I hate you, but...

25. Kapitola

„Kookie pojď s námi. Máme ještě dva měsíce a už teď to vypadá úžasně." zaškemral Jimin a já nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Párkrát si to ještě zkusím a taky půjdu." usmál jsem se a Jimin nahodil smutný kukuč. „Kooku nemyslím, že by ses měl tolik přetěžovat." tentokrát se ozval Hobi. „Jsem opravdu v pořádku, bolí to spíš na dotek než na pohyb. Vlastně to skoro už necítím." tentokrát jsem mluvil pravdu, už to skoro nebolelo.

„Když myslíš..." vypustil trochu naštvaně Hobi a vzal Jimina kolem pasu. Okamžitě jsem se k nim otočil, jestli odraz v zrcadle nelhal. „Hyung? Kdy jste se tolik sblížili?" moje oči kmitaly z jednoho na druhého. Jimin začínal rudnout a já se pro sebe usmál. Měl jsem pravdu o Jiminových citech. „Možná kdybys celý oběd nebyl někde s Taem, tak se to řešilo už tam." zasmál se Hobi-hyung, a i s Jiminem odešli. „Trefa do černého hyung." zamumlal jsem si pro sebe. Tae mi o přestávce na oběd vyhrazoval včerejšek, a to se vším všudy. Ještě, že ty prázdné učebny fakt nikdo nepoužívá.

Znovu jsem pustil hudbu a soustředil se na choreo. Moc mi to nešlo. Jimin a Hobi byli opravdu schopní tanečníci a mně přišlo, že jim to akorát tak kazím. Snažil jsem se uvolnit a dělat to, jak říkali kluci, ale přišel jsem si jako beznadějný případ. Takhle to pokračovalo další hodinu a na to moje 'tancovaní' už se začínalo dát dívat. Snažil jsem se co nejvíce uvolnit, ale pak mi moc nevycházely kroky.

Najednou se ozvaly dveře. Nejspíš si někdo z kluků něco zapomněl, a tak jsem pokračoval dál ve zkoušení. Ale když jsem v zrcadle uviděl Taehyunga, ztuhl jsem a otočil jsem se na něj. „Tohle není sranda. Když jsi trénoval ve třídě, tak sis mě nevšiml." Tae nahodil smutné oči a já zavrtěl hlavou. „Co tu chceš?" znovu jsem se obrátil k zrcadlu a věnoval se tanci.

Tae mě chvíli sledoval a pak začal přicházet blíže ke mně. „Chci tebe Jungkookie." věnoval mi ten jeho sexy úšklebek a já se zastavil. „No tak, to ve škole ti nestačilo?" zamumlal jsem a Tae nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Chci víc, mnohem víc." Tae si olízl spodní ret a usmál se. „Teď ne Tae, musím trénovat." odbyl jsem ho, ale Taemu se tohle zřejmě nezamlouvalo. Objal mě zezadu a olízl mi krk. „Tae myslím to vážně. Jednak jsem zpocený a jednak nemám náladu, tak přestaň." zavrčel jsem a Tae mě více zmáčkl v objetí.

„Ještě sis neodpykal trest za tohle." ukázal na mou značku na jeho krku. Lehce jsem se začervenal a přikývl. „Co musím tedy udělat?" zamumlal jsem a Tae nesouhlasně mlaskl. „Koukám, že s tebou dnes už sranda nebude." promluvil mi u krku a jeho teplý dech způsobil na celém mém těle husinu. „Tae-" Taehyung vsál mojí kůži na krku a já zaklonil hlavu tak, aby měl lepší přístup. Když se odtáhl, sundal ze mě jeho ruce a otočil mě k němu čelem. Začal mi dávat polibky na celý krk a někde se zdržel i déle, než bylo třeba.

Asi po deseti minutách přestal a s úsměvem sledoval můj krk. „Opovaž se to čímkoliv zakrýt!" rozkázal mi a já zasténal. „Tae to nemyslíš vážně!" otočil jsem se k zrcadlu a asi pět jeho značek zdobilo můj krk. „Jo abych nezapomněl, kluci se na obědě domluvili, že od osmi je u vás nějakej hrací večer či co. Bude tam Hobi, Joon, Jin a prý možná i Yoongi, ale tím si Hobi nebyl jistý."

Vyvalil jsem oči. „To si děláš srandu, že? S tím tam nepřijdu." začal jsem hned protestovat. „Ale jo přijdeš, je to u vás." Tae se zasmál a dal se na odchod. Chytl jsem ho za ruku. „Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se a Tae mě pohladil po tváři. „Protože nemám rád, když si mě někdo značkuje. A do toho jsi mě i odmítl. Je to varování pro příště." v Taeho očích se mihlo uspokojení a pak odešel.

Sesunul jsem se na zem a prohrábl si vlasy. Ten kluk mě musí nesnášet, když mi dělá tohle. Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly za půl hodiny osmou. Vstal jsem a řekl si, že minimálně dvacet minut budu ještě trénovat. A k tomu se studiem jsou propojené sprchy, takže o zápach si dělat starost taky nemusím.