raději mě, jelikož jsem tvrdá, jak se od mafiánů chce. Můžu mu vůbec říkat taťka? No to je jedno.. Za to Lea, měla vždy raději mamka. On byl takový ten milý, ten kterého měl rád každý. Já bych nejraději jezdila v rychlých autech a střílela z pistolí. Byla jsem vždy taková rebelka a Leo byl andílek.
,,Díky." pousmál se na mě a konečně se pohnul z místa. Lehce se třepal, ale už to trochu líp zvládal, nemohla jsem se na něj dívat. Je to přece můj brácha, se kterým jsem tak dlouho vyrůstala a teď toto.
,,Řekneš mu to?" podíval se na mě. Věděla jsem, že mluví o otci a o tom, co mu máme vyřídit. Jen jsem přikývla, mamka chce, aby dojel, tak mu to musíme říct,

***

,,Běž si lehnout." řekla jsem Leovi, když jsme dojeli domů. Věděla jsem, že si musí odpočinout.
,,Díky za vše." nemusí mi pořád děkovat, je dobrý pocit být pro někoho oporou. Vždy jsem na všechny srala, ale teď jim to vracím. Ale kurva mému otci nic nevrátím. Nic mu nevrátím!! Společně jsme vyšli schody, brácha to zakotvil u sebe v pokoji a já musela za otcem, bohužel.
Nervózně jsem přešlapovala před dveřmi ložnice a přemýšlela, co mu řeknu. Nakonec jsem zaklepala.
,,Nooo?" zařval za dveřmi. Opatrně jsem chytla za kliku a otevřela dveře.
,,Sophii?" nechápavě na mě hleděl.
,,Já jen- já jen, že mamka s tebou chce mluvit." vykoktala jsem ze sebe. Na tváři se mu najednou objevil úsměv.
,,Děkuju." pousmál se na mě. Všichni mi dnes děkují. Nic jsem neřekla a zabouchla za sebou dveře.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Jak jsem se už zmiňovala u Zajatkyně Mafie, chystám další příběh, který bude více romantický a vydám ho hned, jak ukončím Zajatkyni. Máte se na co těšit.
Vaše DennySka :*

Mafia PrincessKde žijí příběhy. Začni objevovat