Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 2

Owen nikdy nepotkal divnějšího muže než byl Thomas Grant. Pokaždé když ráno přišel do jeho pokoje, byl už vzhůru a oblečený. Kdyby si Owen mohl přispat jako on, udělal by to. Owen přemítal, zda se ho zeptat, jestli ještě vůbec ráno potřebuje pomoct. Ale věděl že pan Temple by z toho radost neměl.

„Bude to vše pane?" zeptal se Owen. Jeho dnešní jedinou prací bylo odnést vyčistit oblek z předešlého dne.

„Ano, to je vše," odpověděl pan Grant. Owen si všiml, že je pobledlý a má tmavé kruhy pod očima. Někdo se tady nevyspal.

Owen poté zamířil dolů. Zahlédl Emily.

Pořád nemohl uvěřit, že souhlasila. Na to aby se jí zeptal, sbíral odvahu už několik měsíců. Ale čekání se vyplatilo. Přemýšlel, jestli by měli jít před tancováním někam na jídlo. Možná ano. Jen jestli na to bude mít peníze. Z přemýšlení ho vytrhl pan Temple. Začala snídaně.

Byl to neobvyklý pohled. Lady Westonová musela přemlouvat dvojčata aby neházela rozinky po Lady Sofii. Owen se snažil udržet neutrální obličej.

„Sebe, přestaň už!" Lord Weston zvedl hlas. To se nestávalo moc často. „Chceš zítra snídat v dětském pokoji?" Pan Sebastian sklopil zrak a zavrtěl hlavou.

Lord Grant vypadal rozčíleně. Podle toho co slyšel od staršího služebnictva, moc často na Birchvale nepobýval. Značně uvolněná nálada jeho rozpoložení zřejmě moc neprospívala.

„Možná by to byl dobrý nápad." ozval se. Asi mu došla trpělivost.

„Vždyť to nikomu nevadí," odporoval mu jeho syn. Thomasu Grantovi se vrátil do tváří barva a vypadal tak nějak veseleji. Owen podezříval Lady Beatrici.

„Já jsem podle tebe nikdo, drahý bratříčku!" Lady Sofii na Owena působila jako dítě. I když se snažila chovat jako dáma.

„Sebastiane, omluv se Sofii," nabádala ho Lady Westonová.

„Omlouvám se," řekla Lady Viola.

„Nechci se jí omluvit," trucoval její bratr. Lady Viola na něj koukla svýma ledově modrýma očima. Jedině ona dokázala mladého pána uklidnit. Pokud ho tedy v jeho rošťárnách nepodporovala.

„Dobře. Je mi to líto Sofie," řekl nakonec. Owen ale dobře viděl, že to nemyslí vážně.

„To doufám," odsekla zrzavá slečna. Její sestra na to vše pobaveně koukala zpoza příliš velkého šálku.

„Půjdu se po snídani projít. Chce se někdo přidat?" snažila se vše odlehčit Lady Beatrice.

„Doprovodím tě," nabídl se rychle Thomas Grant. Možná až příliš rychle.

„Co ty Maddy?" zeptala se Lady Beatrice.

„Se mnou nepočítejte. Právě jsem v důležité části. Komorná našla mrtvolu své paní. Leží na zemi v kaluži krve..."

„Madelyn. Tohle není vhodné ke snídani. Ale můžeš mi o tom povyprávět později. Rád si to poslechnu. Už jsem skoro na konci té předešlé," oznámil jí její otec.

„Kdo je vrah?" zeptala se Lady Beatrice.

„Přece zahradník," řekl otec i dcera naráz.

Lady Sofie protáčela panenky.

Beatrice si prohlížela své kabáty. Proč byla najednou tak nervózní? Byla to přeci jen procházka po zahradě.

„Fletcherová. Co myslíte? Ten zelený nebo ten tmavomodrý?" zeptala se komorné.