Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 29

Maddy se ten den probudila s pocitem, že se něco přihodí. Něco špatného. Dokonce přemýšlela o tom, že zůstane doma. Mohla by říct, že jí třeba bolí v krku. Nakonec si ale přeci jen oblékla kabát a vydala se najít svou starší sestru. Bez klepání otevřela dveře Půlnočního pokoje a vešla dovnitř.

„Ruka by ti neupadla," řekla Bea, když jí zahlédla v zrcadle. Fletcherová jí právě nasadila na hlavu klobouk.

„Bude to všechno, Lady Beatrice?" zeptala se komorná.

„Ano, můžete jít," poslala jí pryč. Maddy se mezitím posadila na její postel. Vždycky se jí Beatricin pokoj líbil. Při pohledu na tapety si připadala jako by létala mezi hvězdami. Možná by si ho mohla vzít, kdyby se Bea odstěhovala. Až si vezme Thomase.

„Asi řeknu Mamá, že nepůjdu. Mám takový divný pocit," vzdychla si Madelyn.

„Neměla jsi včera jíst tolik toho čokoládového dortu," řekla Beatrice. „Mamá ti říkala, že ti bude špatně."

„Ne takový divný pocit. Spíš se něco semele. A u toho být nemusím," odpověděla jí Maddy. Bea zakroutila hlavou:

„Přeci mě tam nenecháš samotnou. Mám pocit, že ze mě Meredith chce sedřít kůži. Včera se mě vyptávala na všechno o Thomasovi. Dokonce chtěla vědět, jakou dámskou vůni má nejradši," postěžovala si.

„Co jsi jí řekla?" zeptala se Madelyn.

„Konvalinky," odpověděla jí Bea. „Ty přímo nesnáší."

„Tak proto si po snídani půjčovala tu lahvičku od Sofie," vzpomněla si Maddy. „Nevěděla jsem co to bylo."

„Poradila jsem jí kde si ho půjčit. Sofie je asi jediná kdo ho v tomhle domě používá."

„Stejně se mi nechce jít," vrátila se k původnímu tématu blondýnka.

„Maddy, alespoň tebe tam budu mít. A Mamá tě stejně nenechá. Bude to jen chvilka. V takové zimě venku moc dlouho nevydrží," ujistila jí Bea.

„Ale jestli se něco stane, tak to bude na tobě," řekla Maddy a plácla sebou na pokrývku.

„Co by se mělo stát?" začala Bea a nandávala si jednoduché perlové náušnice. „Při nejhorším někdo někoho postřelí. A i o tom pochybuji. Spíš půjdou domů s prázdnou. Jít na bažanty v takovém mrazu. Jak vypadám?" Beatrice vstala a udělala otočku.

„Hezky jako obvykle. Myslím, že ti bažanti z tebe budou okouzlení," řekla Maddy ironicky. „Proč se najednou tak parádíš?"

„Mám velkou konkurenci," odpověděla jí Bea. „Meredith nenechá Thomase na pokoji. Ráno z něj nespustila oči."

„Myslím, že můžeš být v klidu. Thomasi by o Slečnu Hamptonovou nezavadil ani puškou."

Thomase začala znovu bolet hlava. Už se s bolestí probudil, ale teprve teď to začínalo být pomalu nesnesitelné. A hlas Meredith Hamptonové mu rozhodně nepomáhal ke zlepšení. Stáli právě ve Vstupní hale a čekali, až se k nim připojí zbytek skupiny. Meredith se ale pravděpodobně připravila na výslech:

„A jaký je vlastně Váš titul?" zeptala se a udělala k němu další krok.

„Vikomt Grant," řekl Thomas a snažil se nedusit na jejím parfému. Proč právě konvalinky? Musela to být ta samá, kterou používala jeho sestra. Tu taky přímo nesnášel.

„Líbí se Vám ta vůně? Jen jsem jí zkoušela. Prý máte konvalinky rád," usmála se na něj. Kdo jí jen mohl nakukat?

„Velmi příjemná," řekl a snažil se moc nedýchat. Bratr Meredith byl opřený o zeď a se zájmem jejich konverzaci pozoroval. Thomas doufal, že ho zachrání ze spárů jeho sestry, ale Humphrey se jen usmíval.