Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 16

Beatrici bylo Grantových opravdu líto. Paní Patersonovou sice nikdy v životě nepotkala, ale věděla, jaké je to někoho ztratit. A nemyslela jenom Henryho. Její babička umřela když jí byly tři roky, přesto si dobře pamatovala na milý úsměv Madelyn Tilbetové. Maddy pojmenovali po ní, protože se narodila jen pár týdnů poté.

Opatrně si připnula druhou náušnici a ještě jednou vše zkontrolovala. Na večeři zvolila jednoduché, černé šaty v rovném střihu. Nic okázalého. Vstala ze židle a zamířila do jídelny, kde se posadila na své obvyklé místo vedle Thomase. Nepřišla jako poslední, protože Maddy a Sofie stále chyběly. Thomas vypadal mírně sklesle, jen zamyšleně pozoroval vzor ubrusu.

„Je mi to opravdu moc líto," popřála mu Beatrice ještě jednou upřímnou soustrast. Poprvé to udělala už ráno, kdy byla u toho když telefonovala jeho matka.

„To nemusí. Vždyť si jí ani neznala," uklidnil jí se smutný úsměvem Thomas. „Já sám vlastně také moc ne," přiznal.

„Jaká byla?" zeptala se Bea. Thomas se zamyslel:

„Dost americká. Měla ráda všelijaké technické vymoženosti, ale co se týče sociálního života, měla docela viktoriánské názory. Byl to její nápad aby se matka provdala do Anglie," vysvětlil.

„Cestovala do Suffolku často?"

„Ne," odpověděl Thomas. „Nanejvýš tak jednou do roka. Nebo na důležité události. Jednou, když jsem byl malý, jsme za ní byly v New Yorku."

„To muselo být úžasné," řekla Beatrice a v duchu si představila do nebe čnící mrakodrapy.

„Asi ano. Já sám si toho moc nepamatuji. Je to už dávno." Thomase vyrušil příchod jejich mladších sester.

Sofie vešla první v šatech nachové barvy. Vypadala trošku rozmrzele a rychle se bez jakéhokoliv slova posadila. Madelyn jí následovala:

„Dobrý večer. Promiňte, ale musela jsem něco dopsat," omluvila se a sedla si ke stolu.

„To nic," řekl Papá a pak dodal směrem k majordomovi: „Temple, můžete nosit na stůl." Muž v podobě tučňáka jen kývl a vydal se směrem ke kuchyni. Za několik minut už před nimi přistál talíř s předkrmem.

„Nějaké další zprávy od vašich rodičů?" zeptala se Mamá. Thomas zakroutil hlavou:

„Ne. Ještě se neozvali. Pravděpodobně se snaží sehnat palubní lístky. Na poslední chvíly to jistě není snadné."

„Měli by dorazit příští týden v úterý," řekla najednou Sofie. Thomas na ní jen překvapeně hleděl:

„Jak jsi to zjistila?" zeptal se jí. Beatrice pochopila, že on o téhle informaci nevěděl.

„Mám svoje zdroje," byla Sofiina odpověď. Mamá změnila téma:

„Musíme ještě naplánovat tvojí oslavu narozenin," oznámila jí. Beatrice protočila panenky:

„Vždyť je to až příští týden," řekla. Mamá s úsměvem pokračovala, jako by ji neslyšela:

„Koho chceš pozvat? Napadli mě Hamptonovi. Minule jste si docela rozuměli." Beatrice si vzpomněla na Humphreyho a jeho sestru Meredith. Bylo jí celkem fuk, jestli budou na její oslavě narozenin.

„Nemůžeme to oslavit jen sami? V klidu?" navrhla. Mamá vzdechla:

„Beatrice. Jsou to tvoje osmnáctiny. Ty nemůžeme oslavit jen tak v klidu," přemlouvala jí. Bea se nakonec poddala: