Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 13

...Slečno Bownová? Odkud vlastně pocházíte?" zeptal se detektiv Townsend. Něco mu říkalo, že to bude důležité.

„Z Londýna," odpověděla mu komorná. „Bydlí tam moje matka."

„A Váš otec?" zajímal se detektiv.

„Nikdy jsem ho nepoznala. Vždy jsme byly jen my dvě," odpověděla mu trpce žena...

Madelyn vstala od psacího stroje. Pro dnešek měla hotovo. Protřepala si zkřehlé prsty a vyšla ze svého pokoje. Na chodbě zahlédla Beatrici.

„To už jste zpátky?" zavolala na ní. Její sestra chvíli pokračovala v chůzi, ale po momentě se otočila. Maddy si všimla, že je mrtvolně bledá.

„A...Ano...Jsme zpátky," odpověděla roztěkaně. „Přijeli jsme vlakem." Madelyn pokrčila čelo:

„Jsi v pořádku Beo? Stalo se něco." Takhle se její sestra nikdy nechovala.

„Ne nic. Vše je v pořádku. Jsi si psát," řekla krátce Beatrice. Madelyn poznala, že lže. Chytila jí za ruku a začala vést do jejího pokoje:

„Není, to poznám. Takže mi to u sebe vyklopíš." Otevřela dveře.

Madelyn vždy obdivovala Beatricin pokoj. Připadala si tam, jako by letěla po noční obloze. Možná by se tam mohla nastěhovat, až se Bea vdá. Ne, že by to bylo teď vhodné zmiňovat.

„Tak co? Koupil ti Thomas ten dárek?" zeptala se Madelyn a sedla si na postel.

„Co? Ano. Asi ano. Nemluvili jsme o tom," řekla Bea a svalila se vedle ní.

„A nejeli jste náhodou do Maidstonu pro něj? Víš alespoň co to je?"

„Asi kniha. Thomas byl jenom v knihkupectví," odpověděla její sestra.

„Stalo se tedy něco? Nelíbilo se ti tam. Neudělal Thomas..." Bea jí rychle přerušila:

„Ne to ne. Byl to celkem příjemný výlet. A Thomas se choval jako gentleman," trošku se usmála.

„Takže zase nic," zašeptala si pro sebe Maddy. To ho má snad praštit! „Tak proč jsi potom tak roztržitá?" řekla nahlas.

„Já... Máš pravdu. Něco se stalo. Ale Thomas za to nemůže. Spíš já. Bylo to tak hrozné! Jak může někdo něco takového... A byl to jenom chlapec... Opilec," Bea zaťala ruce v pěsti.

„Pomalu. A začni od začátku," zabrzdila jí Madelyn. Beatrice se párkrát zhluboka nadechla:

„Čekala jsem na Thomase v parku. Najednou se tam objevil opilý muž a malý chlapec. Měla jsi ho vidět byl tak roztomilý. Ten opilec byl jeho otec a najednou začal toho kluka bít. Křikla jsem na něj ať toho nechá, ale on mě nechtěl poslechnout. Chytil mě za ruku a začal na mě křičet. Byl by mě možná i uhodil, kdyby se tam neobjevil Thomas." Beatrice se znovu nadechla.

„Co bylo dál!" zajímala se Maddy.

„Thomas na něj začal křičet a ten muž zase křičel na Thomase. Bylo to něco o válce. Chtěli jsme odtamtud odejít, ale ten muž nás nechtěl pustit. Praštil Thomase." Z jejích safírových očí začaly téct slzy.

„Je v pořádku?" zděsila se Maddy. „Není to nic vážného, že ne?" Podala Beatrici kapesník. Ta si osušila tváře a pokračovala:

„Má ohromnou modřinu! Ale pak mu to oplatil. Ten muž skončil na zemi!" To byl zřejmě konec příhody.