Don't Give Up! [Neymar Jr]

55. kapitola

Ney s pobavením pokroutil hlavou a chytil mě za ruku, aby mě přitáhl k jeho boku, omotávajíc paži kolem mého pasu. ,,Ona by mě ještě nepustila," řekl s ukazováčkem namířeným mým směrem a já nad jeho větou vykulila oči.

,,Já? No dovol, na mně ani zdaleka nezáleží, to ty si pak zařídíš svou uspěchaností jednosměrnou jízdenku na konec své kariéry. Máš být vůbec rád, že jsi na tom tak, jak jsi." Pleskla jsem ho do hrudníku, což ho přimělo se zasmát. ,,Když tomu dáte oba čas, tak budeš v ještě lepší formě, než jsi byl. A hlavně to ukážeš Joelovi."

,,Kdo je Joel?" zeptal se zmateně Leo a střídavě se díval ze mě na Neymara a zase zpátky.

,,Ale, jeden pablb, co má plnou hubu keců.! Mávl rukou. ,,Však jsem ti o něm myslím říkal. Potkal jsem ho před pár dny v parku, když jsem byl s Pepem běhat," vysvětlil mu Ney, na což mu Leo přitakal přikývnutím, na znamení, že už si vzpomíná. ,,Vždyť moc dobře víš, že jsem to nemyslel vážně." Podíval se na mě.

,,Však já to vím." Pokrčila jsem rameny. ,,Mohl by sis zkusit myslet to vážně, především po tom rozhovoru, který jsme tu spolu, ne poprvé a určitě ani naposledy, vedli. Ke svému cíli sice míříš pomalu ale úspěšně." Významně jsem na něj s úsměvem mrkla a ruce spojila kolem jeho pasu, hlavu mu pokládajíc na rameno.

,,Jste spolu tak sladcí, až se mi zvýšil cukr v krvi." Mlaskl Leo. ,,Ale Bruno, máš ho pěkně ve své moci, takhle se na něj musí, jinak by byl jak divoká zvěř, myslíc si, že může naprosto všechno a nic se mu nestane." Ukázal mi zdvižený palec, od Neymara si vysluhujíc zamračený pohled. ,,Sorry kámo, ale musíš uznat, že mám pravdu," dodal na svou obranu a pokrčil rameny. ,,Co kdybychom něco podnikli? Antonell není doma a já bych se asi nudil."

Ney si povzdechl a pokrčil rameny. ,,Chceš tím nenápadně naznačit, že by ses rád vetřel do naší přítomnosti a otravoval nás dva?" Vzhlédla jsem k němu a viděla, jak nadzvedl obočí. ,,Ale jestli chceš, tak bysme mohli něco společně podniknout, ale pod podmínkou, že nám budeš dělat šoféra."

,,Máš mě přečteného jako knihu, Neymisi." Zasmál se Leo a poplácal ho po zádech. ,,Tak na mě chvíli počkejte, půjdu si jen hodit sprchu a převléct se. Běžte klidně k mému autu."

,,S tou sprchou moc nešetři, smrdíš, tak ať nám nezahradíš dům!" křikl na něj ještě Ney, když se Leo rozběhl směrem ke kabinám. Stihl mu však ještě ukázat vztyčený prostředníček, než zmizel za dveřmi.

,,Že vy dva spolu ani jednou nemůžete vést normální debatu, a když se to podaří, tak maximálně na dvě minuty." Pokroutila jsem pobaveně hlavou a postavila se tak, abych mu byla čelem.

Ney se na mě zazubil a chytil obě mé dlaně do svých. ,,To není pravda, umíme spolu mluvit i o vážných věcech s vážnou tváří, jen nemáme tak častou potřebu mluvit o věcech na tohle téma. A zkus si s ním někdy mluvit jako s dospělým mužem, který je manželem a otcem jednoho dítěte, to se ti opravdu moc nepoštěstí." Pokrčil rameny. ,,Možná proto jsme se stali přáteli."

,,Myslím, že když se s tebou začal bavit, tak nevěděl, do čeho jde." Vyplázla jsem jazyk a následně se ušklíbla.

Otevřel ústa do tvaru písmenka 'O' a oči doširoka otevřel. V jeho tváři šlo jasně vyčíst pobavení smíchané s překvapením. ,,Hele, tak tohle bylo ošklivé." Pustil mé dlaně a založil si ruce na hrudi. ,,My dva jsme sami byli před pár měsíci ještě přáteli."

,,Nemusíš mi to připomínat, moc dobře to vím, a právě proto říkám, že nevěděl, do čeho jde, protože já sama to nevěděla," řekla jsem a významně na něj mrkla.