Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 10

Maddy musela uznat, že Mamá věděla jak pořádat večírky. Být okolo opilé Lady Branfordové byla zábava.

„Mabelin! Pojď se se mnou ještě trošku napít!" zahalekala na ni. Madelyn viděla Lorda Branforda jak radši zavírá oči, aby se na to nemusel koukat.

„Isabello, nechceš už jít domů? Pro dnešek jsi měla dost," zeptal se jemně své ženy.

„Drahý, to nemyslíš vážně! Večírek teprve začíná a on už by chtěl jít domů! Slyšíš to Mabelin? Věděla jsem, že si nemám brát," Lady Branfordová škytla," je to příšerný suchar!" Madelyn se zasmála nad obličejem Lorda Branforda. Vypadal zoufale.

„Nic si z toho nedělejte Lorde Branforde," Madelyn se ho snažila uklidnit. „Nikdo se tady chování Vaší manželky nevšímá."

„Moc se za ní omlouvám. Tak je to na každém večírku. Neměli jsme nikam jezdit," zanaříkal Lord Branford.

„Chci tančit!" vykřikla najednou Lady Branfordová. „Harolde, jdeme tančit!" Chytila svého manžela za ruku a odtáhla ho doprostřed salonku, kde hrál gramofon. Viděla Thomase, jak tančí s Meredith Hamptonovou. Jeho pozornost byla ale upřená na Beatrici. Kdy se ten kluk poučí!

Sofie byla ve svém živlu, to mohla Maddy říct s jistotou. Celý večer se motala okolo pana Burtona. Madelyn se moc nelíbil. Byl na ní starý.

Lady Branfordová zametala svým manželem parket v rytmu tanga. Madelyn ho bylo trošku líto. Taková manželka!

„Madelyn! Nešla by jsi si zatancovat?" zeptal se jí John McAllister. Maddy se už od začátku večeře zamlouval. Nechal si vyprávět o jejích detektivkách.

„Moc ráda,ﰸ ale obávám se že nejsem moc zdatná tanečnice," přiznala se Maddy. John se na ní usmál:

„Tak to jsme dva." Nabídl jí rámě a poté ji chytl okolo pasu. Hrála nějaká svižná skladba, ale Maddy si nebyla jistá co to bylo. Nikdy neměla žádný hudební sluch. Koukla se na Johnovy nohy a poznala foxtrot. Nechala se vést.

„Madelyn? Myslíš, že bych si od tebe mohl půjčit nějaké knihy?" zeptal se John.

„Jo, samozřejmě," řekla. Bylo obtížné mluvit při tanci. „Jaké bys chtěl?"

„Říkala jsi, že máš ráda Sherlocka Holmese, takže nějaké o něm. A rád bych si přečetl nějakou tvojí práci. Zní zajímavě." Maddy se začervenala:

„Tak dobře. Potom ti pro ně doběhnu."

„A řekneš mi kdo je vrah?" zeptal se John.

„To si budeš muset zjistit sám. Zkazilo by to dojem z knihy." Připlula k nim Lady Branfordová:

„Mabelin! Tady jsi drahoušku. Podívej se na Harolda! Je to příšerný tanečník!" zanaříkala. Lord Branford se jí snažil vytrhnout. Madelyn slyšela Johna se zasmát a jí samotné se roztáhly koutky.

„Jistě, Lady Branfordová. Běžte to říct Sofii Grantové. Určitě jí to bude zajímat," pobídla opilou vikomtesu. Lord Branford vypoulil oči.

„Dobrý nápad Mabelin! Zatím Josephe! Pojď Harolde! Někoho ti představím." Branfordovi odtančili pryč.

„Lady Mabelin," začal s úsměvem John," můžeme pokračovat v našem tanci?" Maddy se zasmála:

„Samozřejmě, pane Josephe!"

Deska dohrála a někdo ji vyměnil za pomalejší. Při tom se alespoň dalo mluvit.