60. kapitola

Depuis le début
                                    

,,Bruno, opravdu chci být sám. Odejdi." Jeho hlas byl značně nakřápnutý, až mě z toho mrazilo.

Opět jsem ho neposlechla a pokračovala. ,,Neodejdu," řekla jsem mu na rovinu, když jsem stála za ním. Opatrně jsem mu položila dlaně na ramena, přičemž on se pod mým dotekem nepatrně otřásl. Jeho svaly byly napnuté, mohla jsem to cítit i přes látku trička. Sjela jsem dlaněmi k jeho pasu a zezadu ho objala. ,,Nenechám tě samotného, zlato," šeptla jsem mu do ucha a políbila ho na krk. ,,Vím, jak to bolí, a právě proto nechci, abys tu byl sám. Já tu jsem pro tebe, ať se děje cokoli, to si pamatuj." Neměla jsem daleko od slz, ale snažila jsem se být silná. Být silná pro něj. Nepomohla bych mu, kdybych se tu složila. ,,Ty jsi tu pro mě také vždy, když to potřebuji."

Nevím jak dlouho, ale hodnou chvíli jsme jen tak mlčky stáli před odtaženým oknem a snažili se to všechno vstřebat. Věděla jsem, že Ney uvnitř sebe vede boj s pocity, ale také sem věděla, že je dokáže ovládnout, doufala jsem v to. Člověk v tuto chvíli ze sebe sice potřebuje všechno dostat, ale musí vědět, jaký způsob odpoutání se od všechny té bolesti a vzteku použít.

,,Nerozumím tomu," řekl najednou tiše.

Podívala jsem se před sebe a zaměřila se na odraz v okně, ve kterém jsem matně rozeznala jeho tvář. Měl víčka křečovitě sevřená k sobě a jeho tělo se začalo opět otřásat. ,,Podívej se na mě," řekla jsem a skousla si ret.

Neudělal tak, jak jsem ho žádala a dál jen stál, proto jsem rozpletla paže, kterými jsem objímala jeho pas, a obešla ho. Položila jsem dlaně na jeho tváře, které byly mokré od slz, víčka měl stále k sobě pevně semknutá. Bolel mě pohled na něj. ,,Podívej se na mě, prosím, Ney," zkusila jsem to znovu.

Pár sekund trvalo, než nakonec oči otevřel a se skelným pohledem se na mě podíval. ,,Proč se to muselo stát?"

Zakroutila jsem hlavou, nedokázala jsem mu na tuhle otázku rozumě odpovědět. Nikdo nedokázal. ,,Je mi to líto, Ney. Vím, že tyhle slova nechceš slyšet, ale neovlivníš to. Mrzí mě, že jsem tvůj sen nebrala vážně a že jsem si myslela, že zapracovala jen tvá fantazie a tvé obavy. Ale teď už mu je dobře, věř mi." Zkusila jsem se pousmát. ,,Je tam, kde mu už je dobře, nemusí se dál trápit nic ho nebolí-"

,,Ale já se s ním ani nestihl rozloučit, chápeš?" skočil mi do řeči. Položil dlaně na ty mé a sundal je ze svých tváří. ,,Nestihl jsem mu říct sbohem, nestihl jsem se dostat na hřiště tak, jak jsem mu slíbil. Chtěl jsem mu darovat první zápas, protože mi neustále tloukl do hlavy, co mám dělat a že mám dál dřít, byl mi oporou, Bruno." Udělal několik kroků vzad, zatímco já stále stála na místě a dívala se na něj. ,,Nebyl jsem na tohle připravený, nebyl. Věřil jsem, že se z toho dostane, jako tvoje babička. Vždyť té už byla diagnostikována smrt dvakrát a stále je tady."

Věděla jsem, že tahle slova by jindy neřekl, ale i přesto mě díky nim píchlo u srdce. Přišlo mi, jako by to mé babičce vyčítal, že by jí nepřál, aby ona s tím dokázala bojovat, ale Titovi se to nepovedlo. Sklopila jsem pohled k zemi a cítila, jak se mi z očí derou první slzy, kterým jsem to povolila.

,,Bože, tak jsem to nemyslel, promiň," vyhrkl hned, a když jsem k němu opět vzhlédla, prsty měl ve svých vlasech a několikrát si za ně prudce zatahal. ,,Jen prostě-" zlomil se mu hlas. ,,-štve mě, že i on neměl takové štěstí." Sesunul se na postel a obličej si vložil do dlaní. ,,Nezasloužil si smrt, vždyť na to ještě neměl věk. Kurva, kurva, kurva." Začal se houpat dopředu a dozadu.

Setřela jsem si slzy z očí a rychlými kroky se dostala až k němu. Klekla jsem si před něj a prsty omotala kolem jeho zápěstí. ,,Ney," oslovila jsem ho a snažila se mu ruce odtáhnout z blízkosti jeho obličeje, ale neúspěšně. ,,Ney, zlato, pššt, uklidni se." Po dalším pokusu, který dopadl naprosto stejně, jsem sjela po jeho rukou níž a zase nahoru. „Pššt." Už jsem se nedokázala dál bránit slzám, když jsem ho viděla v takovém stavu. Byl jako v transu, neustále opakoval ono sprosté slovo, pohupoval se ve dvou směrech a jeho ramena se otřásala od vzlyků. Omotala jsem ruce kolem jeho těla a pevně si ho k sobě přitiskla.

Don't Give Up! [Neymar Jr]Où les histoires vivent. Découvrez maintenant