Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 24

...Detektiv Townsend se rozhlédl po přítomných. Většina z nich očima nervózně těkala jeden po druhém. Přeci jen, byl mezi nimi vrah. Paní Higgsová při každém zvuku nadskočila. Slečna Brownová si prohlížela své nehty. Komorník smetl neviditelné smítko ze svého saka. Jen Lord Willoughby vypadal v klidu a četl si noviny.

„Jistě všichni víte, proč jsem si vás nechal svolat," začal Detektiv.

„Už jste zjistil, kdo zavraždil mou ženu," hádal korektně Lord Willoughby. Detektiv Townsend kývl svou plešatící hlavou:

„Ano. A jak asi tušíte, je vrah mezi námi."...

„Maddy? Za moment bude večeře!" ozval se za dveřmi hlas její starší sestry. Madelyn protočila svoje čokoládově hnědé oči a vstala od stolu. Otevřela dveře, za kterými stála Beatrice už oblečená do královsky modrých šatů s vlasy ozdobenými stříbrnou sponou. Jejímu obličeji už ale několik dní vévodil obrovský úsměv. Sebastiana napadlo, že se asi zbláznila. Maddy ale tušila, že za tím bude něco jiného.

„Ještě nejsem," oznámila jí.

„Jak to?" divila se Beatrice. „Temple za moment bude zvonit. Myslím, že na tebe nebude čekat." Kroutila hlavou, ale stále se usmívala. Posadila se na Madelyninu postel, zatímco její sestra se začala přehrabovat ve své skříni. Jinými slovy popadla první večerní šaty, které viděla a začala se převlékat.

„Dostala jsem se do důležité pasáže. Už zjistí kdo je vrah! V tom jsem přece nemohla přestat," podávala jí při tom vysvětlení.

„Bude to komorná," řekla jí nonšalantně Beatrice.

„Jak to víš?" zeptala se překvapeně Maddy. Nemohla najít dvě stejné rukavičky.

„Neměla bys nechávat svoje poznámky jen tak válet v knihovně. Co kdyby to našel někdo jiný?"

„Co by s tím dělali? Papá by si pak tu knihu neužil, Mamá by tam našla několik linek k Shakespearovi a dvojčata by s tím zkusili někoho napálit. Nebo se pokusili uškrtit tu novou chůvu. A Grantovi by se o to nestarali už vůbec," vyložila Madelyn.

„Náhodou Thomas říkal, že si to chce přečíst až to napíšeš," řekla Bea. Maddy si začala česat vlasy:

„Vážně? A co ještě říkal Thomas. V knihovně jste byli asi hodinu, ale moc hlasů se odtamtud neozývalo." Šibalsky se usmála.

„Ty jsi nás špehovala?" Beatriciny tváře nabrali odstín zralých rajčat.

„Nešpehovala," bránila se Madelyn. „Jen jsem si šla pro ty poznámky a vy dva jste tam zamkli. A klíč nechali v dírce. Nic jsem neviděla. Přísahám! Uděláš mi vlasy?" Posadila se před zrcadlo a podala hřeben Beatrici. Možná by měla říct Mamá o vlastní komornou.

„Neměla ti náhodou přijít pomoct Fletcherová?" zeptala se její sestra. „A ujistit se, že nepřijdeš pozdě?"

„Jo. Dneska se ještě neukázala. Možná zapomněla," odpověděla jí Maddy zatímco se přehrabovala ve šperkovnici.

„Dneska byla nějaká roztěkaná," přiznala Bea a začala jí do vlasů zapichovat sponky. „Měla bych se jí zeptat, jestli není nemocná."

„Třeba si najdeš novou až se vdáš. A co Thomas? Líbá dobře?" zeptala se Madelyn.

„Maddy! Ty jsi nenapravitelná!"

„Co? Na otázky se má odpovídat," připomněla jí Maddy s ďábelským úsměvem. Beatrice vzdychla: