Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 30

Červen 1920

Konečně jim to bude moci vysvětlit. To byla první myšlenka, která prolétla Owenovou hlavou když jim pan Eaton oznámil, že Tilbetovi se chystají do Londýna. Ne že by ho to překvapilo. Prezentace Lady Beatrice byla přeci jen za pár dní.

Uplynuly už sice čtyři měsíce, ale zatím nedostal odpověď ani na jeden z dopisů adresovaných jeho kamarádům a Emily. Té patřila většina. Každý týden jeden i když měly skoro stejný obsah. Psal jí co se stalo, jak a také že jí stále má rád a chce jí vše vysvětlit. Ale asi je ani neotevřela nebo mu natolik nevěřila, že Owenovi nechtěla odepsat.

Ale on se nevzdal. Miloval Emily a někde uvnitř stále doufal, že ona jeho také. Ne, že by po něm tady v Lodnýně děvčata nepokukovala. Obzvlášť Glenda byla dotěrná. Ale Owen je pokaždé odpálkoval.

„Tak co Owene? Nezajdeme spolu zítra do kina?" zeptala se ho když leštil příbory. Do příjezdu rodiny zbývala už jen chvilka.

„Nemyslíš si snad, že ti dá pan Eaton volno když jsou Tilbetovi tady?" Owen o tom silně pochyboval.

„Nějak ho ukecám," pokrčila rameny a sáhla si do zástěry. Poté vzala jednu z lžic a začala si ústa obtahovat krvavě rudou rtěnkou. Owen se docela divil jak se v té lžící může vidět. Když skončila, otočila se na něj: „Tak co? Jsme domluveni." Owen zavrtěl hlavou:

„Ne. Já moc na kino nejsem," vymyslel si výmluvu.

„Ale prosím tě! Komu by se nelíbilo jít do kina?" Glenda se k němu naklonila: „Můžeme třeba jít tancovat. To se ti zamlouvá víc?"

„Promiň, ale nakopl jsem si palec," řekl Owen. Glenda se zatvářila uraženě:

„Jestli ale nechceš, tak nechtěj. Mohli jsme si spolu užít. Pozvu třeba Paula. Ten to jistě ocení."

„Co ocením?" zeptal se Paul a vešel do dveří. Glenda se na něj usmála:

„Paule! Nechceš si se mnou vyjít ven, třeba do kina?" zeptala se ho rychle.

Paul vypadal překvapený. Za tu dobu, co byl Owen v Londýně si všiml, že Paulovi se Glenda líbí. Dokonce už jí i někam pozval, ale ona ho nechtěla. To samozřejmě přispělo k Paulově žárlivosti na Owena.

„Myslíš to vážně?" zeptal se Paul Glendy.

„Samozřejmě. Tak chceš jít?"

„Jo, jasně, samozřejmě," vypálil Paul rychle. Na obličeji mu naskočil úsměv. V tom je přišla zkontrolovat paní Ridgeová:

„Tak tady všichni jste. To jsem si mohla myslet. Glendo, neříkala jsem ti náhodou, že máš jít utřít prach v jídelně! Rodina tu bude každou chvíli a ty se tady vybavuješ!"

„Paní Ridgeová? Nemohla bych mít zítra večer volno? Chtěla bych jít s Paulem do kina," řekla Glenda jako by jí právě hospodyně nevynadala.

„Na to zapomeň! Už tak je tu dost práce. A co to máš na té puse..." Od dalšího nadávání jí vyrušil výkřik pana Eatona:

„Už jsou tady!"

Emily nikdy nebyla v Londýně, ale město jí okamžitě vyrazilo dech. Stále ještě nechápala proč jí vůbec braly sebou. To se o Lady Madelyn nemůže postarat nějaká z místních služebných?

Další z jejích poprvé byla jízda automobilem. Nikdy v jednom ani neseděla a musela uznat, že je to velmi pohodlný způsob dopravy. Seděla vzadu vedle paní Prestonová, která jim měla v Londýně vařit a obě komorné. Jen jí trošku mrzelo, že Fran musela zůstat v Kentu. Společně s nimi jela ještě Becky, která si celou cestu na něco stěžovala. Rose prý musela jet za rodinou. Byla hodně naštvaná, že nemůže jet. Beckyin výčet nedostatků dlouhé cesty skončil, když zastavili před Tilbet House v Mayfair.