Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 28

Mary zkontrolovala poslední přípravy. V salonku bylo příjemné teplo a z vázy na stole se linula sladká květinová vůně. Nový lokaj, David ,právě aranžoval na stůl sendviče a sušenky. Mary byla docela ráda, že někoho tak rychle sehnali. Byl to nejstarší syn řidiče, pana Attkinse. David byl sice milý mladík, ale Mary od Flanegenové věděla, že služebnictvo si na něj zatím moc nezvyklo. Mary ale věděla, že bez jednoho lokaje by to nezvládli.

„Bude to vše My Lady?" zeptal se jí David.

„Ano. Takhle to bude v pořádku. Jen řekni pan Prestonové, aby postavila na čaj. Ona už bude vědět kdy," řekla Mary a posunula jeden z táců malinko doprava.

„Ano, Lady Westonová," odpověděl lokaj a zmizel ve dveřích. Za malou chvíli ho vystřídala Maryina dcera.

„Mamá? Budu muset taky jít na ten lov?" zeptala se jí Bea.

„Asi ano. Myslím, že toho moc nepostřílí, tak by si alespoň mohli s někým popovídat. Navíc jsem slyšela, že Humphrey není moc zdatný střelec," odpověděla jí Mary.

„Proč právě ten?" divila se Beatrice.

„Myslela jsem, že si spolu rozumíte?"

„To ano," ujistila jí její dcera. „Je docela milý."

„Tak vidíš, můžete si popovídat. Přeci nebudeš sama doma. Dokonce i Maddy a Sofie se jdou s námi projít. A trocha čerstvého vzduchu ti prospěje."

„Já bych radši zůstala. Třeba by tady se mnou mohl být Thomas," navrhla Beatrice.

„Vždyť už svému otci slíbil, že půjde. Neboj se Beo. Užiješ si to," řekla Mary. „A teď už pojď. Budou tady za moment."

Mary měla pravdu. V momentě kdy se dostali do Vstupní haly se otevřeli dveře a hosté vešli dovnitř. K Maryině potěšení se mezi nimi nenacházela Lady Branfordová. Po úvodních přivítáních se všichni přesunuli do salonku, kde dle jejích instrukcí stála konvice s horkým čajem.

„Tak jak to vypadá z bažanty?" nadhodil okamžitě Philip Hampton.

„Celkem dobře," odpověděl mu Charles. „Je jich hodně. Vždyť se minulé roky moc nelovilo."

„Ale no tak, Philipe," přerušila ho jeho manželka Georgia. „O bažantech můžete mluvit až tady nebudeme."

„Nebo můžeme jít na skleničku do knihovny," navrhl Richard. „Tam budeme mít klid a tady dámy s i budou moct zatím popovídat."

„To zní dobře," souhlasil Harlod Branford. Mary připadal bez manželky poněkud nejistý. Po jeho odpovědi se muži zvedli a poněkud kvapně opustili salonek. Jediný Thomas vypadal, že by zůstal ale nakonec se také zvedl.

„To bylo rychlé," řekla Edwina.

„Ani se moc nedivím. Otec po celou cestu sem mluvil jen o střílení. Myslím, že z toho mám migrénu," zaskuhrala Meredith Hamptonová. „Ještě, že Humphreyho to moc nezajímá."

„Ano, náš chudáček Humphrey," přidala se Georgia. „Nebylo mu dnes moc dobře. Ale zítra určitě zazáří. Ale nemluvme teď o nich. Kde je Madelyn a Sofie?"

„Znáš jí. Asi zase něco píše," odpověděla jí Mary.

„Sofii není dobře. Bude lepší, když si odpočine. Zítra ji přeci jen čeká náročnější den," vysvětlila Edwina.

„A co Vy Lady Beatrice? Těšíte se na zítra?" zeptala se Meredith.

„Abych řekla pravdu, nemám střelbu moc v oblibě," prohlásila Bea. „A říkejte mi jen Beatrice."