War Of Brothers (CZ)

WOB - 8. Díl > Projekt u Tomlinsonových

Zrovna jsme byli v půlce projektu, když se mi chtělo. „Ehm ..můžu se zeptat, kde máte toaletu?“ Marcel se dal okamžitě do vysvětlování, až jsem se musela zasmát, jak horlivě. Vydala jsem se podle jeho instrukcí, až jsem narazila na dveře, které měly být koupelna. Chytla jsem za kliku a vešla dovnitř. Byla honosná. Sprchový kout, vana, a další malá místnost se záchodem, kam jsem s radostí zaplula.

Vyšla jsem ven, abych si umyla ruce, když jsem do někoho vrazila, tak, že jsem skončil na zemi a já na něm. „Mikaelsonová?“ vyštěkl po mě Louis. No to jsem teda vychytala. Nevinně jsem se usmála. „Sorry.“ Zvedla jsem se a pohlédla na něj, až když zase stál na nohou.

„Co tady sakra děláš? To mě šmíruješ už i u nás doma?“ Povytáhla jsem obočí. Ví vůbec, jak debilně to zní?

„Ne? S Marcelem jsme dostali projekt, tak ..děláme projekt.“ Vysvětlila jsem, aniž bych musela. „U nás na záchodě?“ řekl překvapeně. Bože, on je fakt na tvrdlý.

„Tak se mi třeba chtělo odskočit, ne? Nedělej z toho hned kovbojku.“ Otočila jsem se k odchodu, když jsem si vzpomněla na Kelly. „Jo a pro příště, hlídej si své děvky, prosím, nepotřebuju aby mi dělala ve škole scénku. Dík.“ Vylítla jsem ze dveří jako raketa, div že jsem na chodbě nesrazila dalšího Tomlinsona.

„Jsi ok? Já si říkal, že ses musela ztratit, že nejdeš tak dlouho.“ Zakroutila jsem hlavou.

 „To ne, já jsem se jen trochu sekla.“ Usmála jsem se. Marcel mi úsměv opětoval, ale když viděl jak z koupelny vycházel Louis, úsměv mu zmizel. 

„Copak bráško?“ Otočila jsem se na Louise, pak zpátky na Marcela.

 „Vrátíme se, ano?“ usmála jsem se, vzala ho za ruku a táhla doslova do pokoje. Než jsme zahnuli za roh, otočila jsem se na Louise, ale ten už zacházel do svého pokoje.  

Rozloučila jsem se s Minou, i s Marcim a koukala na dům. Auto, zaparkované na příjezdové cestě značilo, že Tom ještě stále neodjel. Co tam proboha dělají celý den? 

Nadechla jsem se a udělala krok ke dveřím. V momentě, kdy jsem zaslechla hlas Toma, nenapadlo mě nic lepšího, než se schovat za roh domu, jakobych udělala něco zlého, přitom vůbec nic. Dveře se otevřely a vyšli oba dva na verandu. 

"Měla by to vědět." Tomův hlas. 

"Já tě varuju, řekni jí jen slovo a odsere si to nejen ona, ale my všichni s ní." Zamračila jsem se. O čem to ti dva mluví? 

"Poslouchej mě, Kole, jednou se to dozví a je jen na tobě, kdy a jak." jakmile jsem zaslechla, jak něčí boty dupou po schodech dolů, víc jsem se schovala za keř, který tu nechal vysadit táta, tehdy jsem byla proti, teď mi přišel vhod. 

Ještě chvíli poté, co jsem slyšela odjíždět auto, jsem čekala ve svém úkrytu, než jsem se vydala nahoru a vešla do domu. Kol hned nakoukl z kuchyně, usmíval se. Nevypadal na to, že by mi chtěl říct, o čem bych se měla dozvědět.

„Ahoj, už jsem chtěl volat, zda jsi v pořádku.“ Usmál se a došel blíž. Jeho úsměv zmizel. „Stalo se něco?“

Chvíli jsem uvažovala, zda se zeptat nebo ne. „Vlastně ne, vůbec nic. Bráško, jdu si lehnout, nějak mě bolí hlava. Dobrou.“ Usmála jsem se, políbila ho na líčko a zmizla u sebe.

****

Seděla jsem na tribuně a fotila fotbalisty v akci, jako každý čtvrtek, když se mi vybavil včerejší rozhovor Kola s Tomem. V noci jsem nad tím přemýšlela, ale na nic jsem nedošla. O čem bych měla vědět?

 „Hej, Mikaelsonová!“ otočila jsem hlavu a pohlédla na Nialla s Louisem stojící pod tribunou. „Konečně vnímáš. To máš do ročenky?“ Niall kývl směrem k foťáku, který jsem stále držela v rukou. Přikývla jsem, otočila hlavu jiným směrem a zamyslela se znovu.

Neotočila jsem se ani, když si někdo sedl vedle mě. Bylo mi to v tomhle momentě jedno, i kdyby to byl samotný Tom. Otočila jsem se, až když mi na noze přistála potetovaná ruka. Prvně jsem zkoukla ruku, pak majitele.

„Seriously? Teď na mě budeš sahat, jen proto, že jsme se střetli na toaletě?“ Louise tvář se zvlnila do úsměvu a ruku stáhl.

„Jen jsem nevěděl, jak jinak tě přimět dávat pozor. Po mém dotyku se vždy vrátíš do reality.“

„A nebo z ní uteču,“ zamumlala jsem tiše. „Cože?“ pohlédla jsem na něj.

„Louisi, co chceš?“ znovu se usmál, tak nějak ale smutně.

„To musí být něco, ten tvůj problém, když mi říkáš jménem a ne Tomlinson.“

Prvně jsem nechápala, o čem to mluví, a když mi to došlo, neubránila jsem se úsměvu.

Ani nevím proč, ale rozhodla jsem se s pravdou ven. Řekla jsem mu celý rozhovor mezi bratrem a Tomem.

„Myslíš, že něco ti bratr tají?“ Pokrčila jsem rameny a pohlédla na něj.

„Ještě včera bych ti jasně řekla, že ne.“ Prohrábla jsem si rukou vlasy. „Ale dnes? Já nevím.“

„A co, když to je celé jinak, než si myslíš? Chci říct, Gilbert je prohnaná svině, co si nevidí do huby, co když ..Co je?“ zeptal se, když jsem se na něj dívala pobaveně.

„Nic nic, jen to jak jsi ho nazval.“ Usmála jsem se, když na mě koukal zmateně. „Copak ty znáš i tenhle slovník? Náš bezchybný Tomlinson, co umí především hrát fotbal a týrat svého brášku?“

Povzdechl si a pohlédl na hřiště, které se mezitím vylidnilo. „Zase jsme zpátky u Marcela?“

„Kromě tvého bráchy, nemáme my dva vůbec nic společného.“ Otočil se na mě s lehkým úsměvem na tváři.

„Tak to bych neřekl.“ Vstal. Jeho ruka vjela do jeho vlasů, které si upravil a dal na stranu. Zmateně jsem ho pozorovala a čekala, co tím myslí. „Oba pracujeme v aqvaparku.“

Sledovala jsem jeho postavu, jak se vzdaluje a schází schody dolů, kde měli fotbalisti šatny, a musela jsem se pousmát. Dnes se zeptám Kola, o čem se bavili. Chci to vědět.

 ______________

Tenhle díl měl být až ..no až u předchozího by bylo 8 vote, ale protože jsem slaboch na smutný kukuč, tak tady je dřív.

Chci moc poděkovat všem, co tohle čtou, pro vás to znamená jen další příběh na listu, ale pro mě to znamená, že to nepíšu jen tak, ale i pro někoho, takže znovu děkuju! .)

Xx Lulu ..love you! <3