Březové údolí (#1 Březové údolí)

Kapitola 9

Konečně konec nudy, pomyslela si Sofie, když se začala připravovat na večeři. Představovala si sice něco většího, ale několik lidí jí postačí.

Řekla služebné, že se chce připravit sama. Stejně její práce nestála za nic. Rozpletla si vlasy a opatrně je pročesala kartáčem. Poté je natočila okolo prstu a postupně připnula k hlavě. Poté vzala ozdobný hřeben a zabodla ho do účesu.

Ze stolku vyndala krabičku s pudrovým práškem a jemně si s ním poprášila obličej. Proklaté pihy, pomyslela. si.

Odemkla skříň a rukou přejela po večerních šatech. Vybrala smaragdově zelené, které se skvěle doplňovaly s její zářivou barvou vlasů. Vklouzla do nich a navlékla si bílé rukavičky. Vše zakončila párem diamantových náušnic. Ještě jednou vše zkontrolovala a nazula si boty. Poté se už konečně mohla vydat do salonku.

Dveře jí otevřel Owen. Sofie se na něj pousmála a vplula do pokoje. Zjistila, že je asi poslední. Její matka seděla na pohovce a povídala si s poněkud koňsky vypadající ženou. Rozhodla se k nim přidat.

„A kdopak je tohle?" zeptala se žena, když k nim Sofie přistoupila.

„Lady Branfordová, toto je má dcera, Lady Sofie," představila je. Tak tohle je vikomtesa.

„Ráda Vás poznávám, Lady Branfordová," řekla Sofie a posadila se vedle nich do křesla.

„Nádherné šaty, Lady Sofie," pochválila jí Lady Branfordová. „Právě jsem v Vaší matkou chtěla hovořit o Vašem bratrovi. Thomas se jmenuje, že ano? Je to velmi pohledný mladík." Sofie nevěděla jak odpovědět. Lady Branfordová pokračovala: „Jen by mě zajímalo, jestli už má nějakou snoubenku?"

„Obávám se, že ne. Můj bratr je spíše samotář," řekla jí Sofie.

„Ano? Jaká škoda. Věděla bych o děvčatech, která by o něj stála." Lady Branfordová nasadila zklamaný výraz.

„Nebojte se, vikomteso. Thomas se už po nějaké poohlíží," ubezpečila jí Sofiina matka.

„V tom případě, bych Vám doporučila zde přítomnou slečnu Hamptonovou. Jen se na to podívejte. Úplný obrázek elegance. Byl by z nich pohledný páreček." Sofie následovala její pohled ke svému bratrovi.

Thomas stál u krbu společně s blonďatou dívkou. Měla na sobě cyklamenově růžovou róbu a bílé rukavičky. Ve vlasech měla posazenou čelenku a v ruce skleničku. Něco Thomasovi povídala, ale Sofiin bratr nevypadal, že by ho to zajímalo.

„Ano, Meredith Hamptonová. Vypadá jako velmi příjemná dívka. Přesně takovou bych si k Thomasovi představovala," přitakala Lady Branfordové matka.

„Má bratra, že ano?" vložila se Sofie do rozhovoru. Plánovat Thomasovu svatbu totiž nebylo na jejím pořadu dne.

„Ó ano. Huphrey. Stojí tamhle s Lordem Westonem a ... jak se jen jmenuje... ano, s Lady Beatricí." Lady Branfordová ukázala na druhou stranu místnosti.

Sofie musela uznat, že na Huphreyho Hamptona byl velmi příjemný pohled. Jako všichni muži byl oblečen do černého fraku. Měl blonďaté vlasy, o pár odstínů tmavší než jeho sestra. Na tváři měl úsměv.

Beatrice společně se svým otcem jen poslouchala. Pro večer zvolila šaty jednoduchého střihu v pařížské modři. Vlasy měla sepnuté na šíjí a v nich zabodnutou safírovou sponu. Sofie si všimla, že má na sobě tu brož co dostala k Vánocům.

Vedle nich stála Lady Westonová a povídala si s nějakým mladým mužem. Měl tmavé vlasy a ostře řezaný obličej.

„Kdo je ten muž, který mluví s Lady Westonovou?" zeptala se vikomtesy.