War Of Brothers (CZ)

WOB - 27. Díl > Katie, prosím, pomoz mi.

V momentě, kdy jsem otvírala oči, mi přistála na rameni něčí ruka a já vykřikla. Stalo se to tak rychle. Ta dívka, ruka na mém rameni, můj křik, všichni se otočili a sledovali mě. Přitiskla jsem se zády ke zdi a až, pak se odvážila pohlédnout před sebe.

„Katie, jsi v pořádku?“ zeptal se mě známý hlas. Zakroutila jsem hlavou v nesoulad a sjela na podlahu, kde jsem si přitiskla kolena k tělu a položila na ně hlavu, tak, abych neviděla před sebe, ale koukala si do klína. Marcel na mě mluvil, slyšela jsem, jak mluví i jak se pohybuje s Minou, ale jakoby se mi zastavil svět. Trochu jsem pozvedla hlavu, abych se podívala co to, když jsem si všimla osoby sedící vedle mě na podlaze.

 Oddychla jsem si, když jsem si všimla Zayna. Ten se na mě jen podíval a setřel mi slzu, která se mi vydrala a stékala po tváři. Koukala jsem na něj smutnýma a prosebnýma očima. „Ať to přestane, prosím, ať to přestane, Zee.“ Mlčky na mě koukal, ale z jeho očí se dalo vyčíst vše.

„Kat, říkal jsem ti, že tvůj dar musíš teprve odhalit, taky jsem ti říkal, že nemusíš jím být zrovna nadšená.“

„Nadšená?!“ vyštěkla jsem na něj. „Nadšená?! Zayne, vidím mrtvé lidi! Proč bych měla být nadšená?!“

Zayn si povzdychl. „A to jsme ještě ani nezačali. Dnes jsi viděla dívku, co zemřela tady, ve škole, před více jak padesáti lety, jenže nemůže najít klid, proto tady zůstal její duch. Až se to naučíš ovládat, uvidíš mrtvé lidi nejen z tvého okolí, ale odevšud. Budou za tebou chodit, vyhledávat tě, abys jim pomohla.“

„Já jim nechci pomoct!“ vyštěkla jsem znovu a vstala.

„Katie, nemyslím si, že bys měla na vybranou, jednou jsi ..“

„NE! Nejsem nic z toho, co mi říkáš, protože to neexistuje, ty neexistuješ, jsi mrtvý, proboha živého! Nechte mě všichni na pokoji, nepotřebuju vás!“ začala jsem na něj křičet. Když jsem však zamrkala, Zayn zmizel a místo něho tu zase byl Marcel s Minou a polovina školy na mě koukala, jako na zjevení. Poohlédla jsem se po chodbě a spatřila až na samém konci Louise, což mě přinutilo se podívat na Marcela. Vzpomněla jsem si na to, co mi řekl Zayn poprvé, co jsem ho viděla.

„Rozeštvala jsi proti sobě bratry, i když ses je snažila dát dohromady, rozeštvala jsi je proti sobě ještě mnohem víc, než kdy předtím byli. Gratuluju, můj anděli.“

Semkla jsem víčka k sobě a rozeběhla se k východu. Nechtěla jsem tu být už ani o minutu dýl.

******

Vlítla jsem do svého pokoje a schovala se pod peřinu. Neměla jsem v plánu zpod ní už nikdy vyjít, bála jsem se toho, co ještě uvidím. Nevím, jak dlouho jsem se modlila, ale pak jsem asi usnula, protože když jsem vykoukla opatrně zpod peřiny, za okny už byla tma.

Otočila jsem se zase zpátky, abych se přikryla, když se vedle mě objevila ta holka. Ztuhla jsem v pohybu. Jen na mě koukala těma svýma kukadly a já se neodvážila ani mrknout. Po tváři mi znovu začaly stékat slzy a fakt, že zvedla svou ruku mě vůbec neukliďnoval, ba naopak. „Pomoz mi,“ zopakovala stejnou větu jako ve škole. Jakmile její ruka se až nebezpečně blížila k mému obličeji, nečekala jsem ani minutu a vystřelila z postele a běžela dolů za Kolem s křikem a s brekem. Bylo mi jedno, že se chovám jako dítě.

Seběhla jsem schody, které jsem brala po dvou a vrazila do bratra u schodů. Chtěla jsem začít křičet, ale jakmile jsem si všimla, že je to doopravdy on, objala jsem ho. Zmateně kolem mě rozložil své ruce a objal mě.

„Katie, co se děje? Proč pláčeš a křičíš? Kat?“ Trochu se odtáhl, aby mi viděl do obličeje, ale já se ještě víc „schovala“.

Po chvilce mě objal kolem ramen a dovedl ke gauči, na který jsme se posadili, bez toho, aby se ode mě vzdálil. „Katie, děsíš mě, co se děje?“ Já však vnímala ji. Byla tady znovu. Stála za gaučem a smutně nás pozorovala. Můj hrudník se začal zase rychleji zvedat, když jsem ji viděla. Kol mě držel za ruku, kterou jsem mu téměř drtila a pro jistotu jsem trochu sjela níž, abych ji už neviděla. Semkla jsem víčka k sobě a modlila se, aby to už skončilo.

„Katie, prosím, pomoz mi.“ zaslechla jsem hlas, který jsem znala od malička. Zmateně jsem se podívala vedle sebe na Kola, ten tam však nebyl. Místo, kde ještě doteď seděl, bylo prázdné. Vyděšeně jsem začala kmitat pohledem sem a tam, až jsem se zastavila na pohledu dívky a ..

„Kol..“ zašeptala jsem jeho jméno.

_____________________________

Tak a dostáváme se pomalu, ale jistě k hlavnímu zvratu :D na který se těším, ale ještě nvm jak to udělám :D

Jinak komu chybí Tom, tak uklidním, že v příštím díle si ho užijete až až .:D

Pac a pusu, pac a pusu ..Lucy <3