My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

GREETINGS FROM HELLGIRL

Tom nakonec poslechl. Toužil jenom po jediném, dostat se z tohoto prapodivného blázince plného magie a navždycky na všechno zapomenout. Hela ho táhla za sebou jako nějakou poslušnou ovci a protože znala palác a jeho tajemství dokonale, povedlo se jim v tom zmatku hladce proklouznout ven. 

Tam ho zvláštním kouzlem zbavila té charakteristické Lokiho uniformy a zahalila ho do dlouhého pláště šedé barvy. Zdálo se, že se jim to nakonec podaří a když už byl Bifrost na dohled a Hela si v duchu plánovala, jak bleskově Toma dopraví na Midgard bez toho, aby ji kdokoliv z Avengers uviděl... Zastavil je Narfi.

"Kampak jdeš, krásko?" Zeptal se s nebezpečným podtónem v hlase. Ačkoliv měl světleplavé, blond vlasy, v tu chvíli působil úplně jako Loki.

Hela v duchu škaredě zaklela. Narfi určitě poznal, kdo je ta vysoká postava, zahalená v plášti nevýrazné barvy, i když měl obličej úplně zahalen.

"Nech mě jít, Narfi, vrátím se hned zpátky," řekla klidně a postavila se před Toma tak, aby mu Narfi nemohl ublížit.

"Snad ho nechceš zachránit?" 

"Odvedu ho pryč a bude schován na bezpečném místě, kde ho nikdo nenajde. Nenaruší nám plány."

"Dokud ten muž bude žít, bude to jako důkaz Lokiho nebožského původu. NAŠEHO nebožského původu."

"Naše matka je asgardská Bohyně, to úplně stačí," odsekla a pohla se směrem k Bifrostu, své záchraně, která je měla oba dva dopravit do bezpečí.

Narfi udělal prudké gesto a protože v ruce držel Kopí osudu, musela se bránit tak, jak uměla. Vyslala směrem k němu pekelný plamen, takže musel rychle uskočit, aby se nespálil a to ona využila k tomu, že ubohého Toma ze všech sil popadla, prudce se odrazila od země a vyskočila nečekaně vysoko a daleko. K tomu jí skvěle posloužily její silné nohy s kopyty. Dokázala skákat dál a výš, než kůň.

To Narfi nečekal a tak se jenom bezmocně zdáli díval, jak je duhový Bifrost unáší pryč.

No nic, sestřičko, najdu si vás na Midgardu, řekl si v duchu a otočil se směrem k paláci. 

Thorův osud byl v tu chvíli zpečetěn.

**********

Na zem dopadli dost prudce a nešetrně, takže Tom si vyrazil dech. Hela nad ním stála a šeptala nějakou nesrozumitelnou modlitbu, alespoň tak to vypadalo, ve skutečnosti prováděla ochranné kouzlo, aby se v minutě nezadusil pekelnou sírou, která se tady vznášela všude kolem.

Nebyli na Midgardu, tam by je Narfi nakonec našel.

Musela jít domů. Do pekla.

"Helo!" Vynořil se z oblaků hustého dýmu Daimon a silně ji objal. "Dostal jsem tvůj vzkaz a jsem na odchodu... Koho to tu máme? Není to snad... Zase on! Poprvé ho sem přivedla tvoje matka. Zajímavé, je to obyčejný člověk, je stále naživu, nespáchal žádný hřích a přesto je v pekle. Už podruhé..."

"Musíme ho schovat, ale nemám čas ti všechno vysvětlovat. Připrav mu bezpečný úkryt a nějaké jídlo. Já teď musím ještě něco vyřídit a pak se sejdeme na Asgardu. Narfi ti všechno řekne a jo... Zkus mého bratra mezitím trochu uklidnit, aby měl nechtěl zabít hned, jak se znova setkáme. Já jsem tohoto človíčka tak trochu ukradla. Miluji tě!"

Líbla ho rychle na tvář a zase zmizela.

Daimon si vzdychl. Podíval se na Toma, zkamenělého hrůzou.

"No, asi bych se měl představit, pane Hiddlestone. Jsem Daimon Hellstrom, vládce pekla a manžel Hely. Ale nebojte se, nejsem zas takový ďábel, jak si možná myslíte. Ve skutečnosti jsem docela milý a rád navazuji nová přátelství."

Tom vypadal, že je stále v šoku. 

"Nedáte si čaj?" Zeptal se Daimon zdvořile a v tu chvíli jeho host dočista omdlel.

No páni, to bude dneska ještě sranda, pomyslel si Daimon pobaveně a odvlekl ho pryč.

*********

Když luxusní stříbrný Hummer Tonyho Starka zabočil k příjezdové cestě jeho hlavního sídla v Seattlu, všichni, sedící uvnitř na první pohled poznali, že něco není v pořádku.

Všude se vznášel hustý dým a prach a cesta byla plná zmateně pobíhajících lidí a nervózních policajtů.

Magnus se zhluboka nadechl. Jeho božské schopnosti se každým dnem zlepšovaly a on vycítil, že se tady něco semlelo. Něco, v čem měl prsty další Bůh. Nebo Bohyně...

"Sakra, když jsem dokázal zvládnout kouzelného Midgarsormra," zamumlal si pod nos, "tohle zvládnu taky. Zkrotil jsem obřího magického hada. Ať je to kdokoliv, postavím se mu."

Když auto zastavilo, Ragnar a Tony rychle vystoupili a zmateně se rozhlíželi kolem. 

Jako prvnímu to došlo Magnusovi.

"Nechala tady Garpa." Řekl tiše.

"Cože?" Ragnar stále nechápal.

"Hela. Když utíkali ze stadionu, Garp byl stále tady. Mělo nás napadnout, že se pro něho vrátí."

"Ale co to..." Tony se s hrůzou díval na ruiny svého kdysi výstavního sídla, plného luxusu. Ze všeho zbyl jenom prach a popel. 

Přiblížil se k nim důležitě vypadající policajt. "Pane Starku? Mohu s vámi mluvit?"

Tony mlčky přikývl. Byl v koncích.

"Mám pro vás špatnou zprávu. Vaše sídlo někdo včera v noci zapálil a přesto, že hasiči zde byli během dvou minut, oheň se jim nijak nepovedlo zkrotit. Nakonec to dohořelo samo, jako na povel. Plameny tady byly a najednou byly pryč. Bohužel... v ruinách jsme našli mrtvá těla."

"Koho?" Zachroptěl Tony.

"Vaši přátelé. Doktor Bruce Banner a jeho manželka Nataša. A taky tam je jedna mladá dívka, kterou se nám zatím nepodařilo identifikovat."

Magnus ztuhl. Nechal Rose tady a ona za to zaplatila životem. Jeho nenávist k asgardským Bohům se ještě znásobila. "Můžete nás nechat chvilku osamotě?" Zeptal se strážníka, který se rychle a úslužně vzdálil. 

"Zabila je všechny," prohlásil Ragnar věcně a bez jakýchkoliv emocí.

"Jak víš, že to byla ona?" Zeptal se Tony z posledních sil.

Magnus ukázal rukou kamsi nahoru.

Jedna zeď zůstala stát, téměř neporušená a tyčila se uprostřed té spouště téměř nepatřičně.

A vysoko na ní se skvěl černý, ohořelý nápis.

GREETINGS FROM HELLGIRL