I hate you, but...

20. Kapitola

Pohled Hoseoka:
„Je to v pohodě můžeš jít." mávl na mě Kook a Jimin ho pořád strkal k jejich ložnici. „Ne to nemůže, pěkně mi vysvětlí, co se stalo a ty půjdeš do postele a nejlíp spát." tak tuhle větu jsem od Jimina opravdu nečekal. Překvapeně jsem zamrkal a opřel se o zeď, mezi dveřmi od ložnice a koupelny. Jimin jen uložil Kooka do postele a přišel za mnou.

„Klidně se posaď. Chceš něco k pití?" říkal Jimin, když vytahoval ze skříňky dvě skleničky. „Jimine? Nevím, co přesně se stalo, ale proč si tak milý? Ne, že by mi to vadilo, ale... Prostě ke mně a k Taemu jsi nikdy nebyl zrovna milý. Teda samozřejmě, když nepočítám, jak jsi byl pode mnou, u nás na sedačce. To jsi byl milý dost." místností se ozval tříštiví zvuk, a když jsem stočil pohled k Jiminovi vykuleně koukal na zem, na jednu rozbitou skleničku, která mu vypadla. „Kurva!" zařval a začal sbírat střepy. „Jimine?" zamumlal jsem a šel mu pomoct. „Stůj!" řekl, když si všiml, že se přibližuji. Sebral všechny střepy a vyhodil je do koše.

„Prosím, drž si odstup a znovu to už nevytahuj." podíval se na mě nervózně Jimin. Jeho líce nabíraly červenou barvu a ten jeho nervózní úsměv působil opravdu sladce. Naprosto jsem od-ignoroval, co řekl a přišel k němu blíž a chytl ho za ruku. „Přesně jak jsem si myslel." řekl jsem, když jsem se podíval na jeho dlaň, která byla zakrvácená, od toho jak se řízl o rozbitou skleničku. Dotáhl jsem ho k umyvadlu a pustil mu na to studenou vodu. „Kde máte lékárničku." Jimin ukázal na horní skříňku. „Podám ti to, vypadá to, že tam nedosáhneš." zasmál jsem se a vytáhl lékárničku. Jimin na mě vrhl ublížený pohled. „O tolik, menší zas nejsem." zamumlal a šel si sednout na pohovku. Následoval jsem ho i s krabičkou v ruce.

Když jsme se oba posadili, otevřel jsem lékárničku a vytáhl obvaz s polštářkem. Vzal jsem mu poraněnou ruku a dal si jí na klín. Jimin si ji okamžitě stáhl zpátky k sobě a nedůvěřivě se na mě podíval. „Zvládnu to sám." napřáhl nezraněnou roku ke mně a čekal, až mu dám obvaz. Jenom jsem se nad jeho počínáním zasmál a znovu si jeho zraněnou ruku položil do klína. „Jsi roztomilý Mine." Jimin uhnul pohledem a jeho tváře, začaly být znovu červené.

„Co se teda stalo Kookiemu?" opatrně jsem mu obvazoval ruku a přemýšlel, jak mu to vysvětlím. „No víš... Heh.. Nevím, co vše ti můžu říct. Sám toho moc nevím." mumlal jsem a Jiminův pohled posmutněl. „Asi jsem fakt špatný kamarád." řekl, když jsem mu do-obvázal ruku a stáhl si jí k sobě. „Proč myslíš?" zeptal jsem se, se zájmem. „Raději se svěří vám než mně. Hodně jsem to posral." jeho tvář byla plná smutku.

„Jimine, Kook tě má opravdu rád. Byl opravdu smutný, když ses s ním nebavil. A říkal, že mu hrozně chybíš." rozcuchal jsem mu vlasy a jemu se na obličeji usadil lehký úsměv. „Podle mě jen nevěděl, jak ti to říct. Kook to řekl Taemu ne úplně dobrovolně. Teda co vím od Taeho. A já skoro nic nevím. Jen... jen jsem viděl.. Nemyslím, že bych ti to měl říkat já. Ale Mine nemysli si, že tě Kook nemá rád. Protože má." ani nevím, proč jsem Minovi, tohle říkal. Nejspíš jsem jen nechtěl vidět ten skleslý obličej.

„Teď ty." řekl jsem a on nechápavě zamrkal. „Myslím, proč se najednou se mnou bavíš bez toho, aniž bys řval nebo mě urážel." hořce jsem se zasmál a opřel zády o pohovku. „Jen se snažím přemýšlet nad tím, co mi řekl Kookie." tentokrát jsem to byl já, kdo to nepochopil. „Ehm... řekl mi, že si nemyslí, že je to tak, že tě nenávidím." zamumlal Jimin. „A tím chceš říct?" pořád jsem to nechápal. „Eh.. není to je-" přerušil ho můj zvonící mobil. Podíval jsem se na display a bylo tam Joonovo jméno.

Hoseok: „Joone?"
Joon: „Pořád potřebuješ někoho, pro tu taneční soutěž?"
Hoseok: „Jo, Taemu se pořád nechce."
Joon: „Mluvil jsem s Jinem a nakonec jsme se nějak k tomu dostali. To je jedno, prostě mi řekl, že Jimin je prý skvělý tanečník."
Hoseok: „Opravdu? Díky Joone."

Zavěsil jsem a ani ho nenechal se rozloučit. „Jimine ty tančíš?" vyhrkl jsem a on nesměle přikývl. „Prosím pomoz nám. Já a Kook chceme jít do taneční soutěže a nemáme třetího. A Joon mi řekl, že tančíš dobře." Jimin se zvedl z pohovky a šel do kuchyně pro pití, které si předtím nakonec nevzal. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad." řekl, když nalil pití a jedno mi dal do ruky. „Proč?" opravdu jsem Jimina potřeboval přesvědčit, aby se přidal. „Nemyslím si, že být s tebou v jedné místnosti, by něco dobrého přineslo." zamumlal a já se nad tím pozastavil. Nebudu říkat, že mě to nezklamalo. Zklamalo a dost. Nemyslím si, že jsem člověk, se kterým se nedá vystát v jedné místnosti.

„Jimine neudělal bys to pro mě, ale pro Kooka. I jemu na tom hodně záleží. Opravdu tě potřebujeme. Prosím." naléhal jsem a on sjel prsty po skle skleničky. „Nemyslím si, že jsem ten pravý, kdo by vám to nekazil." pohledem směřoval na skleničku. „Nemusí to být zadarmo, klidně pro tebe něco udělám." snížil jsem se, jak nejvíce jsem mohl, ale tohle jsem prostě moc potřeboval. Popravdě jsem o nikom jiném nevěděl, a když mě i Tae poslal do háje, byl on jediná možnost.

„Dobře, ale opravdu pro mě něco musíš udělat." řekl a položil skleničku na stůl. Zhluboka jsem se nadechl a prohrábl si vlasy. „Co to bude?" přiložil jsem si skleničku k ústům a napil se „Polib mě." zakuckal jsem se zbytkem pití a nevěřícně na něj pohlédl. Opravdu to řekl? „C-co?" musel jsem se ujistit, že jsem slyšel dobře. Že můj věčně uražený Min mě žádá o to, abych ho políbil. „Slyšel jsi." povzdechl si. „Polib mě. Potřebuju si něco ověřit." podíval se mi do očí. Dobře nepřeslechl jsem se. Opravdu mě o to požádal.

Jimin si začal nervózně žužlat ret a já kývl. „Jestli je to jen polibek, nemám problém." usmál jsem se a přiblížil se k němu. Min zavřel oči a čekal, až ho políbím. Ucítil jsem v břiše nervozitu a trochu se zarazil. Proč jsem nervózní? Už jsem se líbal s tolika holkama, je to přeci jen polibek. Jednou rukou jsem ho chytl za zátylek a přiblížil si ho k sobě. I já jsem zavřel oči a konečně spojil naše rty. Jimin hned zareagoval a polibek mi začal oplácet. Okamžitě jsem polibek prohloubil a užíval jsem si jeho přítomnosti. Min mi omotal ruce kolem trupu a víc se na mě namáčkl. Líbal jsem ho náruživěji, a když mi začal docházet dech, ukončil jsem polibek.

Jimin pomalu otevřel oči a zadíval se do těch mých. Jeho oči byly plné něčeho, co jsem nedokázal popsat. Olízl jsem si rty, a když jsem se od něj chtěl odtáhnout, abych nebyl v jeho osobním prostoru. Tak Min znovu spojil naše rty. Byl jsem překvapený. I když to bylo, co jsem chtěl, nečekal jsem, že by tohle Min udělal.

Sice jsme se už jednou líbali u nás, ale myslel jsem, že to pro něj nebylo příjemný. Myslel jsem, že se 'poučil' a znovu si mě k sobě nepustí. Když jsme se znovu od sebe odtáhli, Jimin si skousl ret. „Myslím, že Kookie měl přece jen pravdu." zas jsem nechápal, o čem to blábolí a čekal, jestli to vysvětlí. Jimin si všiml, že ho nechápu, a tak pokračoval. „Myslím, že tě mám rád Hoseoku." když to dořekl, byl celý rudý a já vytřeštil oči. Opravdu mi řekl, že mě má rád. V břiše se mi rozlil příjemný pocit a nemohl jsem se jinak, jak se usmát. „Co tím chceš říct Mine? Je to prostě vyznání nebo chceš, abych s tebou chodil?" zeptal jsem se a moje tělo zahltil pocit štěstí. Nevím, proč jsem to navrhl.

Možná pro to, že mi Min přišel roztomilý, hned od prvního dne, co jsme se znali. Možná protože jsem o něj měl zájem, ale jen jsem si to plně nepřipustil.

Min si oblízl rty a podíval se na mě. „Myslím tím, že..."

××××××

A je tu další díl XD Jimin se vyznal Hobimu. Trochu nečekané XD Ehm.. Jak se Jimin rozhodne odpovědět? A jak na jeho odpověď zareaguje Hoseok? Bude to i nadále vše brát v klidu nebo se mu vysměje? Co myslíte lidi?

No tenhle díl bych chtěla věnovat @Shadowlin0, která má dnes šestnácté narozeniny XD Vše nejlepší a doufám, že se ti díl líbil XD

Jinak všem moc děkuji za komentáře a vote. Tato povídka přesáhla 1K vote, což je naprosto úžasné a nikdy jsem nečekala, že tato povídka bude mít takovíto ohlas :3

Ještě jednou děkuji a doufám, že se díl líbil XD