I hate you, but...

7. Kapitola

Ráno mě probralo světlo z otevřených dveří, když nám někdo vešel do pokoje. Podíval jsem se na Jiminovu postel a on v ní v klidu chrupal. Znovu jsem vrhl pohled na dveře a snažil se rozpoznat osobu, která mi narušila spánek. „Vstávejte děcka, jde se na výlet." zvolal Yoongi a začal Jimina tahat z postele.

„Hyung, co?" zamumlal rozespale Jimin a posadil se. Za Yoongim stál Jin, který začal tahat z postele mě. „Hyung, chci spát." protestoval jsem a on na mě vrhl psí oči. „Jdeme se bavit, je víkend a my se nudíme." řekl s našpulenou pusou a já přikývl, nemohl jsem odolat tomu roztomilému obličeji. „Za pět minut ať jste oba dole." s Jiminem jsme se na sebe podívali a kývli jsme. „Jo, za chvíli tam budeme." zamumlal Jimin, když vstával z postele.

××××××

Kluci nás dotáhli do zábavního parku, který jsem naprosto miloval, ale teď jsem na něj neměl náladu. Za to kluci vypadali, že se štěstím roztečou. Přece jim to nebudeš kazit Kooku! Okřikl jsem se v duchu a nahodil úsměv. Chvíli jsme se jen procházeli a já uviděl stánek s cukrovou vatou. Můj úsměv přestal být falešný a podíval jsem se na kluky. „Dáme si ji, prosím." začal jsem škemrat. Jimin přikývl a jednu koupil pro sebe a druhou pro mě. Šťastně jsem mu poděkoval a začal se věnovat té nadýchané, růžové pochoutce.

„Nechápu, co na té přeslazené věci máte." řekl s nechutí Yoongi. Jin se zasmál a kousek ze své mu nacpal do úst. „Není to tak hrozný, ne?" usmál se a olízl si prsty, které před chvílí byly na Yoongiho rtech. Kookie pamatuj 'zakázané téma' nevěnuj tomu žádnou pozornost. Musel jsem se v duchu okřiknout. „Máš pravdu, je to ještě horší. Už to ke mně nikdy nedávej." hučel Yoongi a my tři jsme se rozesmáli. Yoongi jen protočil očima.

Pokračovali jsme v cestě a já si olizoval prsty, které byly celé zalepkané od cukru. „Tam prostě musíme." Yoongi ukázal na budovu, která vypadala, že za chvíli spadne a já se zastavil. „V žádným případě. Tam mě nedostanete." nesnáším tyhle pitominy. Kluci se na mě podívali a zákeřně se usmáli. Yoongi mě chytil za jednu ruku, Jin za druhou a Jimin mě strkal do zad.

„Kluci, já nechci." protestoval jsem, ale bylo to zbytečné. Dotáhli mě dovnitř, jako by to pro ně nic nebylo a já se vzdal. „Dobře, ale Jimine riskuješ to, že už nadosmrti se mnou budeš spát v posteli." kluci se pozastavili nad mými slovy a Jimin se usmál. „To rád risknu." vzal mě za ruku a táhl mě hlouběji do budovy.

„Yoongi, proč si chtěl zrovna strašidelný dům?" otočil jsem se a kluci nikde nebyli. „Jimine? Jin a Yoongi zmizeli." „To je blbost." otočil se Jimin a když je nikde neviděl, pevněji mě chytl za ruku. „J-je tu jen h-hodně chodeb, s-sejdeme se s nimi na konci." jeho hlas nezněl vůbec přesvědčivě a k tomu se klepal. Šli jsme dál, když jsme dorazili do chodby, která se rozdělovala do dalších dvou chodeb. „A-ať tě ani ne-nenapadne, ř-říct, že se c-chceš rozdělit." přitáhl jsem si ho blíž k sobě a nehodlal ho pustit. „Neboj, to bych neudělal."

Rozhodli jsme se pro cestu vpravo. Za cestu na nás vyskočily dvě smrtky a nějaký plyšový bůh ví co. Pomalu jsme pokračovali dál a doufali, že za chvíli už najdeme konec. Ozvala se rána a my oba nadskočili. „Ehm.. platí ta nabídka s tou postelí." zašeptal mi Jimin do ucha a já přikývl. Ozval se praskot podlahy a najednou mi někdo sáhl na záda. Vyděšeně jsem skočil na Jimina a ten mě sevřel v náručí.

Uslyšel jsem smích a otevřel oči. Za námi stáli Jin s Yoongim a popadali se smíchy za břicho. „To nebylo vtipný." řekl jsem naštvaně a snažil se uklidnit. „Ale bylo, kdybys viděl, jak jsi skočil na Jimina." smál se Jin a já nafoukl tvářičky. „Prostě mě jen dostaňte ven." Jin mě vzal okolo ramen a vyvedl mě ven. „Už jsme venku Kookie, je to v pořádku." rozcuchal mi vlasy Jin. „Ne to není hyung. Už nikdy neusnu." „Vynahradíme ti to. Co říkáš na horskou dráhu?" přikývl jsem a všichni čtyři jsme si šli stoupnout do fronty.

Miluju rychlé jízdy a tahle horská dráha plně splňovala mojí požadovanou rychlost. Když jsme vystoupili, začalo mi kručet v žaludku, a tak jsme si šli sednout na oběd. Koupil jsem si hranolky a začal se jimi ládovat. Kluci se o něčem bavili a já sledoval lidi, co kolem nás procházeli. Najednou mě zaujali růžové krátké vlasy. „Není to Namjoon." řekl jsem a pohodil hlavou k oné osobě.

Všichni se na něj otočili a Jin přikývl. „Jako by nestačil včera Taehyung." zavrčel Jimin. „No tak, vždyť se nic nestalo." snažil jsem se ho uklidnit. „Nestalo? Tomu že nalitej přijde k nám do bytu a zamkne se s tebou na půl hodiny v koupelně a bůh ví, co s tebou provádí, ti přijde v pohodě?" začal na mě řvát Jimin a já sklonil hlavu. „Co že udělal?" vykulil oči Jin a já se na něj prosebně podíval. Jin přikývl a rozhlédl se kolem.

„Jdeme na ruské kolo." ukázal Jin na obrovské kolo a vydal se tam. V řadě jsme čekali asi deset minut a pak konečně přišla řada na nás. „Yoongi běž s Jiminem, já pojedu s Kookiem." rozdělil nás Jin a já klukům zamával, když nastoupili.

Do další kabinky jsme nastoupili my dva a sedli si naproti sobě. „Co se stalo s Taehyungem?" vyhrkl Jin, hned jak se zavřely dveře. 'To bude jízda.' Zamrmlal jsem si pro sebe. „Nic, jen jsme něco řešili." díval jsem se z okýnka. „A proč jste to 'nic' řešili zamčený v koupelně?" překřížil si ruce na hrudi a já si povzdychl. „Kookie minule když jste s Taehyungem byli o samotě, jsi mi pak hodinu brečel na rameni. Nemusíš mi to říkat, ale prostě mám strach."

„Děkuju hyung." špitl jsem, bylo od něj opravdu hezké, jak se staral. „Chci, jen abys věděl, že tu pro tebe budu Kookie, sice se skoro neznáme a vlastně vůbec nic nevím o tvé minulosti, ale i tak tu pro tebe jsem." mrkl na mě a já se usmál. Skousl jsem si ret a přemýšlel, jestli mu mám něco říct. Nakonec jsem se rozhodl, že mu to řeknu. Ani minule nedělal žádnou scénu, když jsem mu o sobě a Taehyungovi řekl. Zhluboka jsem se nadechl a začal.

„Taehyung se dozvěděl něco, co jsem nechtěl, aby kdokoliv další věděl. Něco z minulosti, co chci, aby zmizelo. Pak když se nalil alkoholem, tak mu přišlo asi nejlepší přijít k nám a začít se mě na to vyptávat." když jsem to Jinovi říkal, koukal jsem na zem kabinky a doufal, že se nebude na mou minulost ptát. „A váš vztah? Chci říct.. no líbali jste se?" vyzvídal Jin a já zrudl. Proč pokaždé při myšlence na nás dva zrudnu jak puberťačka?

„Kookie nechci ti do toho kecat, ale ať s tvým tajemstvím naloží jakkoliv, nezmění to nic na tom, že ostatní lidi využívá jen jako hračky. A podle toho, co vím od Jimina, který s ním chvíli bydlel, tak je opravdu s Hoseokem." tyhle slova bolela. Věděl jsem, že není šance, že by jeho city byly takové jako ty moje, ale to že je s Hoseokem a zároveň dělá tyhle věci se mnou, mě opravdu bolelo.

Když jsme vystoupili, už na nás dole čekali kluci a Yoongi se zamračeně díval do mobilu a něco psal. „Ah.. už jste tady. Jine, musíme jít." řekl Yoongi, jakmile si nás všiml. „Ale Yoongi ještě jsme nebyli..." Yoongi si Jina přitáhl k sobě a něco mu pošeptal do ucha. Jinovi oči se rozšířily a omluvně se na nás podíval. „Omlouváme se, kluci, ale fakt musíme." rychle se rozloučili a vzápětí zmizeli.

„Jdeme taky domů nebo.." „Chci, aby mi hyung vystřelil kytku." zasmál jsem se a Jimin přikývl. Koupil si tři rány a trefil jednu. „Dejte mi ještě tři." ukázal tři prsty a já se usmál. „Hej Jimine zatím si dojdu na záchod tak tu na mě počkej a něco mi vystřel." zasmál jsem se a šel směr wc.

Otevřel jsem dveře a uslyšel hlasy. „Joone co? Proč bych to udělal." byl to Jinův hlas, alespoň jsem si to myslel. Zvědavost mi nedala a vešel jsem za roh. Poskytl se mi pohled, jak Jin drží za ruku Namjoona a Yoongi se opírá o zeď a má skouslý ret. Hned jak jsem je spatřil, se na mě všichni otočili. Vytřeštil jsem oči, omluvil se a zmizel ven. Nevím, co se tam dělo, ale něco mi říká, že tohle jsem vidět rozhodně neměl. Neměli už odejít? Ach.... rozcuchal jsem si vlasy a došel za Jiminem, který mi s úsměvem věnoval tři vystřelené kytky. Usmál jsem se na něj a šťastně mu poděkoval. Pak jsme se vydali oba domů s plánem, že dnešní dopoledne strávíme nad nějakým filmem.

×××

Tak máme tu takoví odpočinkový díl :D 

Lidi moc vám děkuji za ty krásné komentáře u minulého dílu :3 A doufám že se vám tento díl líbil :D