Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 18

Mary za sebou zavřela dveře ložnice. Dnešek byl opravdu náročný den. A ještě ke všemu dvojčata musela tak naštvat chůvu. Kde teď bude shánět novou?

Flanegenová už na ní čekala a pomohla jí sundat večerní róbu od Poireta. Přes noční košili si natáhla květovaný župan a komorná jí začala rozplétat účes.

„Sbalila se už chůva Deihanová?" zeptala se Mary. Bernadetta Flanegenová kývla:

„Ano. Během večeře si u paní Nicholsové vyzvedla zbytek výplaty a odešla. Dokonce nečekala ani na doporučení. Podle mě bude nocovat ve vesnici."

„Jaká škoda," řekla Mary. „Už jsem si myslela, že to tu vydrží."

„Pokud mohu říct, madam, tak mě chybět nebude," přiznala Flanegenová.

„Já také neříkám, že jsem jí měla v oblibě. Jen se za ní těžko bude shánět náhrada," dodala Mary. „Má to vůbec smysl? Vždyť už jsou skoro velcí. Třeba by to zvládla slečna Clarková?" napadlo ji.

„Obávám se, že by s Vámi slečna guvernantka nesouhlasila, madam. Lady Madelyn dokáže být až příliš," řekla Flanegenová. Mary vzala svou hlavu do dlaní:

„Proč s nimi musí být tolik starostí," postěžovala si.

„Jsou to naše děti, co by jsi čekala," přišla odpověď ode dveří. Charles vstoupil dovnitř ze své převlékárny. Na sobě už měl pyžamo a Mary si uvědomila, že jí to dnes nějak trvá.

„Já vím, ale s těmi staršími nebylo nikdy tolik starostí. Pokud tedy nepočítám Henryho a Beu. Ale Celia a Helena byly vždycky hodné."

„No, dvě ze sedmi je docela dobrá statistika," konstatoval poněkud ironicky Charles. Flanegenová už naštěstí dokončila svou práci.

„Budete potřebovat ještě něco, madam?" zeptala se.

„Ano. Buďte prosím tak laskavá a dejte ráno inzerát na chůvu do novin. Třeba se někdo přihlásí. Jinak dobrou noc," řekla Mary a konečně si mohla zalézt do pokrývek.

„Myslíš, že to pomůže?" zeptal se Charles. „Přeci jen máme už asi přezdívku Hrabě a Hraběnka z Divokých Vajec." Mary vzdychla:

„Ano, ale za pokus to stojí. Třeba je ještě někde nějaká chůva, která o našich dětech neslyšela."

„Zlato, nesmíš se o to tak strachovat. Všechno dobře dopadne," snažil se jí Charles zvednout náladu.

„Já vím. Přečetl jsi jim tu pohádku?" zeptala se. Její manžel kývl:

„Ano. O Červené Karkulce. Jen myslím, že Seb si až moc oblíbil postavu vlka," konstatoval žertovně.

„Jen to ne. Nemohl jsi vybrat třeba O Popelce? Tam alespoň nejsou žádná nebezpečná zvířata." Vyrušilo jí zaklepání na dveře. Ty se otevřely a dovnitř nakoukly dvě hlavy plné světle hnědých vlásků.

„Můžeme k vám?" zeptal se Seb.

„Samozřejmě," řekl Charles a dvojčata rychle skočila k nim na postel.

„Tak co se děje?" otázala se Mary.

„Nemůžeme spát," začal Sebastian. Viola pokračovala:

„Chceme se omluvit, za to co jsme udělali slečně Deihanové."

„Nechtěli jsme aby dala výpověď. Jen jsme jí chtěli malinko naštvat," dodal Seb.