Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 26

Beatrice věděla, že se něco děje ještě před snídaní. Scházela právě ze schodů, když uslyšela hlasitý hovor v knihovně. Jeden z těch hlasů patřil jistě jejímu otci. Pomalu se přiblížila ke dveřím a snažila se zaposlouchat:

„Doufám, že bude brzy pryč," řekl druh hlas. Beatrici v hlavě naskočil obraz Lorda Granta.

„Udělal jsem o co jsi mě žádal, Richarde. Myslím, že tím je naše konverzace ukončena." To byl Papá.

„Můžeš být rád, že z toho neudělám skandál," ozval se Richard Grant. Beatrice sotva stihla uskočit, jak rychle vyšel ze dveří. Opatrně vešla dovnitř.

Papá seděl za svým stolem poblíž jednoho z velkých oken. Hlavu měl položenou v rukách a na čele mu naskočilo několik vrásek.

„Papá?" promluvila na něj. „Co se stalo?" Papá zvedl hlavu a podíval se na ní:

„Beatrice, co tady děláš?" zeptal se překvapeně. Jedna z židlí byla převrácená. Beatrice jí postavila a sedla si na ni.

„Slyšela jsem křik. Proč jste se hádali?" Papá vzdychl:

„Musel jsem dát výpověď jednomu lokajovi." Beatrice se prudce nadechla:

„Owenovi?" Tak Sofie svůj slib dodržela. Papá se na ní překvapeně podíval:

„Jak to víš Beo?" Beatrice kývla:

„Papá. Ať ti řekli cokoliv, nesmíš dát Owenovi výpověď. On za nic nemůže."

„Obtěžoval Sofii, Beo. To nejde. Vždyť je to ještě dítě."

„Ne, tak to není! To Sofie ho políbila. Owen jí odmítnul a Sofie, řekla že se postará o to aby dostal výpověď," vyložila Beatrice pravdu.

„Co to povídáš? Ty jsi to snad viděla?" divil se Papá. Bea neochotně kývla:

„Ano. Včera v noci. Stalo se to v kuchyni. Musíš tu výpověď stáhnout."

„Co jsi dělala v noci v kuchyni?" zeptal se podezřívavě Papá. Bea sklopila oči:

„Chtěla jsem sklenici vody." Sakra, proč musí být tak příšerná lhářka.

„Beatrice..." Papá jí to očividně nevěřil.

„Není to jedno?" řekla rychle. „Hlavní je, že nesmíš dát Owenovi tu výpověď. Za nic nemůže. To Sofii by měl někdo potrestat."

„Na to už je asi pozdě. Richard chtěl aby byl Owen před snídaní z domu. Prý aby ho Sofie nemusela potkat. Navíc co by si o tom teď myslel. Že věřím více nějaké historce než jemu? Kdybys řekla pravdu ty, musela by jsi mu i vysvětlit co jsi dělala v kuchyni. A pochybuji, že by ti to pomohlo, když ani mě jsi neřekla pravdu," řekla Papá a znovu si položil hlavu do rukou. Ta zmije. Beatrice se zamyslela:

„A co ho poslat do našeho domu v Londýně? Tam může pracovat než se to přežene." Papá zbystřil:

„Dobrý nápad." Vzal do ruky papír a něco na něj napsal. Poté vylovil z šuplíku několik bankovek a vše dal do ruky Beatrici. „To je na vlak. Myslíš, že ho dokážeš ještě chytit?" Bea kývla a rychle vstala. Ve dveřích se otočila na otce:

„A Papá? Byla jsem s Thomasem," řekla pravdu aby si nemyslel, že to bylo něco hrozného. Papá se na ní usmál:

„Už běž."

Beatrice rychle seběhla schody do kuchyně. Byla plná lidí, kteří připravovali snídani. Všimla si jí paní Nicholsová:

„Lady Beatrice, jak Vám mohu pomoci?" zeptala se jí trošku překvapeně.